Nenávist

Prejav blbosti? Pozerať Nenávisť v noci a sám. Už po prvých desiatich minútach som vedel, že to bol zlý nápad. Nezaujímavé herecké výkony, triviálna zápletka o strašidelnom dome, chronologicky až príliš rozhádzaný dej, hustá atmosféra a drastické šoky. Čudné fotky, dlhé vlasy, tichí chlapčekovia, veci loziace po zemi a vydávajúce... to bolo, grganie? Jeden by si pomyslel, že po polhodine to začne byť nudné, ale Nenávisť má taký vysoký počet desivých ľakačiek, že to nehrozí. Sľúbil som si dve veci: že Nenávisť dopozerám ešte v tú noc a pri zhasnutom svetle. To prvé som napokon zázračne dokázal, ale to druhé som vzdal po 40. minútach. Nervy drásajúca záležitosť a nakladačka. P.S. Neukrývajte sa pred duchmi pod perinou! (10.08.2005)

V jistém domě je řádný bordel. Také tam je stará paní. A malý kluk. Ale počkat, ten by tam být neměl! To je ale děsivé! Že má v tuto chvíli být připodělaná strachy nejen sociálka a technické služby města Tokia, ale i divák, nám režisér taktně naznačuje hudbou. O jiném hrůzotvorném prvku nevím. Zjevně ji slyší i hrdinové tohoto snímečku, poněvadž od počátku si cvrnkají do kalhot. Mám pro ně pochopení, vždyť v tom baráku nejni žádný magneťák. Aby však atmosféra zhoustla, je třeba něco nechat tajemně se objevit nebo tajemně zmizet. Hlavně nepochopitelně, poněvadž režisér si přečetl, že nejvíce se bojíme toho, čemu nerozumíme. Pak přichází čas na zjevení šedomodře napudrovaného děcka či slečny s krví podlitýma očima od neustálého ponocování. Doba zjevení je řízena generátorem pseudonáhodných čísel s krátkou periodou. Duchové nejspíše potřebují strachem natrávenou krmi, proto svojí oběť zbaští až po chvíli. Časem, který běží tu vpřed, tu vzad, jim opět vyhládne a cyklus se může opakovat - s jinou postavou, v lehce obměněných kulisách... Zjevně nejsem vhodným divákem pro tento druh hororů. Slavnostně slibuji, že už se na žádný nepodívám, s výjimkou těch, které jsem si omylem již zakoupil. (21.08.2008)

Nějak na mě tyhle Šimizuovy "džuonovský" duchařiny nefungujou, jsou na můj vkus málo horrorový (třeba ten "strašidelnej" chlapeček) a na podobný filmy se dívám spíš kvůli obohacení mýho filmovýho repertoáru o díla z jiných kulturních okruhů. A když už člověk prve viděl Džuon 1 i Džuon 2, je to vcelku banální podívaná, i když jistou objektivní hodnotu i subjektivní diváckou přitažlivost jí neupírám. Nejlepší moment - cizí ženská hlava pod peřinou, to se mi líbilo a příjemně mě při tom zamrazilo. (25.06.2020)

Nemyslím si, že by to byl nějak vyjímečný horor a pokud to tu již někteří srovnávají, musím také. Kruh/Ring byl podle mně rozhodně lepší a dějově hutnější. Tohle je vyloženě lekací styl a ten já moc nemusím. Já raději depresivní atmosféru a postupné rozpitvávání oběti po psychické stránce. Nějakého skrčka, který sem tam proběhne fakt nežeru. Ano, je to strašidelné, není to ale můj oblíbený styl. 70% (27.03.2010)

Naneštěstí pro mě jsem nejprve viděla americký remake, který se mi, musím říct, líbil o kousek více. Taky si troufám říct, že jsem se u americké verze víc bála a myslím, že byl vynikající záměr, aby natočil oba filmy stejný režisér. Tento mě ale nevtáhl do děje natolik, abych byla potřebně napnutá a už jsem zhruba věděla, kde co čekat. Občas se ale vyskytl i nepříjemný moment, kdy mi poskočilo srdce. To ovšem probíhalo spíše u pasáží s malým Japončíkem. Kayako mi v japonské verzi paradoxně vůbec děsivá nepřišla. Jsem ráda, že jsem si splétačku v časových liniích už nemusela tolik uvědomovat, protože bych byla jisto jistě ztracená. Je to docela nešikovně řešené a nemít s Nenávistí žádné předešlé zkušenosti, asi bych musela tuto projekci opakovat. Za mě lepší průměr. (18.08.2013)