Světla páteční noci

Peter Berg natočil film, který zachycuje krutost středoškolského fotbalu, kde se dospívající hráči můžou dotknout nebe, na které už pak nikdy nedosáhnou. Zkusil přitom zkombinovat charakterovou studii a styl vyprávění / snímání, který známe od Michaela Baye a jeho blockbusterů. Neposedná, dynamická, perspektivy měnící kamera, koláže, výpustky... funguje to tak napůl, podobně jako post rockové pidlikání Explosions In The Sky, které jakoby patřilo k trochu jinému filmu. Hrdinové nepodrží míč dlouho na to, aby se na ně člověk skutečně pověsil, jejich osudy jsou skečovité až schematické a ani dramaticky to není nejlépe vystavěný film. Některá témata (třeba rasové pnutí mezi Panthery a Kovboji) jsou vysloveně underwritten. Z hlediska fotbalových scén ale patří k nejlepším / nejrealističtějším, jen by tam linebackeři a running backové nemuseli lítat jako supermani vzduchem. Je v tom něco chytlavě 90s, ale jako drama to prostě končí těsně před red zónou. A do end zóny tomu zbývá pěkný kus. (12.02.2024)

Sportovních dramat už jsem viděl poměrně hodně, ačkoliv to není úplně můj oblíbený subžánr. Jsem raději, když daný film přesahuje do jiných oblastí než jen čistá prezentace daného sportu, která je ale už z principu nucena rozvíjet komplexněji danou problematiku. Světla páteční noci bezesporu jsou jedním z nejlepších fotbalových dramat minimálně tohoto tisíciletí, ne náhodou film režíroval tehdy ještě nepříliš zkušený rek Peter Berg, který ovšem už tehdy vizuálně zkoušel neotřelé věci, na které se parádně kouká. Ačkoliv mě trošku mrzelo, že námět snímku příliš nevybočuje od předem daného cíle, jehož se hráči snaží všemi dostupnými (fair play) prostředky docílit a příliš se nezabývá otázkami okolo, rozhodně nepřišel pocit nějaké frustrace ze sledování amerického fotbalu, o kterém toho v pravdě moc nevím a vysvětlování pravidel hry neznalcům u filmu převážně pro americké publikum bych to asi úplně nečekal. Znovu už ho vidět nepotřebuji, ale rozhodně má smysl film vidět i po letech, ačkoliv mě třeba hojně odsuzované Zrození šampióna nebo Diagnoza od Willa Smithe z tohodle odvětví pohltila více...7/10 (09.05.2017)

Ty sportovní filmy.. plné klišé.. sice z tohoto talentovaný Peter Berg vymlátil maximum a vsadil na drásavý styl a cit pro tempo rozhodně má, přesto výsledek úplně nestrhne. Sáhnul po bestselleru svého bratrance a pro mě osobně měl víc tlačit na linie odehrávající se mimo hřiště – i když kvituju, že tady nemáme typický příběh outsidera, který se i přes nejrůznější klacky pod nohama dere nahoru. Texaské městečko je plné „odborníků“ na americký fotbal, kteří zaváhání nebo snad laxní přístup ke hře rozhodně neodpustí. Zapálené prostředí tak žene dopředu a zároveň i sžírá jeden středoškolský tým, který má nakročeno k velkým zítřkům. Jenže motor mužstva si zruší koleno. A na průšvih je zaděláno. Ten humbuk okolo amerického fotbalu tady u nás nikdy úplně nepobereme. Za sebe z výsledku rozhodně neskáču do stropu. 60% (08.04.2018)

No, i kdyz se jedna o Berguv nejslabsi film, porad to je nadprumer. Problem filmu je pribeh, na jedny strane podle skutecny udalosti a na druhy strane jasnej od zacatku do konce. Az na uplnej konec, ten prekvapi, jen potom nechapu, proc tocily film o tomhle tymu. Ale jinak to je klasika, vyhrajou, hvezda se zrani, prohravaj, najdou se novy hvezdy, v dulezitym zapase prohrajou, dostanou se do play-off na posledni chvily atd. Taky mi prislo trochu blby, ze ty lehci zapasy vidime vsechny a ty v play-off jsou jen rychle sestrihany a krom toho se celej tym zazracne zlepsi. Taky mi zde prisly dve dost divny chyby. Jednak v zaverecnem zapasu uz je davno cas na nule a hraci stejne jeste minutu hrajou a druha vec je rozhodovani s minci. Pravidla jsou jasny: dve stejny mince postup, jedna konec. Nejdriv to vypada, ze vsechny jsou stejny a tudiz logicky hazet znovu, ale pak se zjisti, ze tym Billy Boba ma minci jinou a tudiz by mel podle pravidel vypadnout, ale to ne, on postoupi spolu s nejvetsi rivalem. Co se tyce hercu, jsou vcelku nadprumerny, i kdyz na zadnyho neni kladena extra pozornost. Billy Bob hraje perfektne, ale prislo mi, ze tak dost usporne a nedava do toho moc emoci. Ovsem najdou se i vyjimky, kdy se nastve a ty stoji za to. Dalsi vec je kamera. Nevadi mi rychlej strih, ale to klepani kamerou, hlavne v prvni polovine filmu, bylo k pozvraceni. Malem se mi z toho az motala hlava, to musel tocit nakej totalne zlitej idiot, takze chvile, kdy je kamera v klidu, pusobily jako velka uleva. Zapasy jsou natoceny slusne, navic s peknou hudbou, ale Any Given Sunday se nevyrovnaj. Ono prakticky nic se Any Given Sunday nevyrovna, ani hudba, ani kamera, ani rezie, ani scenar, ani herci, ani trener, proste nic. Jedina vyhoda, oproti Any Given Sunday, je ta, ze tohle je takovy dost osobni, je uplne videt, jak to kazdej proziva a jak na ty vyhre zalezi a je to proste celkove narvany docela osobnima emocema. A jeste drobnost na zaver, vsude jsou napisy Mojo, takze se mi porad vybavoval Austin Powers. Pokud nebudu srovnavat jen s Any Given Sunday, ale se sportovnima filmama celkove, jedna se o nadprumer. (08.08.2006)

Po vizuální stránce to je výborný, ale jinak spíš dost průměrný film a to hlavně příběhem, který sice slušně graduje v zápasech, ale mimo ně nic moc a taky mi připadalo, že to postrádá hráče na kterého by byla upřená nějaká speciální pozornost, tady to bylo braný spíš jako celkovej tým, i když pár osobností tam bylo, ale ne moc výraznejch a velice malo využívaných v zápase. Co se týče Billyho Boba Thorntona, tak ten je v zápasech nebo jiných vypjatých situacích fakt skvělej, ale jak byl někde jinde, tak jenom dost divně čuměl a moc toho neřikal a byla to spíš nuda, ale pořád nadprůměr. Za největší klad filmu považuju výbornou muziku která vytváří úžasnou atmosféru zápasů, ale i tak bych tenhle film zařadil za žánrově i dějově dost stejný film, ale podle mě lepší Any Given Sunday (01.10.2005)