Hracia skrinka

Krev není voda, ale co když se obojí mísí v toku Dunaje, na jehož březích umíraly tisíce i v době, kdy bylo zřejmě, že trapnost jménem druhá světová má na kahánku? A dokrvava zbarvený proud se vine dějinami dál a dál jako pouto, které spojuje oběti a viníky a rodiče a děti, co svět světem stojí. Jakkoli bylo zřejmé, v jaké pochmurné deltě tahle plavba vyústí, na mé manikúře se ty dvě hodiny projevily dost neblaze – a mému rozpoložení po závěrečných titulcích moc nepomohl ani pohled na spící ratolesti. (14.09.2013)

"To nejsem já", opětovně tvrdí poameričtělý (zřejmě samozvaný) velitel pronacistické strany NYKP (Strana Šípových křížů) Mike László. A zřejmě mluví pravdu, i když ji zřejmě nemá. Byla to jen krátká epizoda z jeho dlouhé minulosti, se kterou se již vyrovnal - a možná tím hůř. Tím hůř také pro dceru, která ho jako zkušená právnička obhajuje při procesu, při nemž slyší něco, co by dcera o otci nikdy slyšet neměla, a samozřejmě nechtěla. Jádrem filmu (nemyslím v morálních, právních, ani politických pojmech), je odpověď na dvojotázku: Proč chtěl otec na dceři, aby ho obhajovala, a proč to dcera po krátším váhání přijala. Já ji neznám. Možná chtěla povýšit "právo" soudržnosti jedné rodiny nad právo obecné "odplaty". Možná ani on ani ona nepochopili, že to, co není možné dnes, bylo možné kdysi, kdy i toto bylo možné, a co zřejmě bude možné i v nějaké další sekvenci naší budoucnosti. Pozn. 1: V životě jsme málokdy svědky tak niterného vztahu mezi otcem a dcerou. Pozn. 2: Ke Garvasovým filmům přistupuji s absolutní nedůvěrou, která je vždy relativně rozptýlena, kdyby nebyl tak skvělým režisérem, byla by rozptýlena absolutně. Pozn. 3: Jak pan László říká za všech okolností: Ve zdravém těle, zdravý duch. Pozn. 4: Autor literární předlohy Joe Eszterhas měl shodou okolností (viz Eric Lichtblau: The Nazis Next Door: How America Became a Safe Haven for Hitler's Men) podobný příběh. Po doznání jeho otce, Istvana Eszterhase, k psaní a vydávání protižidovských traktátů, se ho Joe zřekl a znemožnil mu až do smrti setkat se s jeho vnuky. Pozn. 5: Proces ze strany obhajoby je založen na principu zpochybnění svědectví prostřednictvím zpochybnění svědků. To se podařilo dokonale, přestože svědkem a jeho svědectví není přímý vztah ani úměrnost. (01.05.2018)

Kvalitne spracovaný, zaujímavý a podnetný film o dvoch hlavných témach - o špecifickej téme obviňovania vojnových zločincov odhalených v starobe a širšia, všeobecnejšia téma o tom, ako dobre poznáme vlastných rodičov – veď sme neboli nablízku, keď dospievali a samozrejme poznáme len usadenú, zvyčajne milujúcu a starostlivú mamu či otca od našeho detstva. Film sa rozprestiera na ťažkej línii svedectva času do minulosti vojnových zločincov, najmä zobrazením ťažkých spomienok na fyzicky a ešte viac emocionálne zjazvených svedkov hrozných činov páchateľa. Brutálneho znásilnenia a vraždy, ako vždy, prominentných. , ak je to medzi nimi to správne slovo, proti konvenčným napínavým požiadavkám mainstreamového hollywoodskeho thrilleru. Aj keď si nie som istý, či je nájdená rovnováha vždy celkom správna, niektoré scény vychádzajú ako priamo zo súčasnej televíznej právnickej drámy a nástroj náhodného zvratu „odhalenia“, ktorý napokon rozhodne o vine zdanlivo milujúceho otca a dedka "Papa Mishka" sa zdá byť príliš ukecaný, ale celok je povýšený opatrným tempom filmu. Jessica Lange má ťažkú ​​úlohu niesť film, do značnej miery vidíme, ako sa udalosti vyvíjajú z jej pohľadu, počnúc jej nedôverčivým odsúdením pôvodného obvinenia, ale nakoniec sa presunieme k neochotnému priznaniu, že jej milujúci otec by mohol byť načrtnutým páchateľom, na súde, pod ťarchou stále presvedčivejších svedectiev, najmä svedectva staršej Maďarky, ktorá rozprávala o svojom znásilnení zo strany Mishky a elity jeho tajnej polície. Je to film, ktorý vás prinúti diváka zastaviť sa a zamyslieť sa nad svojimi vzťahmi s tými, ktorých miluje, a nad tým, či by sme niekedy zakryli svoje prehrešky na úkor pravdy a spravodlivosti. 7,5/10 (15.07.2023)

K veľkému počtu filmov o holokauste a filmov z prostredia súdnej siene pribudla aj Hracia skrinka. Som s ňou spokojný, ale niekoľko výhrad mi bráni označiť ju za mimoriadny film. Mimoriadne sú určite herecké výkony, mimoriadne je, že film bol inšpirovaný skutočnou udalosťou, ale tým to aj končí. Costa-Gavras, verný svojmu ľavicovému zmýšľaniu, podvedome tlačí na pílu a v príbehu sa tak objavujú falošné tóny. Nepochopil som vieru ľudí v to, že starostlivý dedko a otec a krutý nacista sa vzájomne vylučujú. Na druhej strane sa mi páčila úloha hracej skrinky v deji. (27.06.2022)

Hodne prijemny prekvapeni, Mesto silencu i Amen. byly fajn filmy, ale stejne jsem od tohohle Gavrasovo kousku moc necekal. A zacatek opravdu nepusobi jako uzasnej film. Rozbiha se klasicky soudni drama a to je navic zdrzovany tim, ze fotrika haji dcera a tak se obcas musi resit taky nejaky ty rodinny problemy. Jenze za chvily se film zameri ciste na soud, zacnou prichazet svedci rikajici, jakej je fotrik netvor a popisujici, jak mucil lidi. Celej film tak hodne zacne hrat na emoce a zaroven je pekne napinavej a az do posledni chvile nechava Gavras na pochybach, co ze je vlastne fotrik zac. No a nevim teda, ale me stoprocentne o pravde nepresvedcil ani zaver. Co se tyce hercu, Stahl je perfektne charismatickej a zvladne jak hodnyho dedu, tak nasranyho, potencialniho zabijaka. S Lange je to trochu horsi, sice dostala nominaci na oskara a nerikam, ze hraje spatne, jen jednu chvily breci, hned se zase usmiva, pak je nastvana, pak zas breci. Proste behem jednoho rozhovoru zvladne vystridat treba tri nalady a misty to bylo takovy otravny. No a samozrejme musim zminit Gavrasovo perfektni rezii, kdy ackoliv film pusobi trochu lacinejsim dojmem, zaroven to je skvele atmosfericka podivana. (03.01.2010)