Medveď

V specifickém žánru filmů o zvířatech s velmi častou snahou o jejich násilnou antropomorfizaci zplošťující a znevěrohodňující jak látku, tak téma, se čas od času objeví pozoruhodné výjimky. V Annaudově případu lze podle mého názoru mluvit o až (prae) ekologickém filmu, který na první pohled hladovou, nenasytnou šelmu, schopnou zhltnout vše, co se nachází v jejím dosahu, představuje jako bytost schopnou nadhledu a přesahu, tedy vlastností považovaných za lidské unikátní specifikum. Film přitom neulpívá na povrchu a vazba obou medvědů k lovcům, kteří usilují o jejich životy a kožešiny, přerůstá do všelidského symbolu vztahu člověka a živé přírody, z níž se současně i vymanil, i vlastně k ní ještě více připoutal. Dialog, který není dialogem, i jeho takřka pacifistické vyústění, rámované labužnickou kamerou, která si vychutnává krásu severoemerické přírody (nejspíše Skalistých hor), dotváří film-symfonii, v níž se vynikající herecké výkony jak medvědích, tak lidských herců vzájemně proplétají do nadčasové syntézy poučené idyly, která se vědomě nechce vyvázat ze světa, který ji obklopuje. MEDVĚDI jsou dílem, které opakovaně upoutává naši pozornost závažností hloubky i míry přesahu poselství, které přinášejí svým divákům. . (25.08.2007)

Působivé. Oba medvědi předvádí nejlepší výkon a jednoznačně přejíždí jedinou konkurenci a to 6 medvědů od Cibulky. Annaud musel mít úžasnou trpělivost, kterou mu závidím a cit pro vytvoření citlivého díla. Tak jako tak jsou Medvědi výjimečným dílem nad kterým hodně lidí bude ronit slzy, ale mě se to nestalo, takže jednu maličkou hvězdičku uberu. (02.09.2007)

Nádherný příběh o pár medvědech, dvou lovcích, smečce špatně dopadnuvších psů a ošklivé šelmě:) Jakkoli absurdně to zní, tak se jedná o hluboce lidský příběh. Film je místy velmi dojemný, jindy zase veselý (holt hravé mládě, no:)), ale nikdy nesklouzl do patosu. Myslím, že by pro mě byl zážitek ještě lepší, kdyby ani lovci vůbec nemluvili. Ale to je jen detail. Skvělé dílo. 95%. (25.12.2006)

Dojemný příběh osiřelého medvíděte a jeho adoptivního ochránce - jako přecitlivělé kinder jsem si u toho pobrečela, zasmála se, rozněžnila a chvilkama nedýchala napětím, byla jsem okouzlena krásnou přírodou a znechucena lidmi. Dospělost sebou přináší cynismus a tak se sledování tohoto Annaudova snímku už tucet let úspěšně vyhýbám, abych film nedegradovala sarkastickými průpovídkami... Některé věci je lepší ponechat sladkým vzpomínkám, neničit si dětské dojmy a moct udělit těžce nostalgických 5 hvězdiček. (02.09.2010)

Je možné natočiť film s minimom slov, vsádzať na nedostupnosť dravej prírody, nezmeniteľnosť zákonov bytia, existencie, striedania dňa a noci a pritom vyraziť divákom dych a načisto ich ohromiť? Tento režisér - ktorého zložité francúzske meno si ani netrúfam napísať - má u mňa plus za romancu medzi príťažlivým Číňanom a podmanivou študentkou, ale... toto medvieďa odkázané z jedného dňa na druhý samo na seba, bezbranne sa prizerajúce krutým pravidlám života, musí obmäkčiť srdce snáď každého jedného človeka (10.11.2009)