Basketbalistov denník

Fascinujícím způsobem hrající DiCaprio v legendární devadesátkové drogové teenage jízdě, která je na svoji dobu velmi otevřená, drsná a autentická, avšak zachovává si teenegorovskou hravost a optimismus. Skvěle vybalancovaná a občas úctyhodně šokující sonda do New Yorských drogových doupat. Film, který by měl být demonstrativně ukazován generaci dospívajících, aby věděli na co se přípravit v případě chuti experimentovat. (09.07.2020)

Dlouho ho mi zůstával tento skvost utajen, ale jsem rád, že jsem ho nakonec objevil. Mladý Leo, James Madio i Mark Wahlberg mě velmi potěšili a hráli "vyjetý penery" tak dobře, že jsem neměl nejmenší problém jim to věřit. Začátek filmu pomalu představuje partičku 4 kamarádů, ballerz, které spojuje láska k basketballu, ale hlavně k užívání si života. Začíná to nevinně, jednou z hecu si daji lajničku háčka a už se vezou. - „Nejdříve, to byla záležitost sobotní noci a ty se cítíš fajn, jako gangster nebo rocková hvězda. Je to jenom něco na zahnání nudy. Říká se tomu kocovina, malý zlozvyk. Je ti tak dobře, že to začneš dělat i každý úterý pak čtvrtek a jsi v pasti. Každý začátečník tvrdí, že on nepodlehne, ale podlehne.“ Výborně obsazený film, který má určitě co nabídnout, není sice tak vtipný jako Trainspotting, tak kvalitně natočený jako Requiem za sen nebo tak klasicky pojatý jako My děti ze stanice ZOO, ale rozhodně má co nabídnout... a není toho málo. 85% (05.02.2012)

Občas se poperou, jindy něco čmajznou, nemají úctu k autoritám, občas se opijí nebo čichají drogistické přípravky. Jsou to výrostci, ale ještě by nad nimi člověk hůl nelámal. Jeden z nich se vymyká: solidně hraje basketbal, s pokorou navštěvuje smrtelně nemocného kamaráda a píše si vše, co vidí v ulicích New Yorku a hlavně o tom, kam se ubírá jeho (ne)všední dospívání. Jemně prokreslené, soustředěné, živočišné i nervní DiCapriovo herectví se dere nahoru. Z rebela se pomalu stává muž, aby znovu spadl na samé dno: kvůli tomu, že si jednou „vezme“. Za solidní výpovědí o užívání drog stojí básník a hudebník Jim Carroll (jeho nejvýznamnější práci představuje právě jeho vlastní autobiografická kniha), o filmovou verzi byl prý mezi mladými herci slušný zájem (třeba Johnny Depp nebo River Phoenix), nakonec padla volba na DiCapria, který však nechtěl, aby to byl pouze nějaký laciný propagační film proti drogám. Nestalo se. A DiCaprio byl před kamerou znovu nesmírně přirozený. Nestaral se o to, co si druzí myslí (i proto následně přijal roli homosexuálního básníka Rimabauda), a i to mu možná v začátcích hodně pomohlo. (26.12.2015)

Dva roky předtím, než se pocachtal ve vodách severního ledového oceánu, se Leo objevil v diametrálně odlišném filmu. Ve filmu o kterém jsem popravdě do poslední chvíle ani pořádně nevěděl. O feťácích jsme toho už spoustu a na Requiem for a Dream jen tak něco mít nebude, ale The Basketball Diaries je i tak velice dobrý a dost těžký film. Normálně bych asi napsal, že Leonardo DiCaprio tu předvádí životní herecký výkon, ale to bych asi kecal. Ne že by byl tady špatný, on je prostě jen perfektní úplně všude a i tady jeho herectví bere dech. A hodně mladej Mark Wahlberg mu dobře sekunduje. Film samotný krásně vykresluje všechen ten hnus a špínu okolo a docela bych i uvěřil, že realita je i daleko horší. (06.06.2017)

Proč nedostal DiCaprio ještě Oscara? A to jsem nikdy nebyl nikterak velký fanda božského Lea, ale prostě ten kluk umí. Zahrál už spoustu divných rolí a myslím že ve všech uspěl. Rváčův deník jen potvrzuje jeho velikost, která časem přišla. Nejedná se o moc optimistický film, ale určitě stojí za pozornost. 80% (19.10.2010)