Réžia:
Jean-Pierre MelvilleScenár:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Nicolas HayerHrajú:
Jean-Pierre Melville, Paula Dehelly, Jean-Pierre Darras, Billy Kearns, Pierre Grasset, Jean Lara, Monique Hennessy, Jean Darcante, Christiane Eudes (viac)Obsahy(1)
Francouzský delegát při OSN se nedostavil na jednání a nikdo neví, kde je. Francouzský novinář (Jean Pierre Melville) se ho společně s opileckým fotografem (Pierre Grasset) snaží v nočním Manhattanu najít. Vodítkem jim jsou bulvární fotografie, na kterých je se svými milenkami. Jeho mrtvolu nakonec najdou u jedné z nich, ovšem oba dva se k jeho smrti postaví rozdílně. Pro novináře tím vše končí, zatímco fotograf se rozhodne těžit ze situace a vydělat balík peněz. Dva kamarádi najednou stojí proti sobě. (mortak)
(viac)Videá (1)
Recenzie (20)
Většina filmů, které jsem od Jeana-Pierra Melvilla viděl, znamela pro mě silný zážitek s často magicky uhrančivou atmosférou. Teprve včera jsem se díky přípravě medailonku o JP Melvillovi pro kolegu do Kalendária začetl a hlavně zadíval na YT do řádky dobových rozhovorů s panem režisérem a zjistil jsem, že mě baví svébytného Melvilla i poslouchat a číst, včetně zajímavých postojů k filmařině proti proudu. Večer jsem si pustil Dva muže v Manhattanu a tedy skláním před mistrem klobouk ještě jednou (kéž by byl přímo bílý, jaký si pan Melville na veřejnosti tak rád a často nasazoval :-)), protože mě tentokrát dokázal zaujmout a přikovat do křesla i jako herec v hlavní roli. Vidět ho takto hrát je raritní, nicméně oplýval pro mě silným charismatem nezaměnitelné osobnosti a člověka, u nějž jsem měl brzy pocit, že se ocitám ve společnosti starého známého. Okamžitě mě vtáhla i atmosféra půlnočního New Yorku v příjemně nezávislé režii a s vyprávěním z pohledu dvojice charakterově rozdílných francouzských novinářů v americké metropole. Příběh skvěle gradoval i do okamžiků, v nichž proplouval do různých nálad: od hravosti se samotným „osamělým vlkem“ Melvillem na plátně, přes tajuplnost jízd autem po nočních silnicích nebo krásně zádumčivé blues v opuštěném půlnočním baru k závěru. Mám rád filmy z novinářského prostředí a samozřejmě i filmy pana Melvilla a tímhle svým výsostně autorským počinem mě rozhodně nezklamal. [90%] ()
Pan Jean-Pierre Melville už u mě své místo má, po filmech Druhý dech, Samuraj, Armáda stínů, Osudový kruh ho mám zapsaného jako režiséra, se kterým si rozumím a on to se mnou prostě umí.. Tedy i dnes večer si mě povodil, atmosféra nočního Manhattanu je podmanivá, dva muži (novinář a fotograf) proplouvají městem za doprovodu nádherné hudby a hledají zmizelého delegáta.. Závěr mi vyloudil na tváři úsměv a to se taky počítá, takže ode mne krásné čtyři hvězdy.. ()
Málo platné, ty Melvilleho padesátkové věci jsou prostě takové nedomrlé, jako by se pořád hledal, aby pak natočil v 60. letech své majstrštyky. V tomto filmu nechybí nic, co měl Melville rád - noční město, noční bary, různá zákoutí a podivné podniky. Zde v míře vrchovaté. Jen mi přišlo, že se to okouzlení vaudevillem a šantány a pařížskými bary snaží - ne až tak úspěšně - přenést na toto americké město, a ono to ne vždy pasuje a sedí. Chvílemi mi to dokonce připomínalo dobové dokumenty z noční Prahy a nočních pasáží, včetně zvolené hudby. Nj, doba jazzu, soul and blues a Louise Armstronga. Film se mi líbil právě v té prostřední části, jinak mi celá ta historka neseděla, téma novinářských hyen tehdy bylo v celé francouzské kinematografii už poněkud zprofanované, a nějaký ten hlubší psychologický vhled bych u některých postav asi ocenil. Mimochodem, nepochopil jsem ten voice over na začátku, když potom vypravěč z příběhu zmizel - a přitom mohl trefně jednou poznámkou okomentovat celý konec. ()
