Vyzdvihnutie Titaniku

Naivní ve všech směrech. Špionážní téma a la studená válka a Titanic už samo o sobě není ideální spojení a přidá-li se k tomu nevědomost s velkým N, pak vznikne nepovedená sci-fi. Je pochopitelné, že v době vzniku filmu nebylo o vraku legendární lodi ani vidu, ani slechu, ale není možné připustit takové zhovadilosti typu, že vrak by na dně po x desítkách let zůstal téměř neporušený a nezrezavělý, se zachovalým dřevěným vybavením, napnutými stožáry a div ne pozlaceným nápisem. Totálním výsměchem je slavná scéna vynoření Titanicu a jeho pompézní doplutí do New Yorku. Těžko říct, jakou měl film odezvu u diváků a zejména pak u v té době stále žijících přeživších pasažérů. A jaké pak bylo zklamání všech, když o šest let později poznal celý svět pravdu o Titanicu zásluhou týmu dr. Ballarda. (08.05.2012)

Nu, doba je vážná, takzvaná >Studená válka< graduje a amíci zase jednou - přes samozřejmé obstrukce Sovětů a kazisvěta ve vlastních řadách - řeší >světodějné< věci... ;-) . . . A tenhle film je typický hw produkt té doby. Příběh má - přes jasný a tolerancehodný status FIKCE - samozřejmě spoustu drobných nelogičností a za vlasy přitažených (což je škoda, protože scénáristicky šlo vše daleko lépe doladit) situací, ALE! - a to zdůrazňuji - narozdíl od jiných tématicky podobných žánrových pitomostí netrpí vyloženými diváku se podbízejícími bláboly a nesmysly, vše se přizpůsobuje dvouhodinovému rozsahu děje a proto nemá příliš hluchých míst a navíc nijak netlačí na pilu, vše plyne tak nějak přirozeně a uměřeně a divák až může podlehnout pocitu, že (by) se to všechno klidně mohlo stát. Tohle si já osobně na podobných opusech (navíc v pohodě koukatelných i třicet let od natočení!) cením... Navíc speciální efekty jsou na svou dobu velmi zdařilé, podvodní scény působí zcela věrohodně a páni modeláři si dali s maketami Titaniku takovou práci, že vše působí (zvláště pak paluba a interiéry lodi po vytažení vraku na hladinu, to je prostě fantazie!) naprosto úžasně a realisticky. Finále pak působí sice jako z nějaké verneovky (Good Year! ;o), ještě přijde troška potřebného (humanistického) moralizování na závěr a... Nu, jak říkám - typický (v tom nejlepším smyslu slova) hollywoodský produkt žánru a doby... Tři hvězdičky tedy za film coby story a řemeslo - a jedna nahoru za ony skvělé kulisy a triky, navíc ještě pak vše podpořené místy až podmanivou hudbou Johna Barryho. Člověk si musí po různých těch >filmových zkušenostech< až povzdechnout, kéž by všechny akčně-fiktivní blockbustery působily i po třiceti letech od natočení jako tenhle film... - - - - - (Poprvé viděno kdysi na jakémsi televizním kanálu, repete pak 25.2.2009 na dvd, komentář zde jako desátý - 25.2.2009) (25.02.2009)

Ve své době se jednalo o čirou fabulaci, protože vrak Titaniku ještě nebyl objeven, nicméně béčkově neskutečně dnes působí spíše "studenoválečná" zápletka s energetickým nerostem byzanium, kterým chtějí USA napájet svůj obranný systém, zatímco SSSR vše sleduje a nakonec bezzubě pohrozí. Ona z ní také zbyla jen nedořešená (přítelkyně, špeh?) omáčka, záminka pro metodické podvodní pátrání a následné fantastické vynoření slavné lodi, trikově slušně zvládnuté a doprovázené majestátně romantickou hudbou Johna Barryho, úplně mimo pro dobrodružný thriller. Slabé 3* s náběhem na "guilty pleasure", avšak též nudu. (12.01.2021)

Jako dobrodružný film to nefunguje. Studená válka je tu spíš za kulisu a postavy mi do konce víceméně splývaly. Ale to vyzvednutí, to za ty dvě hodiny stálo. A filmařská připomínka poctivých osmdesátek, kdy se točilo v exteriérech, děj zbytečně nikam nespěchal a scenáristé se nebáli delších dialogů, to je něco, co má své naprosto neoddiskutovatelné kouzlo. V době všemožných digitálních blbostí, kde už není pomalu nic fyzické, člověk čas od času podobný oldschool potřebuje. 50% (23.11.2016)

Aniž bych to plánoval, tak jsem si v jeden den pustil dva zfilmované příběhy Dirka Pitta, a musím říci, že u tohohle jsem se zabavil víc než u Sahary. Vyzvednutí Titaniku je o čtyři minuty kratší, jenže díky slušnému tempu a minimu hluchých míst mi uběhlo podstatně rychleji. Nejde o dobrodružnou jízdu, spíše by se hodilo do kategorie tísnivý politický thriller. Scénář si libuje v dlouhých dialogových výměnách a kamera zase v táhlých mlčenlivých záběrech. Přiznaným vrcholem snímku je ovšem impozantní vynoření nešťastného parníku. Hudba Johna Barryho jí dodala potřebné kouzlo, které nevyprchalo ani po čtyřiceti letech. (02.01.2022)