Proti múru

Sibel, jejíž zhýralý život je okázalou rebelií vůči pravidlům její konzervativní, rodiny potká Džahida (už jsem zaslechl i pár zkomolenin, tak jsem to edukativně napsal foneticky :)), jehož zhýralý život je následkem kruté rány osudu, a oba si mezi sebou, navzdory osobní mindrákům a excesům, začnou budovat určitý vztah.. Nejsilnější Akinovou zbraní je jednoznačně schopnost udělat film, který není ani přikrášlený, ani uměle depresivní. Problém integrace národnostních menšin či náboženských záležitostí je tu ponechán stranou (teda IMHO, až mne zaráží, kolik komentátorů si myslí opak) a hlavním tématem se stává vyrovnání se s vlastní osobností a životem (včetně vztahů s lidmi s nimiž ten život chceme nebo musíme sdílet), před nímž by se nemělo utíkat. K Sibel Kekilli bych dodal, že je nejen dobrá herečka, ale také moc hezká ženská a prostě jsem si (samozřejmě z čistě studijních důvodů!) musel projít její, ehm, řekněme ranou filmografii. Té bych dal taky čtyři hvězdičky. Minimálně :) (30.01.2010)

Velmi dobré sociální drama o dvou lidech, kteří si to mezi sebou vždycky představovali jinak, než jak to zrovna bylo... Hned několik zvláštních osudových zvratů a drsných souher náhod zde působí až neuvěřitelně realistickým dojmem a není divu, že když se k tomu přidají povedené herecké výkony obou hlavních protagonistů, zanechá ve vás Proti zdi opravdu hluboký zážitek. (01.12.2006)

Film situovaný do proslulé hamburgské čtvrti St. Pauli, kde žije (podle Fatiha Akina spíš přežívá) druhá či třetí generace tureckým imigrantů, jejichž tváře se již transformují do multi-kulturní podoby. Proč si režisér vybral právě toto místo a ne třeba Instambul, který přece jen - nejspíš jen jako svou vizitku - do filmu také vsunul, je celkem zřejmé: Němcům v Německu a Turkům v Turecku by se takový příběh mohl sotva přihodit. Spíš než soucítění s protagonisty, cítím ve filmu kritiku právě tohoto multi-kulti, který mísí kultury, ale nesbližuje je. Pozn. 1: Mám rád orientální hudbu, a rámcová písnička před Hagia Sofia, "Šuk sem, buch tam, námo je to fšechno jedno", nebyla od věci. Pozn. 2: Co jsme tedy v tomto filmu viděli: několik pokusů o sebevraždu, free fuck, nezřízené chlastání piva, rvačky, chlívek z bytu, drogy bez specifikace... a lásku, která tu může být jen přechodnou raritkou, jež se rychle vzepne a když odezní, a pak zůstává uvnitř jako zdroj agrese a sebedestrukce. Přitom sázím na to, že většině diváků se film líbí proto, že si mohou s uspokojením říct: "U nás doma to tak divoký není, je to sice rutina a nuda, ale přece jen díky bohu". (23.06.2018)

Autentické. Postavám jsem rozuměl a hercům jsem to věřil. Místy ovšem doooost drsné. Jestli nesnesete scény, jak tři chlapi zkopou ženskou do krve, nebo jak totálně skalenou holku někdo vojede na zemi, tak si to nepouštějte. Ovšem musím dodat, že takovéto chuťovky tu vůbec nejsou samoúčelně, ale mají své pevné místo v ději. (27.09.2010)

Řemeslně odvedené dílo, které má neuvěřitelnou sílu a velký podíl na tom mají hlavní představitelé (být ženská tak si při pohledu na Birola Ünela trhám rodidla). Zvraty se zde dějí velmi nenuceně a vlastně jen tak "mimochodem" - a to je jedna z věcí, která dodává snímku na síle. Poslední třetina už se trochu vleče, ale i tak je to jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době viděl. 90% (13.10.2007)