Otvorené more

Škoda, že pan režisér nezkouknul nejdřív Hitchcockův film Záchranný člun, aby viděl, co se dá vytěžit z tématu lidí ztracených na moři. Takhle natočil selanku, kde na nějakou milenecko-manželskou hádku dojde někdy po hodině filmu, žena kupodivu nereaguje hystericky, nikoho z nich nenapadne podle Slunce a hodinek určit azimut a aspoň zkusit plavat k pobřeží, nic. Konec se také dal podat alespoň částečně dramaticky, takto vyšumí zcela do ztracena. (04.04.2005)

Jako dokumentární rekonstrukce událostí působí ve své skromné rovině vcelku autenticky a v jistých okamžicích navozuje i patřičnou atmosféru absolutní bezmoci a zoufalství. Když to budeme brát jako home-video experiment od amatérského filmaře, tak to dopadlo více než dobře. Ale vydávat tohle do kina za plnohodnotný film je snad vtip distributorů. Sledovat něco přes hodinku otravný manželský pár ve vodě řešící standardní dilemata a režisér nemá v rukávu ani jediný dramatický twist, jak z tohohle pokusu udělat nervydrásající podívanou, která by se alespoň trošku přibližovala k festivalovým výkřikům, jež jej srovnávají s něčím tak nedostižným jako Čelistmi. Tohle není ani náhodou žádný "žraločí" nástupce, nýbrž amatérsky nakroucený polodokument, jež balancuje na hranici autentického a fiktivního ztvárnění (divný závěr). Už jen kvůli tomu, jak režisér nesmyslně navyšuje stopáž o nic neříkající turistické prostřihy na pevninu, zabíjí veškerou snahu o nějakou atmosféru. S digitální kamerou sice vše vypadá opravdově, ale veškeré napětí pochází jen z bezvýchodné situace, která stísněné pocity vyvolá, i když si o ní více přečtete v novinách. Můžeme se jen dohadovat, jestli je film příhodným formátem, jak tuto tragédii zachytit. 5/10 (13.09.2010)

V důsledku dosti bizarní pokus o dokumentaristicky pojaté drama. Chris Kentis se snaží evokovat situaci dvou lidí lapených v osidlech širého moře minimalistickými prostředky ruční kamery, ale troufám si říct, že naprostá většina dramatičnosti příběhu prýští ze samotné situace, ne z jejího ztvárnění. Ono v samotném zpracování není moc kde brát, ti dva se zjevně nemají o čem bavit, chvilkové hádky prostřídané zajíkavými vyznáními lásky těžko zvednou diváky ze sedadel, navíc když herecké provedení je vskutku prostřední. Absolutním hřebíčkem do rakve atmosféry jsou vyšinuté prostřihy a detaily na nejrůznější zástupce tropické fauny a flóry, nočního života v letovisku a fušérské doplňující scény z pevniny, které působí dojmem, že si je natočil zvídavý německý turista do rodinného archívu (hned vedle obnažených zadnic plážových krásek). Není se proto co divit, že z potenciálně hodně nadějného dramatu vzniká beztvará patlanina s několika žraloky, prázdným žvatláním dvou herců a podprůměrným provedením. (14.12.2006)

Napětí v Otevřeném moři je téma těžce diskutabilní (ano, kromě oné noční sekvence) a když od něj odhlédnu, už toho ve zbytku moc k nalezení není. Povinná dávka povinných dialogů, v úvodu zcela zbytečně nasazená nahota (opravdu to divákovi pomůže lépe se s hrdinkou sblížit?) a ošklivě toporný ženský herecký výkon, jehož bezradnost perfektně zvýrazňuje jeden z posledních záběrů (detail na obličej). Naproti tomu digitál je stále mocný nástroj a jeho použití dokáže leccos povytáhnout o řád dva výš, ale to je upřímně také jediný dobrý nápad (šlo by to bez něj vůbec?), který se nedá Kentisově mizernému experimentu napsat na sekeru. A to je opravdu trochu málo na celovečerák za těžce vydřených 150Kč. (11.11.2004)

Rous a Jack nebo jak se ty dva hlavní akteri jmenovali se snaží zachranit si vztah neumyslnym ztroskotanim uprosted oceanu. Celý film tam poplavavaj a nechaj se nést proudem.. sem tam padne nějaká hádka a ja byl napjatej, kdo tu hadku vyhraje. Jo a objeví se tam i hladovej žralok, co chvíli přemýšlí jestli nebude radši držet dietu leč si ani nechce zkazit zuby, ale to už je vedlejší. (27.07.2018)