Jama a kyvadlo

More plieska o skalí,starý hrad aj z jeho pôsobivým interiérom a strašidelnými kulisami,osadenstvo toho hradu niečo skrýva,temné chodby zo samými pavučinami,mučiareň zahalená do tmy-tak toto všetko je len zrnko tej mrazivej atmosféry čo tento film ponúka.Dobové kostýmy boli tiež očarujúce a hudba sa sem hodila.Herci hrali vynikajúco ale V.Price exceloval.Príbeh bol veľmi dobre prepracovaný.Film si držal veľmi obstojnú miestami až silno pochmúrno mrazivú atmosféru.Tento film vie vystrašiť a nepotrebuje k tomu ani hektolitre krvi.Len ma mrzí že B.Steel tam mala len krátky štek.Ale aj tak som nadmieru spokojný. (20.11.2014)

Za osm minut jsou tři hodiny... noc, tma... Právě skončila Jáma a kyvadlo. Zažívám podobné pocity, jako když jsem kdysi (také v tento čas) koukal na Zánik domu Usherů. Špatně, jinak... pocity jsou ještě nepopsatelnější, temnější. I přes poměrně velké stáří tohoto filmu se nemůžu ubránit dojmu, že jsem sledoval výjimečný horor, který si z Poeovy povídky sice půjčuje pouze hlavní motiv, ale jinak si žije vlastním bohatým a umělecky svébytným životem. Fascinující atmosféra, tajuplný příběh a grandiózní finále s naprosto dobíjejícím závěrečným záběrem... Možná je to pojato kapku divadelně, scénou počínaje a dialogy konče, to však ještě umocňuje tu zvláštní náladu, která vyzařuje z každého okamžiku. Dnešní horory mě nechávají lhostejným. Jsou to spíš lekačky nebo vyvražďovačky, které pro mě postrádají jakoukoli přitažlivost. Tohle je však jiné kafé... a k tomu ještě to krásné provedení úvodních a závěrečných titulků... (21.01.2008)

Další film, který jsem chtěl vidět jako malý. Tak teď jsem už konečně viděl obě filmové adaptace Jámy a kyvadla. A překvapivě obě se povídkou jen inspirují, žádná není plnohodnotnou adaptací (asi ta 1991 je povídce blíž, než tahle, i když jsou obě poněkud mimo). Jenže z nějakého důvodu se mi líbily obě dvě - jak tahle, tak za z roku 1991. Tahle se mi ale líbila hlavně prostředím, jelikož to vypadalo úžasně a pro horor jako stvořené. Je tu i nějaká atmosféra, i když ne vždy. Kdybych přivřel oči, na slabé 4* by to bylo, ale jelikož mě to zas tolik nezaujalo a obě verze Jámy a kyvadla mám v hodnocení překvapivě nastejno, zůstanu radši u silných 3*. (30.06.2020)

V roku 1842 vyšla poviedka "Jama a kyvadlo". Napísal ju americký spisovateľ Edgar Allan Poe. Je to jedno z jeho najznámejších literárnych diel. Stalo sa lákavým námetom pre filmárov a dočkalo sa viacerých filmových spracovaním. Ja osobne som si veľmi obľúbil adaptáciu, ktorú natočil v roku 1961 režisér Roger Corman. Má fakt perfektnú gotickú atmosféru. Zahrali si v nej dve veľké herecké autority v oblasti horrorového žánru - Vincent Price a Barbara Steele. **** (03.12.2017)

Poe stojí a padá s náladou, kterou ve svých prózách ve verších - jinak se jeho povídky charakterizovat nedají - vyvolává; to ostatní je buď triviální, nebo zcela nicotné (říkám s určitou nadsázkou). Filmař s touto výchozí výstrojí ducha nevystačí. Film naopak stojí a padá do značné míry s příběhem, jsa příběhem sám (opět řečeno s nadsázkou). Spojit dva takovéto "živly" do sourodého celku není snadné. Je to o to obtížnější, oč snadněji a samozřejměji působí dosažený výsledek. Metoda, zvolená Cormanem, je téměř virtuózním vrcholem takovýchto snah. Propracovaná fabule, scénograficky přeplněná rekvizitami gotického románu a doplněná celou sérií nečekaných zvratů, vyúsťuje do zážitku, jehož citové podhoubí se blíží k tomu, které nabízí literární předloha. Lichotivější kompliment pro takto nesnadný případ nelze použít. Nabídnu proto ještě jednu - neméně svůdnou - paralelu: české filmové a televizní - zejména zemanovské - adaptace francouzských verneovek. Řekl bych, že v obou případech je dosažená úroveň srovnatelná, ač oba tvůrčí přístupy vycházejí z odlišných, velmi různorodých zdrojů. (20.10.2007)