Nenávist

Nevim do jaký míry na mě opět působilo to, že sem nejdřív viděl americkej remake a až potom originál, přece jenom rozdíly v příběhu tu jsou, ale japonská verze na mě až zas tak moc nezapůsobila, sice lekačky fungujou celkem bez problémů a silně a atmosféru to má celkově asi daleko hutnější, ale tak nějak mi přišlo, že tohle se na úkor děsivých scén snaží trošku víc rozvinout příběh, neni to vyloženě na škoda, ale remake na mě prostě působil daleko silnějším dojmem, co se týče kolikrát sem se za film vylekal a jak moc sem se bál, tady to je spíš o velkým mrazení v zádech a jen někdy o opravdu děsivejch scénách, ale ty pak stojí za to. (03.07.2009)

Pustil jsem si to přesně o půlnoci, světla zhasnutá, sluchátka na uších, a tak jsem čekal, že se po dlouhé době budu fakt nefalšovaně bát. Zas až tak horké to nakonec ale nebylo, i když uznávám, že pár nepříjemných momentů (v dobrém slova smyslu) mi film přichystal. Možná, že kdyby to bylo moje první setkání s Ju-On sérií, bál bych se víc, ale po předchozích zkušenostech s Toshiem a Kayako už jsem věděl, kde můžu jaké lekačky čekat, takže mě ti bafající duchové tentokrát zas až tak nevyděsili. Každopádně prvotřídní duchařina a 8/10. Horror movie of the year (27.08.2009)

Začátek filmu se sice nese v dosti nudném duchu, ale po dvaceti minutách se rozjede opravdu brilantní jízda, kterou jsem si užil až do konce. Snímek je rozdělený do několika samostatných částí, ve kterých máme šanci sledovat jednotlivé příběhy všech důležitých postav. Všechny však spojuje kletba domu, která nemá s nikým slitování a svou nenávistí si pohrává s osudy všech zúčastněných. Velikým přínosem k navození parádní atmosféry se stal hudební doprovod, který měl na svědomí Satou Shirou, jenž spolupracoval rovněž i na druhém díle (remaku Ju-on 2). Právě zvuky a doprovodná melodie jsou opravdovým lahodným bonbónkem tohoto snímku. Ledas kdo si u toho i ucvrnkne strachem. Samozřejmě nesmím opomenout ani na práci hlavního kameramana Kikumury Tokushoua, jenž dokázal vždy divákovi nabídnout přesně to co bylo v danou chvíli potřeba. Perfektní prostorové snímání i smysl pro jednotlivé detaily je k vidění téměř po celou dobu filmu. Co je však všeobecně považováno za nejlepší prvek filmu, když téměř vše je skoro dokonalé? Všeobecně jsou jimi označovány speciální efekty a děsivé scény při nichž se objevují Toshio a Kayako. Oba se dokáží objevit naprosto všude a jejich přítomnost a náhlý příchod na scénu nikdy předem neodhadnete. Tyto lekací scény jsou opravdovým luxusem a zbožím k nezaplacení. Tento film je zdárným příkladem toho, že ne vždy musí být remake horší než originál. Naopak patří mezi nejlepší asijské filmy, které jsem kdy viděl a vždycky po něm šáhnu rád znovu. Kdyby nebyla úvodní dvacetiminutovka tak nudná, tak bych mu dal rovnou stovku. Takhle půjdu o deset procent dolů, ale to neznamená že by si jí nezasloužil. 9/10 (22.06.2010)

Nenávist...největší bomba kterou kdy Japonsko natočilo (spolu s Jamambou). Když jsem tenhle horor viděl poprvé tak po dokoukání filmu jsem si říkal že není špatné mít rozsvíceno a nemyslet na to že mám půdu a na ní schody a že tam určitě nemám rozsekanou Kajako která si pro mě už jde...no šílené já z toho byl vykolejenej víc než by byl japonskej rychlovlak na našich ČD...atmosféra snímku je dokonalá a jelikož v době když sem to viděl poprvé jsem neznal Ju-On 1 a 2 z roku 2000 tak to pro mě byl i zcela novej druh hororu..jasný duchařina ale japonsky pojatá duchařina to je něco úplně jiného než duchařiny zbytku světa takže jsem prostě zíral jak tele na nové vrata a napadlo mě že když se chce někdo zbavit maželky tak nasekat jí na kousky není tak dobrej nápad jak se na první pohled masákovi může zdát...jeden z nejlepších hororů co jsem kdy viděl (27.04.2013)

Ach jo, jen blbec může vytvořit horor s takhle překombinovaným příběhem. To je pouze první problém. Druhý, který je ještě větší, je ten, že film není ani trošičku napínavý nebo strašidelný. Přitom jsem přistoupil k ověřené metodě. Film jsem zhlédl v noci a sám. Bohužel, parta kokotů natřená bílou barvou ve mne vzbudila spíše smích než cokoli jiného. V závěru jsem navíc začal usínat, takže z mé strany to bude zkrátka odpad. O děsivosti mám naprosto odlišné představy než pan režisér. (23.09.2012)