Sedem rokov v Tibete

Místo na vrcholu Nanga Parbatu skončil v britském internačním táboře, ze kterého pláchl, aby se dostal do bájného města Lhasy. Našel klid i přátelství. Zprvu sebevědomý blonďatý náfuka odchází z vlasti posedlé ideály nacismu a z vlasti, ve které nechává těhotnou manželku, aby všemu tak nějak unikl. Jenže plány jsou jedna věc. Příběh rakouského horolezce Heinricha Harrera dokonale posloužil režisérovi Jean-Jacques Annaudovi, který se zajímal o odlišnosti několika kultur, o nitro a proměnu jednoho zatoulaného muže. Čínská agrese i nacismus jsou vyobrazené jednoduše jako ti zlí, prostě konec jednoho snu o svobodě, a víc s tím neotravujte. Pár velkých okamžiků to má, ale celkově mi ta „bezproblémovost“ a „nekonfliktnost“ vlastně vadily. Brad Pitt už tehdy spolehlivě dokazoval, v jakých polohách se cítí dobře. (04.02.2016)

Film sa tvári ako životopisný film rakúskeho horolezca Heidricha Harrera, ale skutočnosť je trocha iná. Film nám ukazuje zakázané mesto a čiastočne niečo zo života 14. tibetského dalajlámu vlastným menom Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho. Ja sa budem držať predsa len osobou Harrera. Na plátne nám ho predstavujú ako apolitického športovca, ktorý sa nešťastnou náhodou ocitol v britskom zajatí spolu s ďalšími členmi nemeckej výpravy na Nanga Parbat. V skutočnosti do zajatia Briti zobrali skupinu fanatických nacistov, príslušníkov SS, ktorých do Himalájí okrem túžby zdolať vrchol hory viedli aj rasistické dôvody. Dostali od Hitlera úlohu pátrať po germánskych koreňoch v tamojších horských národoch a potvrdiť tak teóriu o árijskej rase nadľudí. Heidrich Harrera sa do povedomia Nemecka dostal vynikajúcim športovým výsledkom keď 24. júla 1938 zliezol severnú stenu Eigeru North Face vo Švajčiarsku (Stenu smrti). Za tento úspech ho prijal osobne Hitler 27. júla 1938 v Breslau (Wroclaw) na otvorení Nemeckej gymnastickej a športovej oslave pred 150 tisíc ľuďmi. Toto športové podujatie sa konalo na štadióne Hermana Goeringa. Tu Harrera poďakoval Hitlerovi slovami „Porazili sme severnú stenu Eigeru a jeho vrchol sme dosiahli, aby sme mohli dôjsť až k nášmu führerovi,“ Ako odmenou pre neho bola účasť v 5. horolezeckej expedícii na Nanga Parbat (štyri predchádzajúce 1932,1934,1937 a 1938 boli neúspešné). Tejto expedícii sa zúčastnil už ako SS-oberscharführer (od roku 1933 bol členom nacistických oddielov SA, v roku 1938 po Rakúskom anšluse vstúpil do NSDAP a oddielov SS s číslom 73896). Všetci účastníci expedície boli vybraní na základe prísnych politických kritérií. Pod Nanga Parbat prišli v roku 1939 a po neúspechoch na severnej stene mala nájsť možnosti výstupu západnou stenou. To sa im aj podarilo (dnes je to známa Kinshofferova cesta), ale z dôvodu veľmi strmých stien a nestabilnému počasiu sa ďalšiemu výstupu vyhli. Pri návratu do Nemecka v Karáči (prístav v Pakistane, ktorý bol súčasťou britskej Indie) celý tým zatkli a internovali 3.9.1939 v zajateckom tábore Ahmednagare pri Bombaji (Veľká Británia vyhlásila Nemecku vojnu a tak všetci nepriateľskí cudzinci na britskej pôde boli vojnoví zajatci). Neskôr ich previezli do Dehradunu kde bolo ďalších niekoľko tisíc nepriateľských cudzincov. Pre prípadný útek si zvolili Tibet s konečnou métou japonskej fronty v Barme alebo Číne. Útek do Tibetu na viacej pokusov sa mu podaril a skutočne bol učiteľom 14. tibetského dalajlámu. V akej podobe archívy „Zakázaného mesta“ nezverejnia asi nikdy. Mojou snahou bolo uvoľniť a spresniť životopisné omyly rakúskeho horolezca Heidricha Harrera. (06.03.2019)

Zásadní problém tohoto životopisného filmu tkvěl v obsazení Brada Pitta do role rakouského horolezce Heinricha Harrera. Je to zvláštní, ale nebyl v ní ani trochu přesvědčivý. Abych nespílal jenom tomuto hereckému idolu. Režisér Annaud si vybral zřejmě nejméně schůdnou cestu a vláčel mě přes Himaláje a Tibet tak necitelně a bez kapky zaujetí, až jsem pojal podezření, že jsem padl do rukou sadisty, který nechce diváka oblažovat, a jen se vyžívá v dlouhých a většinou nic neříkajících záběrech na exotické končiny, na Pitta, co si odskočil ze salonu udělat si frizuru a zpátky zase na končiny, které asi v životě neocením, protože s tamní kulturou a náboženstvím nijak nesympatizuji a je mně buřt, jestli nakonec hrdina přežil, nebo se mu utrhlo lano a zařval si. Tohle je film pro krajináře, příznivce metrosexuálů a vyznavače Dalajlámy. 40% (04.03.2012)

Krásnej nenáročnej film na zimní chladný večery z Himálaje a dva Rakušani uprostřed Tibetu. Tibet má nádhernou a strašně zajímavou kulturu, která je tady fakt pěkně ukázaná - sakra od nich bysme se měli aspoň pár věcí přiučit, však jsou jediný, kdo by tady nějakej ten světovej mír mohl uskutečnit. Bohužel bez armády a zbraní proti Číně, která uznává jenom zlatej dobrej komunismus, to nepůjde, a koukat na to, jak se Tibeťani snaží bránit svojí zem jenom s lukem a šípem a klackama je prostě smutný jak sviňa. Zkrátka a dobře krásnej film s nádhernejma záběrama a skvělou hudbou, kterej ukazuje jaká nespravedlnost byla spáchaná na Tibetu a má skvělou Tibetskou atmosféru. Hodnocení: 8/10 (02.02.2020)

Ďalšia adaptácia Tanca s vlkmi. Cudzinec z civilizácie príde do "divočiny" najskôr sú všetci preňho zaostalí no postupom času zistí, že všetko, v čo doteraz veril je blbosť. Dlhší pobyt ho úplne prekonvertuje na myšlienku a správanie domorodcov a nakoniec za nich začne bojovať proti vlastným. Nie moc výrazný Pitt, ktorého výkon kompenzujú nádherné exteriéry. (22.01.2010)