Der Stellvertreter
Réžia:
Costa-GavrasKamera:
Patrick BlossierHudba:
Armand AmarHrajú:
Ulrich Tukur, Mathieu Kassovitz, Ulrich Mühe, Michel Duchaussoy, Ion Caramitru, Marcel Iureș, Friedrich von Thun, Hanns Zischler, Sebastian Koch (viac)Obsahy(2)
Film Constantina Costy-Gavrase byl volně inspirován hrou Rolfa Hochhutha, která se hrála v roce 1963 a poprvé veřejně pranýřovala papeže Pia XII. za jeho vazby a postoje k nacismu. Filmové drama Amen. splétá dva příběhy: skutečné postavy - poručíka SS Kurta Gersteina, který na vlastní oči, jako jeden z prvních viděl vyhlazování Židů v koncentračních táborech Belzec a Treblinka, a teatrální svět temných stínů Vatikánu a jejich diplomatických her. Tyto dva příběhy jsou spojeny fiktivní postavu mladého jezuitského kněze Fontany, který se snaží zprostředkovat poznatky a svědectví Vatikánu tak, aby mohl Svatý otec veřejně deklarovat postoj církve k židovské genocidě. Hlavní otázkou filmu je, zda a za jakých podmínek měl papež veřejně protestovat, zda se měl schovat za to, že se bál represí vůči katolíkům v okupovaných zemích? Měl právo zůstat ve stínu své neutrality ve snaze chránit je? Jedna z hlavních postav filmu dává klíč k této záhadě: "Před válkou jsme měli papeže války (Pius XII.). Po jeho smrti jsme zvolili papeže míru, ale začala válka!" Costa-Gavras se inspiroval doznáním, které sepsal Kurt Gerstein po zatčení a těsně před svou smrtí, a výpověďmi blízkých spolupracovníků papeže. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (68)
Bieda katolíckej cirkvi spočíva aj v tom, že pre ňu boľševizmus predstavoval a predstavuje oveľa väčšie ohrozenie ako nacizmus. Preto sa Vatikán nikdy verejne nevyslovil proti Hitlerovi v čase II. svetovej vojny. Uchvátený ničením boľševickej hydry - Sovietskeho zväzu zámerne prehliadal utrpenie prenasledovaných väzňov v koncentračných táboroch. Cigánov, komunistov aj Židov. Costa-Gavras trefne ilustruje túto tézu, kedy síce na úrovni osobných väzieb dokážu kláštory pár prenasledovaných Židov poukrývať, no na úrovni inštitúcie sa volí všeobjímajúci diplomatický jazyk o utrpení počas vojny. Záverečná scéna celú maškarádu len potvrdzuje. Nečudo, že silné katolícke krajiny Južnej Ameriky sa stali azylom pre mnohých nacistických hodnostárov. A perlička z histórie, potvrdzujúca vyššie uvedené: Na čele Slovenského štátu v rokoch 1939 -1945 stál prezident Jozef Tiso, katolícky kňaz. Nielenže nebol z cirkvi exkomunikovaný, ale z času na čas sa objavujú snahy o jeho svätorečenie, dané jeho mučeníckou smrťou (po II. svetovej vojne bol odsúdený a popravený obesením). Je pravda, že proces bol spolitizovaný, hnaný snahou pána Beneša nájsť a exemplárne potrestať vinníka slovenskej samostatnosti. Napriek tomu, že trest je diskutabilný, práve Jozef Tiso, katolícky kňaz podpísal ústavný zákon č. 68/1942 Sl. z. o vysťahovaní Židov, kde sa v § 1 uvádza: "Židov možno vysťahovať z územia Slovenskej republiky." A v § 2 ods. 1: "Ustanovenie § 1 neplatí: a) na osoby, ktoré sa najneskoršie 14. marca 1939 staly príslušníkmi niektorého kresťanského vierovyznania, b) na osoby, ktoré žijú v platnom manželstve s Nežidom (Nežidovkou), uzavretom pred 10. septembrom 1941. Ešte odcitujem znenie § 3: "(1) Židia vysťahovaní a Židia, ktorí územie štátu opustili alebo opustia, strácajú štátne občianstvo Slovenskej republiky. (2) Majetok osôb uvedených