Nemý film

Celovečerní filmový experiment. Brooksův snímek naštěstí nestojí na jediném esenciálním nápadu, ale oblaží diváka: důmyslnou prací s metatematikou (němý film o tom jak se shání protagonisté do němého filmu), s gustem vystupujícími dobovými hvězdami (Reynolds, Caan, Minelli, Bancroft, Newman), perfektně odkoukaným a zparodovaným herectvím dávno zašlé éry a velkým množstvím variabilních gagů. Pocta „velkým němým“, pocta slapsticku, lekce z originality, extrabuřt pro cinefily a pomník pro Mela Brookse. PS – na počátku bylo slovo a stvořitel se jmenuje Marcel Marceau. (08.11.2006)

odvážný a originální pokus natočit v moderní době němý film .. do toho se mohl pustit jen takový klasik, jakým je bezesporu jen Mel Brooks .. dílo se podařilo a vznikla novodobá barevná groteska, která zaujme nejenom širokou plejádou zúčastněných hereckých veličin .. někdo to ale třeba nepochopil, nebo ani nechce - to je věc každého z nás .. mně se to líbí a moc ... je to důstojná pocta žánru … (31.07.2010)

Tak tady se Mel Brooks opravdu vyřádil. Jeden gag za druhým a jeden lepší než druhý. Neotřelé nápady se také rovněž hemží a ani na malou chvilku nic nezklouzne do nevkusu nebo do trapnosti, zkrátka zde není jediná scénka, která by se nepovedla. Naprosto mě uchvátila scénka v karavanu s Jamesem Caanem, ale úplně mě odrovnala ta v nemocnici, generologie. Tuhle komedii, které chybí slova, ovšem nechybí (naopak přebývá) ji humor, mohu všemi deseti doporučit. (01.10.2006)

Je snad jediný film od Mel Brooks který se mi vysloveně líbí. Zábavný, ale hvězdy tady mě neuchvátili. Učarovala jedině Bernadette Peters. Znám ji, je velmi dobrá komika a tady se mi na ní líbilo že uměla svoji roli hrát tak jako kdyby vážně byla z těch let minulých, němých filmů. S tímhle člověk musí se narodit. 4/5 (19.06.2014)

Ne vždy je výsledný produkt adekvátní nápadu a odvaze, s níž se pustíte do jeho realizace. Natočit v 70. letech barevnou němou komedii lze vnímat jako milou provokaci, obsazení několika největších hvězd té doby (Paul Newman, Burt Reynolds, Liza Minnelli) jako vydařený vtip, absenci alespoň trochu ucelené dějové linie pak jako podraz na diváky. Film, reflektující v druhé rovině pozření velkých studií klasického Hollywoodu nadnárodními konglomeráty, je sledem skečů (často snímaných "postaru" statickou kamerou), jež s větší či menší nápaditostí odkazují především k němým groteskám. Jak už tomu u Brookse bývá, některé gagy jsou podařené, jiné trapné. Totéž dnes platí také o spoustě grotesek, zvolená forma tím pádem funguje zejména jako omluva režisérova sklonu k nestydaté dětinskosti. Cameo Marcela Marceaua a honička na kolečkových křeslech patří k vrcholům komedie jinak spíše úsměvné než směšné. 80% (02.10.2006)