Orlando

Virginia Woolf bola zvláštna žena so smutným a ťažkým osudom a na jej knihách to cítiť. Sú zvláštne a čítať ich nie je jednoduchá záležitosť. Orlandom v knižnej podobe som nepobozkaná, takže porovnávať nebudem. Viem ale, že sa Sally to hlavné do filmu podarilo dostať ... boj VW o rovnoprávnosť žien a mužov, jej depresie, túžbu po slobode, ale hlavne túžbu po písaní. To ako nás Sally previedla všetkými tými rokmi bolo skvelé ... menili sa účesy, róby ... ale ľudia vo svojej podstate nie. Ako tu už mnohí písali bolo to veľkolepé a opojné, hudba tiež a Tilda bola dokonalá. (07.04.2017)

Obávám se, že pověst Orlanda je mnohem lepší, než skutečný film. To téma rezonuje od roku 1928, kdy poprvé vyšel román Virginie Woolf. Lidé zabývající se anglosaskou literaturou Orlanda milují pro ten satirický vztah k různým fázím dějin literatury, což vrcholí dokončením fiktivní básně Lady Orlando "Dub". A zatímco v románu nevzniká tolik wtf momentů, Sally Potterová a Tilda Swinton se různé motivace prostě rozhodly neřešit. Celou tu otázku nesmrtelnosti Orlanda ponechávají na magickém týdenním spánku, proměnu pohlaví taktéž. Dnešní poučený náročnější divák/čtenář potřebuje přeci jenom něco víc. Nesmrtelnost a fluidnost pohlaví mají dnes velmi dobře promyšlené povětšinou různé fantasy a jiné příbuzné ságy. Skvěle pragmatický vztah k převádění majetku nesmrtelných nabízí například seriál Highlander, role pohlaví v dějinách ráda řešila třeba Anne Rice. Ve vztahu k předloze mi ve filmu nejvíc chybí ztracený důvod pro odchod Orlanda na východ do Konstantinopole (uháněla ho arcivévodkyně Harriet). Stejně tak mi nesedí způsob dotažení závěru až do tehdejší současnosti, protože z přímého čtení filmu bychom došli k tomu, že se Orlando setkala v roce 1850 se Shelmerdinem, těhotná byla až někdy během světových válek v první polovině 20. století a teprve v devadesátkách to dítě bylo předškolního věku. Což je naprostá divočina. Rámec pak tvoří dvojí výstup Jimmyho Somervilla a největší fór stejně nabízí obsazení královny Alžběty I. Quentinem Crispem. Ale ať už člověk dojde ke kritickému nebo nadšenému závěru, Orlando za váš čas rozhodně stojí. Stejně jako jeho předchozí adaptace Freak Orlando a životopisný film zobrazující tvorbu románu Vita & Virginia. ___ Co říci k úvodnímu slovu v Bio Oko? Snad jen dramaturgům doporučit, aby tam pro příště nenechávali blábolit lidi tvrdící nesmysly. Ono to sice hezky vypadá, například to tvrzení o tom, že Sally Potterová byla první, kdo převedl Orlando do filmu, ale bohužel to není pravda, což si dohledá každý, kdo je ochotný rešerši věnovat alespoň pár minut. Což je zřejmě pod úroveň JČ. (15.08.2024)

Tohle bylo jako polibek od Boha (tedy - kdyby existoval a byl ženou). Asi nejlepší role Tildy Swinton, která tady dokonale využívá svého androgynního, mimozemského vzhledu i výrazu (btw - všimněte si, že v jednotlivých etapách příběhu se mění i barva Orlandových očí). Originální, mnohovrstevnatý děj plný poetických pentliček zdobí vizuálně i technicky uhrančivé zpracování a - na tu dobu - vynikající hudba. Když sleduji hodnocení na CSFD, tak asi vynechám ostatní díla Sally Potterové, abych si tento zážitek nezkazil. Hřeje to, hřeje. (27.12.2008)

Neudělal jsem tu chybu, abych si před filmem přečetl knihu. Zatím na mě stále čeká a já se mohl oddat filmu bez jakéhokoliv srovnávání. A musím říci, že jsem si ho královsky užil. Úžasně výtvarná kamera jako by vypadla z filmů P.Greenaway - barokní obrazy, práce s barvou, šerosvitem, mlhou. Zastavením filmu vznikají svébytné fotografie. Skvělá hudba (David Motion, Sally Potter) rovněž připomene spolupráci M.Nymana s P.Greenewayem. Samotnou kapitolou je Tilda Swintonová, jejíž androgynní Orlando výstižně nachází polohu pro obě pohlaví a jejich splynutí a prolínání se. Je to ON, je to ONA. Orlando dostane darem dům, ale pod podmínkou, že nikdy nezestárne. Prochází stoletími a poznává lásky i zklamání, zrození i smrt. Film plyne jak voda v řece a čarovnými obrazy okouzlí každého, kdo se nechá. (19.05.2013)

"She's lived for 400 years and hardly aged a day; but, because this is England, everyone pretends not to notice." Zasněné, zamlžené a neostré obrazy se prolínají jeden s druhým, nejprve nesměle a neobratně, stejně jako se hlavní hrdina potýká s životem, později se učí vášni i touhe a radosti z klasů trávy a osobní svobody a nevyřčených slov a vnitřní krásy. Film, který zcela určitě není pro každého, ale toho, pro koho je, potěší mnohonásobně a několikrát. (13.01.2009)