Nezvestný

Stretnutie politických naiviek s politickými realistami počas politického zemetrasenia v Chile. Prepolitizovaný film, z ktorého si budem pamätať vetu, ktorú Charlieho otec povedal na letisku americkému konzulovi: "Naštěstí žiju v zemi, ve které je možné lidi jako vy posadit do vězení". Síce mu to nepomohlo, ale dobre to znie. Možno aj ja raz budem žiť v takej zemi. (04.08.2009)

Z filmu je zřejmé, proč jsou Američané tak hrdí a sebevědomí. Věří totiž svému státu a právu. To se o nás říci nedá, protože nemáme v co věřit. Leda tak v korupci, nespravedlnost a falešnou pravdolásku. Také se mi líbilo vyobrazení politického převratu v zemi a co to všechno obnáší. Výjimečný stav, zákazy vycházení, neustálé prohlídky a kontroly až po mrtvoly v ulicích. (24.11.2019)

Costa-Gavras je mistr napětí, což jeho diváci vědí. A já se hrdě do skupiny jeho diváků hlásím. Přesto mě stále nepřestává udivovat, jak moc mě jeho filmy dokážou zaujmout. Pro Nezvěstného si vybral skutečný příběh, takže ho nikdo nemůže obviňovat, že nepodloženě očerňuje zahraniční politiku USA. A tentokrát nezvykle připojil k hlavnímu hrdinovi i partnerku, což poněkud oživilo jeho zažitý způsob vyprávění soustředícího se na dominantní mužskou postavu. (11.04.2014)

"Kdo si hraje s ohněm, ten se spálí..." Jméno režiséra Costa-Gavrase se už pro mne dříve stalo takřka synonymem zdařilého politického thrilleru, ale stejně mne ten levicově orientovaný tvůrce z Řecka nepřestává překvapovat sílou a působivostí vypávěných příběhů dle skutečných událostí. Nečekal jsem, že film na pozadí vojenského převratu kdesi v Chille by ve mne mohl vyvolat stejně vyčerpávějící emocionální katarzi, jakou způsobil ve mne jiný režisérův film, týkající se československých poválečných dějin (a ani se nestalo), ale jinak tento americký film považuji za stejně vynikající jako pro mne osobně zásadní Doznání (1970). Opět výborným způsobem stupňující se tíseň a napětí umocňují na první pohled nenápadné tvůrčí nápady, např. když do dvou vzájemně propojených linek (veřejné politické záležitosti a z nich vyplývající konkrétní lidské osudy i v privátní sféře) ještě zasahuje ještě "třetí rozměr" – příroda (SPOILER: náhlé zemetřesení). I snad začínáte brzy tušit, jak asi příběh skončí, posléze se vám to potvrdí, ale stejně s obrovským vypětím sledujete, jak se další situace a konání postav vyvinou, hltáte každý jeden dialog... až do samotného konce. Vychvalovat popři všem ještě výkon Jacka Lemmona (který klidně může konkurovat režisérovu dvornímu herci Yvesu Montandovi z předchozí dekády) a Vangelisovu hudbu by pomalu mohlo znamenat nošení dříví do lesa... 90% (16.07.2020)

Uz tak silny politicky snimek, posileny o fakt, ze se jedna o skutecnou udalost, ktery je ale vystrelen o uroven vys hudbou Vangelise, ktera sice moc prostoru nedostala, ale i tak to okorenila o hodne hutnou porci atmosfery. Tenhle soundtrack vznikl ve stejnem roce jako Blade Runner, coz je shodou okolnosti nejlepsi soundtrack filmove historie a hudba k Missing je mu docela podobna, coz mluvi za vse. 7/10 (18.06.2011)