Basketbalistov denník

Basketbalový deník je svým způsobem legendární ,,drogový" film, na kterém se ale mírně podepsala doba jeho vzniku a tak trochu i záměrná stylizace, kterou tvůrci ve svém díle zvolili. Filmu by prospělo víc syrovosti, autentičnosti, jeho umělecké ambice občas ruší, navíc scénář odráží charakter deníkových záznamů, takže působí trochu jako slepenec nahodilých historek a scén. Vše ovšem přebíjí naprosto šťastný tah režiséra Scotta Kalverta, totiž obsadit do hlavní role fenomenálního Leonarda DiCapria - ten chlapec byl už od raného mládí naprostý herecký talent a dá se mu věřit úplně všechno, jeho herecké kreace jsou úchvatné... Basketbalový deník stojí a padá s DiCapriovým herectvím a hlavně kvůli němu stojí za to se na tenhle (v druhé půli dost ponurý) snímek dívat... (19.11.2014)

Ze začátku to nevypadá, že by šlo o nějakou přesnou sondu do života narkomanů, naopak jsem tam ten důvod, proč se "chlapci z předměstí" uchylují k drogám, moc nepostřehl. Závěrečná půlhodina je však opravdu silná a bohatě vám to vynahradí. DiCaprio byl už tenkrát Pan Herec a film by byl bez něj sotva poloviční. Potěšil rovněž mladý Mark Wahlberg. (12.01.2008)

Dlouho ho mi zůstával tento skvost utajen, ale jsem rád, že jsem ho nakonec objevil. Mladý Leo, James Madio i Mark Wahlberg mě velmi potěšili a hráli "vyjetý penery" tak dobře, že jsem neměl nejmenší problém jim to věřit. Začátek filmu pomalu představuje partičku 4 kamarádů, ballerz, které spojuje láska k basketballu, ale hlavně k užívání si života. Začíná to nevinně, jednou z hecu si daji lajničku háčka a už se vezou. - „Nejdříve, to byla záležitost sobotní noci a ty se cítíš fajn, jako gangster nebo rocková hvězda. Je to jenom něco na zahnání nudy. Říká se tomu kocovina, malý zlozvyk. Je ti tak dobře, že to začneš dělat i každý úterý pak čtvrtek a jsi v pasti. Každý začátečník tvrdí, že on nepodlehne, ale podlehne.“ Výborně obsazený film, který má určitě co nabídnout, není sice tak vtipný jako Trainspotting, tak kvalitně natočený jako Requiem za sen nebo tak klasicky pojatý jako My děti ze stanice ZOO, ale rozhodně má co nabídnout... a není toho málo. 85% (05.02.2012)

Basketbalový denník som videl v dobe, keď letel (plával) víťazne svetom Titanic. Dávali ho vtedy v televízii, čo bol určite výborný komerčný ťah. Mňa na ňom zaujal predovšetkým Di Capriov výkon, bol to asi prvý film, ktorý som s ním videl a musel som uznať jeho herecké kvality. Tie sa mi neskôr potvrdili aj pri jeho ešte skorších filmoch. Dokázal by som ho podľa tejto úlohy zameniť aj za McDowella v Mechanickom pomaranči. Čisto hypoteticky. (30.08.2012)

Občas se poperou, jindy něco čmajznou, nemají úctu k autoritám, občas se opijí nebo čichají drogistické přípravky. Jsou to výrostci, ale ještě by nad nimi člověk hůl nelámal. Jeden z nich se vymyká: solidně hraje basketbal, s pokorou navštěvuje smrtelně nemocného kamaráda a píše si vše, co vidí v ulicích New Yorku a hlavně o tom, kam se ubírá jeho (ne)všední dospívání. Jemně prokreslené, soustředěné, živočišné i nervní DiCapriovo herectví se dere nahoru. Z rebela se pomalu stává muž, aby znovu spadl na samé dno: kvůli tomu, že si jednou „vezme“. Za solidní výpovědí o užívání drog stojí básník a hudebník Jim Carroll (jeho nejvýznamnější práci představuje právě jeho vlastní autobiografická kniha), o filmovou verzi byl prý mezi mladými herci slušný zájem (třeba Johnny Depp nebo River Phoenix), nakonec padla volba na DiCapria, který však nechtěl, aby to byl pouze nějaký laciný propagační film proti drogám. Nestalo se. A DiCaprio byl před kamerou znovu nesmírně přirozený. Nestaral se o to, co si druzí myslí (i proto následně přijal roli homosexuálního básníka Rimabauda), a i to mu možná v začátcích hodně pomohlo. (26.12.2015)