Masakr na svatého Valentýna

I když Masakr nedosahuje ani zdaleka takových kvalit jako pozdější Kmotr nebo Neúplatní, je to stále dobrá a díky době vzniku velmi originální gangsterka. Pochválil bych obzvlášť kulisy a kostýmy, které navodily tu pravou atmosféru Chicaga 20. let minulého století. Menším nedostatkem filmu je pak děj, který je dost komplikovaný a zahrnuje až moc postav. A ačkoli byla každá z nich stručně představena, ztrácel jsem se v nich. Ale tyhle nedostatky se dají opomenout, zvláť když tu máme tolik sympatických herců v čele s Jasonem Robardsem. (07.06.2011)

Film detailně mapuje události a osobnosti, které měli se 14. únorem 1929 co dočinění. Bohužel u osobností to je paradoxně na škodu, protože v záplavě všech těch mafiánských jmen jsem se začal zanedlouho topit. A casting se dle mého názoru moc nepovedl. Jason Robards se pro roli Capona vyloženě nehodil - není mu ani vzdáleně podobný a i jeho vystupování mi nevonělo. Průměr. (23.06.2011)

R.Corman předběhl dobu a natočil širokoúhlé dokumentární drama, v němž jen tak mimochodem přímo inspiroval De Palmovy Neúplatné (scéna s baseballovou pálkou). J.Robards ani tak nehraje Al Caponeho, jako spíš předvádí, jak by slavný gangster vypadal a choval se, kdyby jej hrál Humphrey Bogart (ta podoba je v některých záběrech až neskutečná). (09.10.2012)

Název filmu je jak stvořen pro horor a přitom jde o něco úplně jiného. Vyprávěčova slova mě během sledování rušila. V podstatě by stačila jen v úvodu jako seznámení s dobou, do které je příběh zasazen. Takhle mi to připomínalo jenom nějaký výňatek z dlouhé policejní zprávy, kterou napsala obyčejná kancelářská myš, co se pokusila rozvášnit. Škoda. Mohla to být povedená gangsterka. (07.12.2016)

„..on the last morning of his life..“ Docudrama o mužích, kteří zemřeli přirozenou smrti (přirozenou na činnost, kterou vykonávali) a od Cormana snaha zachytit gangsterství jako něco, co hrálo významnou roli v rozvoji americké kultury. Tentokrát ovšem bez typického romantizování, při kterém je hlavní hrdina postaven proti systému a divák má tendence mu fandit. Jenže nezůstalo jen u toho. Svou rozjíveností to připomínalo muzikál, přičemž pěvecký sbor představovaly zvuky Thompsonů, brokovnic a úderů tupými předměty, teatrální Robardsův Capone to tahal k divadlu a spor o kožich Segalova gangstera Gusenberga a jeho blonďaté ozdoby zas neměl daleko do grotesky. Kdo najde v miniroličce Jacka Nicholsona, může si potřít kulky česnekem.. (10.09.2024)