Masakr na svatého Valentýna

Béčková dobová gangsterka se tváří hrozně vážně a faktograficky, ovšem ve velkém množství zaměnitelných kriminálníků (představovaných voiceoverovými medailonky) se divák rychle ztratí a jakékoliv jejich osudy mu budou šumák. Zjednané vraždy či odplaty se střídají jak na běžícím pásu a celý kolotoč násilí mezi gangy Capona a Morana směřuje k titulnímu masakru – ze kterého se film snaží udělat nejvýznamnější událost celé éry, ovšem ve výsledku jde o prostou popravu, která sotva (v dnešní době) šokuje. (13.07.2020)

Film detailně mapuje události a osobnosti, které měli se 14. únorem 1929 co dočinění. Bohužel u osobností to je paradoxně na škodu, protože v záplavě všech těch mafiánských jmen jsem se začal zanedlouho topit. A casting se dle mého názoru moc nepovedl. Jason Robards se pro roli Capona vyloženě nehodil - není mu ani vzdáleně podobný a i jeho vystupování mi nevonělo. Průměr. (23.06.2011)

Název filmu a pověst režiséra vytváří očekávání druhořadé akce pro drive-in kina, ve skutečnosti je Masakr na svatého Valentýna zřejmě nejambicióznějším projektem Rogera Cormana. Natočený pro velké studio, se známými herci a, soudě z bohatosti výpravy, také se slušným rozpočtem (který ale Corman, uvyklý guerillovějším podmínkám natáčení, nevyčerpal). Atraktivní komponenty Masakru nezačínají produkčními hodnotami a nekončí otevřenějším zobrazením násilí, které dnes oslní málokoho. Nádherně přímočará, na průběh více než na výsledek soustředěná gangsterka vyniká „živějším“ zapojením kamery, důrazem na faktografickou přesnost a sebeuvědomělýmm vyprávění. Tvorbu Cormanova žáka Martina Scorseseho tak film předjímá jak po stránce obsahové, tak formální. 75% (07.06.2011)

Masakr na svatého Valentýna je vlastně uměleckou rekonstrukcí vyvrcholení války gangů nad kontrolou nelegálního obchodu s alkoholem v dobách prohibice v Chicagu. Jeho nevýhodou je, že tahle historka je notoricky známá a byla vylíčena na filmovém plátně už vícekrát, navíc tohle atraktivní období amerických dějin je důkladně zpracované a to i hvězdnými režiséry, špičkovými herci s charismatem a producenty, kteří měli opravdu štědrou ruku, takže přes veškerou snahu režisér Corman nemohl u mě na nejvyšší rating dosáhnout. Na druhou stranu, i když se scénárista držel obecně známých faktů, celá ta historka a ty postavy pohybující se nikoliv na hraně, ale už za ní, jsou tak zajímavé, že si divák přijde na své, i když nejde o oskarovou záležitost. Film mě nenadchnul, ale ani nezklamal, je to poctivá gangsterka, které škodí snad jen snaha o co největší faktografičnost, je zkrátka únavné poslouchat, že se ten a ten narodil tolikátého tam či onde a je podruhé rozvedený. Ve snímku se sice neobjevují ty největší filmové hvězdy, ale ani člověk nemá pocit takového toho mdlého kvaziherectví hraných dokumentů posledních let. Celkový dojem: 65 %. (22.09.2012)

R.Corman předběhl dobu a natočil širokoúhlé dokumentární drama, v němž jen tak mimochodem přímo inspiroval De Palmovy Neúplatné (scéna s baseballovou pálkou). J.Robards ani tak nehraje Al Caponeho, jako spíš předvádí, jak by slavný gangster vypadal a choval se, kdyby jej hrál Humphrey Bogart (ta podoba je v některých záběrech až neskutečná). (09.10.2012)