Októbrové nebo

Slušnej doják, ve kterým ani tak nejde o nějaký NASA nebo rakety (to jen tak okrajově), ale jde tady o sbližování otce se synem. Fotřík, zarputilej horník, kterej nic jinýho neuznává a jeho mladej, kterej by zase pořád jen vystřeloval nějaký rakety :o). Asi to muselo bejt za studený války hodně horký téma, páč to vypadalo, že kosmem žil každej amík. To nám čechům tohle mohlo bejt u perdele, páč náš raketovej výzkum je a dycky bude nulovej :o). Ke konci filmu sem byl hodně dojatej, celkem slušnej počet slz mi teklo po tvářích. Určo stojí za to vidět, ale nevím co by mě přinutilo k tomu vidět to znovu... (07.04.2018)

Hodne prijemny drama podle skutecnejch udalosti, kde si clovek muze stezovat, ze je to silne naivni a predvidatelny, ale proste se to tak nejak stalo, tak se neda nic delat. Jednoduchej pribeh o snu nekolika kluku stavet rakety misto aby makali v dolech, kde se vlastne nic moc nedeje, ale presto film prijemne odsejpa, ma prijemnou dobovou atmosferu a sympaticky herce, lepsi 4*. (29.07.2011)

Jake Gyllenhaal je ten pravý herec na roli houževnatého snílka. Nijak originální film snažící se z diváků vyždímat nějaké ty slzy (hádky s otcem, nepochopení městečka, leukémie, nezdary, těžká dřina v dole, trable s láskou - je tu všechno). Ale Jake je vážně skvělý a díky jemu film nezabředne do přílišného sentimentu. (26.07.2012)

Přihrbený platfusák s trvale nainstalovaným úsměvem se za mohutného patosu rozhodne během melodramatické limonády o sestavení rakety. K tomu je měrou vrchovatou přimíchán americký nacionalismus. No fujtajbl. Jo a ten platfusák je ještě ke všemu hrbatý, z fleku by bez maskování mohl vystřihnout zvoníka u Matky Boží. (30.12.2021)

Sympatické drama s tehdy ještě mladičkým Jakem Gyllenhaalem. Zcela jistě největší režisérova pýcha. Joe Johnston dokázal výborně přenést osudy mladého rakeťáka Homera Hickama na filmové plátno. Ze snových kluků se stali dospělí muži, kteří v životě něco dokázali. A to vše díky tomu, že nic nevzdávali a šli si za svým cílem. Už se mi dlouho nestalo, aby na mě nějaký film udělal tak příjemný dojem. Při závěrečném odpalovaní poslední rakety mi běhal mráz po zádech. Také Chris Cooper mě přesvědčil, že se dokáže opravdu bezchybně vžít do role tvrdého táty se svými zásadami. Ostatně tak tomu bylo i ve snímku Americká krása. Díky za chvíle strávené u tohoto filmu a není zač za pět hvězdiček!!! (27.01.2008)