Priznanie

"Lenine, vzbuď se, Brežněv se zbláznil! Lenine, vzbuď se, oni se zbláznili!" - Děkuju pěkně! Lenine, hnij dál. Poslední obraz z Doznání a Costa-Gavrasův neumírající idealismus. Nejrozumnější Costa-Gavrasův politický thriller, který referuje o Slánského procesu dost pravdivě. Já osobně však komunisty "z přesvědčení" nesnáším ještě více než ty svině, které se pouze přizpůsobily dané době, a proto si myslím, že takový proces je jedním z mála způsobů, jak jim vyhnat alespoň tu věrnost straně z hlavy. Formální stránkou dost komorní (oproti předcházejícím Z a État de siege), v hlavní roli "jen a pouze" Yves Montand. Neříkám, že by to bylo málo, ale u Costa-Gavrase jsem si už zvykl na vyšší obrátky. (09.08.2005)

Francouzům se v roce 1970 podařilo to, o co se naši filmaři marně snaží (nebo spíš nesnaží) přes 20 let. Vynikající Montand a realistické podání výslechů a psychického teroru dalo dohromady mrazivý filmový zážitek. Je až zarážející, že je tento snímek takřka zapomenutý. Přitom by se měl povinně pouštět ve školách a pravidelně se objevovat na televizních obrazovkách. 90% (26.01.2013)

Začiatok 50. rokov minulého storočia. Miesto diania: Československo. Forma vlády: naprosto tvrdý proletariát, a k tomu zároveň i desivé "pražské procesy," ako bonus extra naviac, medzi ktoré by som následne mohol zaradiť i práve ten okolo komunistu a námestníka ministra zahraničných vecí, súdruha Artura "Gérarda" Londona, obvineného zo špionáže, čiže odteraz prichádzali na rad iba brutálne vyšetrovacie metódy, kedy chceli takéhoto človeka buď úplne zničiť, alebo poprípade priviesť na pokraj nervového zrútenia, aby sa konečne priznal k niečomu, čo [ne]učinil, keď obidve možnosti v podstate spadali rovno do úvahy; pôvodom grécky režisér, pôsobiaci vo Francúzsku, s ľavičiarskym zameraním sa, Costa-Gavras, sa pokúsil tieto, nie tak dávne udalosti, dôkladne zmapovať, až by som dokonca podotkol, že na to išiel akýmsi rafinovaným, resp. dokumentárnym spôsobom, ktorý bol hneď vedľa precíznej strihovej skladby [s archívnymi zábermi - vsuvkami] v nadštandardne udržiavanej línii s nasledujúcimi prestrihmi do zrejme dvoch časových rovín: predtým a potom, kedy minimálne v jednej z nich, priam exceloval, tentohľa, a vtedy i mimoriadne šikanovaný, so zvyčajne len strhanými výrazmi tváre a značne pochudnutý, protagonista, ktorého francúzsky predstaviteľ, pochádzajúci z rodiny talianskych prisťahovalcov, YVES MONTAND, poňal nielen ako psychicky zlomeného človeka, ktorý šiel až na hranicu svojich fyzických síl, ale súčasne tiež svitala i určitá nádej na lepšie zajtrajšky; bohvie, čo si vôbec myslel v tých konkrétnych časoch, či napokon z príslušnej situácie živý vyviazne? Zabudol potom niekedy na svoje väzenské číslo "3 2 2 5"? • Predchádzajúce vypočúvacie postupy, síce pôsobili neuveriteľne autentickým dojmom, to teda ani zvlášť nepopieram, no teraz sa musím oprieť i o ten poznatok, že ich nadchádzajúca kadencia bola predsa v rámci celku viacej prehnanejšia s potenciálnymi sklonmi k prehrávaniu sa; skrátka, držali ma stále v pozore, ale postupom času som už máličko strácal pozornosť, keďže som si miestami ešte pripadal, ako pri počúvaní "obohranej platne," asi toľko z mojej strany k danej veci, ktorá inak ako c-e-l-o-k, rozhodne obstojí, lebo tento šikovný, zväčša najmä politicky angažovaný autor, bol pre ňu ako stvorený, asi nateraz všetko z môjho uhla pohľadu, ktorý sa neustále pohyboval v maximálnom rozčarovaní nad týmto "temným obdobím," ktoré v pozmenenej forme funguje asi až doposiaľ, inými slovami povedané: Predstava komunistického režimu, á la STALINISTICKÉ ČISTKY, vo mne vzbudzuje mimoriadne obavy - strašný teror ma desí! → vskutku, temná história ľudstva. (31.08.2024)

Většina filmů natáčených na Západě o zemích za železnou oponou trpí (přinejmenším pro našince) naivitou a selhává v řadě citlivých detailů. Doznání sice nemohlo být vzhledem k zostřující se situaci po okupaci natočené u nás a realizace proběhla ve francouzském prostředí, ale na výsledku to vzhledem k poradcům a známé Gavrasově pečlivosti není vidět. Costa-Gavras je známý svou angažovanou tvorbou a na tématu politických procesů ho zaujala jednak možnost konfrontovat hořkou realitu "lidových demokracií" se stále přetrvávající naivní představou radikální intelektuální levice o životě v zemích "socialistického tábora", jednak i psychika obžalovaných vystavených extrémnímu psychologickému nátlaku a mučení. Velkou roli na úspěchu snímku mělo vedlo Gaversovy režie i angažování Yvese Montanda a Simone Signoret do hlavních rolí. Jestli má film v něčem slabinu, pak v tom, že vychází z Londonovy knihy, která je pochopitelně velmi osobní a nemusí být vždy objektivní. Přesto je to jeden z nejsilnějších filmů o zločinech komunismu, který měl velký vliv na odhalení podstaty komunistického systému po celém světě. Celkový dojem: 90 %. (23.02.2013)

Syrovost zážitku literární předlohy dává na nejrůznější zákruty lidského i mravního vývoje autora-protagonisty s velmi kontroverzní pověstí ne zcela vyváženou odpověď. Londonova výpověď přes svou otřesnost je jednostrannou a nezachycuje vrcholy komunistického nomenklaturního řádění v případě nekomunistických a antikomunistických politických vězňů. Gavrasovo přetlumočení se až příliš často topí v ideologických klišé; úroveň DOZNÁNÍ je tím určitě negativně poznamenána. Film i jeho vyznění zachraňuje mimořádný Montandův výkon. Na Gavrasovu obranu je ovšem nutné poznamenat, že v době natočení byly vědomosti i představy o rozsahu a dosahu komunisticjých justičních i nejustičních zločinů ne zcela známy a domyšleny; Gavras byl s výjimkou několika doplňků beze zbytku odkázán na Londonovo svědectví a Pillerovu zprávu. Na počátku sedmdesátých let bylo už mimořádným pozitivem samo natočení a uvedení díla do distribuce. (12.03.2008)