v ods. 1 prepadá v prospech štátu. Štát ručí veriteľom len do výšky hodnoty prevzatého majetku." Tak toto bol konkrétny postoj katolíckeho kňaza. No to nie je všetko. Dňa 8. júla 1990 pamätnú tabuľu Jozefovi Tisovi, umiestnenú na budove bývalého mužského rímskokatolíckeho učiteľského ústavu v Bánovciach nad Bebravou posvätil kardinál Ján Chryzostom Korec. (Kardináli sú priamo menovaní najbližší pápežskí poradcovia s právom voliť pápeža.) Po posvätení následne celebroval slávnostnú omšu Te Deum. V roku 1996 Rudolf Baláž, vtedajší predseda Konferencie biskupov Slovenska povedal o Tisovi totok: „Pre náš národ bol Tiso výnimočnou a vynikajúcou osobnosťou,“. No a úplná mini perla na záver: v roku 2007 sa pochvalne o ňom vyjadril arcibiskup Ján Sokol (bývalý aktívny agent ŠTB): „Za pána prezidenta Tisa tu bol blahobyt a nič nám nechýbalo.“ Amen. ()
Tohle jinak průměrné drama o holocaustu v mých očích naprosto shazuje černobílá a lacině moralizující perspektiva, s jakou je ukázán přístup západních spojenců a Vatikánu k holocaustu. Film vychází z Hochhutova dramatu Náměstek, divadelní hry, která pomohla rozšířit obraz papeže Pia XII. jakožto antisemitského byrokrata, který neměl dost odvahy veřejně odsoudit nacismus. Tato karikatura se bohužel traduje od 60. let až dodnes. Tak i v Amen stojí dva spravedliví mužové - důstojník SS a jezuitský kněz - proti zkaženému světu mezinárodní politiky a diplomacie. Jenomže právě tahle politika a diplomacie byla v danou chvíli možná účinnější než patetické prorocká gesta. Možná ne... vidění tohoto snímku je však nemístně jednostranné. Hochut kritizuje papeže i za to, že srovnával Hitlera se Stalinem. Je to prý něco docela jiného... Ale kdeže! Pokud bychom chtěli porovnávat počty obětí sovětských a německých lágrů, pak by rudý kat dokonce vyhrál. Pius XII. za druhé světové války pod rouškou vnější neutrality pomohl zachránit životy tisíců Židů a po válce vystoupil jakožto odvážný kritik komunismu. Nezaslouží si být proměněn v takovouto karikaturu. Na filmu mi vadila tato historická nespravedlnost a též jeho duchovně beznadějné vyústění. Našlo by se v něm i pár působivých okamžiků - třeba jezuitovo radikální vyjádření solidarity s židovským národem - ale to na záchranu defektního celku nestačí. Jako alternativu doporučuji citlivější Schlöndorffův "Devátý den". Jako doplňující četbu pak například revui Salve 3/2008 věnovanou právě Piu XII. ()
║Rozpočet FRF 103miliónov║Tržby USA $274,299║Tržby Celosvetovo $8,319,052║ Tématický pútavý film, zo zákulisia riadenia dodávok ľudí do pracovných táborov. Príbeh, ktorý dáva skôr priechod predstavivosti diváka, než aby priamo ukazoval hrôzy vojny. /80%/ ()
Nedávno utekla žena souseda Stejskala (o pět domů dál, za majitelem autoopravny Ondráčkem - chodím k němu často, volám mu, i když píchnu). Vzbudilo to rozruch, jeden říká to, druhý ono, jeden má zaručené zprávy, druhý jen z druhé ruky, jeden zná příčiny, druhý kam až to povede. A na mně je, abych zaujal nějaké stanovisko. Pokud ho nezaujmu, což samozřejmě také mohu, budou mě považovat za blba... Pokud tuto vesnicky omezenou informační zónu zglobalizujeme, dostáváme se k filmům Costy-Gavrase. Jejich cílem je - kromě uměleckých pretencí - ovlivnit divákův postoj jedním (tím "správným") směrem. Ovlivnit jeho postoj jiným směrem, se ovšem snaží další masa informací na