Old Boy

Pro me v soucasnoti vrchol asijske kinematografie. Intenzitou nekterych scen a reziserskou zrucnosti se da prirovnat snad jen k Ichimu. Skvele propracovany dej (o kterem nereknu ani slovo) a vyborni herci snad ve vsech rolich delaji z tohohle jihokorejskeho kousku opravdovy skvost. Je az smutne, jak v porovnani s timhle vypada americka produkce nudne a rutinne. (08.10.2004)

Není nic blbějšího, než když člověk trefí pointu na začátku filmu (tím nemyslím "proč uvězněn", ale vztah hlavních hrdinů). Od vyřčení věty „Neznáme se?“ jsem měl bohužel jasno a finále mě tak nechalo chladným, protože ten nejsilnější trumf děje jsem již stihl vstřebat během filmu. To je nicméně čistě můj problém. Coby celek mi přišel Oldboy zbytečně emocionálně odtažitý, vizuál nadprůměrný, ale nijak výjimečný (měl jsem pocit, jako by se Park snažil skloubit Finchera s Leterrierem) a komplikovaná střihová skladba se mi zdála krapet samoúčelná (Joe Wright a Alejandro González Iñárritu jsou jednoznačně šikovnější v „matení“ dějovými střihy). Příběh je poměrně zajímavý (a líbí se mi pochybná moralita), nicméně jeho způsob podání mě neoslovil. Nemám problém s asijským stylem podání, Oldboy mě ale nestrhl. Zůstal jsem v jeho vesmíru nezúčastněným divákem. Jak řekl ďábelský Al Pacino ve snímku Ďáblův advokát „Je to šprýmař. Obdaří člověka instinkty. A co udělá pak? Čistě pro pobavení, jako na soukromé kosmické grotesce, stanoví pravidla, která je potlačují. Podívej se, ale nesahej. Sáhni si, ale neochutnej. Ochutnej, ale nepolykej.“ Přesně tak jsem se cítil při sledování Oldboye. (06.12.2008)

Mám pramalý přehled o jihokorejské kinematografii - jestli to má nějakou souvislost s tím, že mě Oldboy neoslovil nevím... Ano, neoslovil. Šel jsem do něj ve chvíli kdy ho celá filmová veřejnost (napříč odbornou i laickou částí) vynášela do nebes, nazývala ho nejsvěžejším dílem od dob Pulp Fiction a vůbec se rozplývala nad nůžkami, jazyky, chobotnicemi, kladivy a strašlivou pointou, která nemá v historii filmu obdoby. Co jsem viděl já byl umně natočený film s originálním námětem, překvapivým koncem, přehrávajícími herci a nelogickými motivacemi, který mi tep zrychlil pouze párkrát. 60% (27.08.2006)

Prostredná časť režisérovej voľnej trilógie o pomste je príbehom muža, ktorého 15 rokov niekto väznil v hotelovej izbe. Keď sa znenazdajky dostane na slobodu, vydáva sa na cestu pomsty. No bude to omnoho komplikovanejšie, ako sa na prvý pohľad zdá. Štýlová kórejská pecka je adaptáciou japonského diela Minegičiho Nobuakiho a Tsučiju Garona. Dychberúca syntéza štylizovanej brutality, čierneho humoru a prekvapujúceho príbehu dokáže zaujať aj diváka, ktorý ázijskej kinematografii nefandí. Šokujúca záverečná pointa, geniálna akčná scéna s kladivom alebo jedenie živej chobotnice sú momenty, kvôli ktorým sa občas oplatí rozhľadieť aj mimo hollywoodsku produkciu. (16.03.2016)

Scénář: Jo-yun Hwang, Chun-hyeong Lim, Joon-hyung Lim, Chan-wook Park .. I. Drsné, chytré, mrazivé, stylově i vizuálně vychytané .. atributy, v nichž je Chan-wook Park velice silný a k tomu skvělý příběh nepochopitelně vězněného muže, který pochopitelně prahne po oprávněné pomstě.. (11.05.2005)