Na Melvilla poměrně slabý námět. Ale tím zápory končí. Tohle byl jediný film, ve kterém si Melville zahrál hlavní roli. A dlužno dodat, že ji zahrál výborně. Dobové kritiky se předháněly v radikálnosti názoru. Jedny film zatracovaly pro jednoduchý scénář, druhé ho adorovaly za noční Manhattan. Já byla velmi spokojená s obojím. Melville miloval noir a tohle bylo jeho vyznání tomuto žánru. Pomalu plynoucí drama dvou novinářů hledajících pravdu o vysoce postaveném politikovi. Na Melvilla je v tomto snímku nezvykle hravá kamera. A nehraje si jen ona. Jeden z nejvážnějších režisérů všech dob se zde rozhodl vymanit ze své škatulky se vším všudy. A tak jsou Dva muži na Manhattanu ozvláštněni lehkým humorem, který asi nejlépe rámuje Melvillův ironicky pozvednutý koutek úst. Melvillovy filmy mají ve zvyku končit tragédií, ale na Manhattanu je i ten konec hravý. Záběr na Grasseta odcházejícího od kanálu za zvuků skvělé hudby si promptně zařazuji do šuplíku „Oblíbené scény." ()
Francúzskych filmov odohrávajúcich sa v Amerike je menej, než by sa ti mohlo zdať. Režisérsky boh Melville sa tam v priebehu 4 rokov vybral dokonca dvakrát – oba prípady neskutočný nátresk a božská jazda. Tento, v medziach žánru silná vec, v rámci rejžovej tvorby nie úplný vrchol. Odopierať mu nesporné kvality ale nebudeme. Melville už vtedy rozumel, že mesto a jeho ulice nemusia byť nevyhnutne kulisou, ale aktívnym účastníkom. Takýto prístup tu bol jasne vyzdvihnutý a vianočný New York je utilizovaný naprieč celou stopážou absolútne perfektne. Divák je ponorený do sveta neónov a nekonečných tieňov manhattanských mrakodrapov. Spirituálne ide Deux hommes v šľapajach Dassinovho opusu Naked City, čo je prakticky pre noir vrcholný kompliment. Všetko má ale nejaký háčik a preto treba povedať – film dejovo moc nezažiari, scenáristicky nejde o nič strhujúce ani prelomové, žiadny druhý Maltézsky sokol sa nekoná. Dôvodov na smútok však nieto. Vďaka za tip, Snorlax. (x) (x) (x) (15.4.2021) (18.2.2022) (19.10.2023) ()
Galéria (56)
Fotka © Columbia Films
![Deux hommes dans Manhattan - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/161/429/161429564_6693b9.jpg)
Zaujímavosti (7)
- Ačkoli byl Jean-Pierre Melville celoživotním amerikanofilem a po celou svou kariéru do svých děl začleňoval americkou ikonografii, ve Spojených státech natočil pouze část jednoho dalšího filmu, Nejstarší Fercheaux z roku 1963. (classic)
- Tento snímek byl Melvillovým kasovně nejméně úspěšným filmem, na který se prodalo jen 308 524 vstupenek, což bylo o polovinu méně, než na Bob hazardér o tři roky dříve. (classic)
- Film byl natočen za 65 milionů francouzských franků, což je sice poměrně malá částka, ale oproti rozpočtu Melvillova předchozího filmu Bob hazardér (1956) jde o výrazné navýšení. (classic)
Reklama