internetu, v televizi a v knihách. - Například kniha P. Pavla Zahradníčka s podtitulem (titul je nezajímavý) "10 mýtů o křesťanství ve světle historických faktů", vydáno v roce 2016. Poslední mýtus se jmenuje "Pius XII. - Hitlerův papež?" a tvrdí se v něm, viz též citace z filmu, "že Pius XII. nemlčel, i když promlouval především svými činy." Autor rozebírá formy pomoci Židům od papežského stolce a kritizuje údajné útoky na něj (o filmu Costy-Gavrase se nezmiňuje bohužel ani nezmiňuje). Závěr (uvedený již v úvodu) zní: Židovský historik Emile Pinchas Lapide konstatuje, "že Pius XII., Svatý stolec vatikánské nunciatury a celá katolická církev zachránili 700 000 až 850 000 Židů od jisté smrti." Podobně bychom se nicméně mohli také ptát, kolik slovanských pohanů, languedockých katarů, středověkých mystiků, amerických Indiánů atd. tyto instituce tehdy zachránili. Zkrátka: buďto jste kosti-gavrasiti nebo ne. Pozn. 1: Sebevražedník v předmluvě byl československý novinář Štafan Lux, svůj čin spáchal před generálním zasedáním Společnosti národů v Ženevě již 3. července 1936, z důvodu uvedeného ve filmu. Pozn. 2: Podobná vlna odporu jako proti euthanázii duševně postižených (ovšem zde bez podpory církve) se zvedla i proti deportacím německých židů, která složkám SS tuto činnost značně komplikovala. Německo se také nikdy nestalo "judenfrei". Pozn. 3: Uvedený dokument se sice přímo o Gavrasovi nezmiňuje, kritizuje však divadelní hru Rolfa Hochhuta "Náměstek - Der Stellvertreter. Ein christliches Trauerspiel" (premiera na Freie Volksbühne 20. února 1963), ze které Gavras vychází, jako ideovou diverzi arganizovanou bolševickou rozvědkou, ke které se po čase doznal samotný Jurij Andropov. Pozn. 3: Vatikán nepovolil natáčení filmu ve svých prostorách, film byl tedy natočen v paláci bukurešťského parlamentu (Palatul Parlamentului) a dalších interiérech tohoto města (občas se tam samozřejmě připletl i nějaký foxteriér). Pozn. 4: Reflexe Radko **** připomínající reálie v Slovenském štátu a následujících obdobích je zcela případná. Pozn. 5: Možná smyslem celého filmu je uvažovat (spíš meditovat) o Kurtu Gersteinovi, který skutečně není postavou jednoduchou. Pozn. 6: Poslední nelichotivá: kdo říká, že "genocidě Židů se zabránit nedalo", by měl lépe vážit svá slova. Pozn. 7, když už jsem se tak rozpoznámkoval. V článku "Židé odstranili hanlivé nápisy u podobizny papeže Pia XII. v Jad Vašem" (europortal.cz) se píše: "V novém textu umístěném na jednom z panelů muzea v Jad Vašem nyní podle pravdy stojí, že už v roce 1942 během Vánočního poselství papež hovořil o „stovkách tisíc lidí, kteří byli bez jakéhokoli provinění, pouze z důvodů své národní či etnické příslušnosti popraveni anebo určeni k postupnému zániku.“ Papežův rozhlasový projev z 24. prosince 1942 (RADIOMESSAGGIO DI SUA SANTITÀ PIO XII) tvoří ve filmu jakýsi mystický střed všeho dění. Projev je to dosti obsáhlý (13 wordovských stran; takové zdání ve filmu nebudí - vyskytuje se v něm také již slovo "holocaust", byť ještě v původním smyslu, vztahujícímu se k apokalypse). Válce je zde věnována ca. jedna strana (pokapitola "Úvahy o světové válce a obnově společnosti"). Aby bylo možno vytvořit si alespoň určitou představu, uvádím tuto část v překladu: "Velká část lidské společnosti, a neváháme tvrdit, že i mnoho těch, kteří si říkají křesťané, se nesou svůj díl společné odpovědnosti za nesprávný vývoj, škody a nedostatky morálního stavu dnešní společnosti./ Tato světová válka, a vše, co je s ní spojeno, vyplývá z dřívějších, vzdálených či blízkých postojů a materiálních, právních i morálních důsledků, co znamenají jiného než úpadek, nečekaný snad jen lehkomyslnými, avšak předvídaný a odsouzeníhodný těmi, kteří pronikli do podstaty společenského řádu, který za šalebným obličejem či maskou konvenčních hesel, skrývá svou smrtelnou nemoc a svou bezuzdnou touhu po majektu a moci. / To, co v dobách míru bylo potlačeno, explodovalo po vypuknutí války ve smutnou řadu událostí, které nejsou v souladu s lidským a křesťanským duchem. Mezinárodní konvence týkající se omezení nelidskosti války, k jejich dopadu na bojující, za účelem zákonných ustanovení pro okupovaná území a věznění zajatců, zůstávají mnohde prázdným slovem; a kdo dohlédne na konec tohoto neustálé rostoucího úpadku? / Chtějí se snad národy nečinně účastnit tohoto katastrofického vývoje? Nebo nad troskami společenského řádu, který se prokázal svou tragickou neschopností být lidem k užitku, se mají všechna šlechetná a čestná srdce raději sjednotit v slavnostním slibu, že nespočinou dříve, dokud ve všech zemích a národech na této zemi povstanou legiony, které se rozhodli přivést společnost zpět do neochvějného středu gravitace božského zákona, dychtící sloužit člověku a jeho vznešené pospolitosti v Bohu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo bezpočtu mrtvých, kteří leží pohřbeni na bitevních polích: oběť jejich života při plnění jejich jejich povinnosti je žertvou (l'olocausto) nového, lepšího společenského řádu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nekonečnému žalostnému zástupu matek, vdov a sirotků, jimž bylo odňato světlo, útěcha a opora jejich života. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nesčetným exulantům, jenž vichřice války vytrhla z jejich rodné země a rozprášila je do cizích zemí; kde mohou lamentovat s prorokem: „Dědictví naše bylo dáno cizím, naše domy cizincům (Jeremiáš, z latiny)“. / Toto zaslíbení dluží lidstvo stotisícům lidí, kteří bez jakékoli vlastní viny, jen kvůli své národnosti nebo původu, byli ustanoveni k smrti nebo postupnému zbídačení. /Toto zaslíbení dluží lidstvo mnoha tisícům civilistů, žen, dětí, nemocných a starých, jimž letecká válka, - jejíchž hrůzy jsme již od samého začátku mnohokrát veřejně odsoudili, - bez rozdílu nebo s nedostatečným ověřením, vzala život, statky, zdraví, obydlí, azyl a majetek. / Toto zaslíbení dluží lidstvo záplavě slz a hořkosti, navršené bolesti a trýzni, které vzcházejí z neblahých rozvalin hrozného střetu a zapřísahají nebe, vzývajíc sestup Ducha, aby spasil svět před dalším šířením násilí a hrůz. Pozn. 8: Na rozdíl od komunistických archivů, jsou archivy Vatikánu od roku 1939 uzavřeny. () (menej) (viac)
Galéria (39)
Fotka © Le Studio Canal+
Zaujímavosti (6)
- Hlavní postava, Kurt Gerstein, skutečně existovala. Gerstein byl inženýr a lékař, nesouhlasil s nacisty, přesto z profesních důvodů vstoupil do NSDAP, později i do řad SS, kde s úspěchem bojoval proti tyfu, později však na Židech testoval Cyklon B. (Snorlax)
- Snímek byl inspirován dramatem "Vikář Rolf Hochhuth" od Erwina Piscatora. (Snorlax)
- Film byl nominován v roce 2003 na Césara za nejlepší film, režii, mužský herecký výkon, hudbu, kameru a zvuk. (Snorlax)
Amen. je úzkostí svědomí. Costa-Gavras nasměroval hlavní úder dalšího filmového partyzánského výpadu na ctihodnou auru papežské autority a katolickou církev, vedlejší úder míří i na rozporuplný postoj Spokojených států amerických. Téměř sedmdesátiletý Costa-Gavras neztratil nic ze svého partyzánského zápalu a vznešených ideálů, byť forma filmového útoku nedosahuje již tak vysokého stupně vnitřního zneklidnění a rozervanosti šedesátých a sedmdesátých let. Film si pozornost zaslouží za osobní postoj, dynamický pohyb obrazu, obřadní povýšenost barev a bičování lidského svědomí. Bohužel je tu niterná rozpolcenost nahrazena spíše patetickými gesty, mnohem lepší službu partyzánské dychtivosti vykonává cynismus ideologií a očišťování vlastního svědomí vytěsňováním faktických informací z pamětí lidstva. Hlavní zbraní partyzánského zpracování hry Rolfa Hochhutha je Kurt Gerstein (příjemný Ulrich Tukur), poručík SS a vedoucí technických dezinfekčních služeb Hygienického ústavu Waffen-SS. Nacistické vlastenectví a křesťanské ideály lidskosti se v syrové realitě dostávají do rozporu, ale apelace na obnovu ušlechtilých hodnot nikdo nechce slyšet, strach o vlastní bezpečnost dostává přednost. Hrdinným mučedníkem filmu je Riccardo Fontana (sympatický Mathieu Kassovitz), mladý jezuitský kněz v diplomatických službách Vatikánu pro Berlín. Křesťanské ideály nejsou zkaženy osobním pohodlím a politickou ustrašeností, vykoupením se stává role flagelanta. Výraznou partyzánskou zbraní je doktor (zajímavý Ulrich Mühe), speciální lékař ve službách SS. Jeho pružně přizpůsobivý cynismus si kráčí svou zvolenou cestou. K výraznějším postavám partyzánského filmu patří také vatikánský kardinál a na způsoby velmi důsledný papežův ministr (zajímavý Michel Duchaussoy), milující Riccardův otec, dědičný a spolehlivý papežův politický služebník ve vatikánském paláci, hrabě Fontana (sympatický Ion Caramitru) a Pius XII (důstojný Marcel Iureș), pragmaticky slabošský papež, pranýřující komunismus a přehlížející děsivé hrůzy destruktivní nacistické agrese, spoutanou germánskou disciplínou. Z dalších rolí: nacionalisticky uvědomělý Kurtův otec a zasloužilý bývalý soudce (Friedrich von Thun), starostlivá a milující Kurtova manželka (Antje Schmidt), dozorující lékař v programu Eutanazie Ernst-Robert Grawitz (Hanns Zischler), náročný a výkonný velitel osvětimského koncentračního tábora Rudolf Höss (Sebastian Koch), velmi zdrženlivý americký diplomat ve Vatikánu Tittman (Angus MacInnes), životy židů přehlížející a eutanazii nepotřebných odsuzující německý biskup von Galen (Bernd Fischerauer), řádně opatrný americký velvyslanec pro Vatikán Taylor (Richard Durden), spolehlivá židovská služka rodiny Gersteinů, paní Hinze (Monica Bleibtreu), Kurtův zpovědník, pastor Dibelius (Günther Maria Halmer), či Kurtova oblíbená neteř Berthe Gerstein (Dorina Chiriac). Film Amen. křičí do světa své partyzánské odhodlání a bez soucitu proniká svými útoky do paměti svědomí lidstva. Míra naléhavosti a niterné znepokojení nedosahují stejných kvalit dřívějších partyzánštin Costy-Gavrase, přesto mají kriticky morální ataky cit pro spravedlnost. Holokaust na vlastní oči může způsobit chronickou gastritidu. Zajímavě plamenné čtení obžaloby moci a politického pokrytectví stařičkého řeckého partyzánského bojovníka. () (menej) (viac)