Zahraj to znova, Sam

V několika hereckých polohách ještě mírně nejistý, ale jinak je to (ač za kamerou stojí někdo jiný) Woody Allen jak vyšitý. Tentokrát vystupuje jako fanatický filmový fanda, jenže jeho pasivní životní styl otráví jeho manželku natolik, až si sbalí kufry. Pomoct z deprese mu má manželský pár, přičemž domluvená rande s nějakou slečnou nezaberou, náklonost k přítelově manželce je naopak stále silnější. Prostě: nebere to osobně, jenom se zabije. Pocta Casablance a dialogy s Diane Keaton moc fajn, její manžel utopený v číslech snad ještě víc. (23.06.2016)

Musím za pět. Skvělé hlášky, geniální provázání s Casablancou (nejoblíbenějším z filmů ve kterých chybí barva, světelné meče a Jason Statham :) a Woody v životní formě při smrtonosném randění. Kdybyste chtěli vědět víc, ráno jsem na 555-1235, odpoledne na 635-4521 a večer pravděpodobně doma, na 457-5531. (13.11.2007)

"Predal by som kvôli nej vlastnú mamu Arabom," odtuší Allan slintajúc nad pekne stavanou blondínkou. A že nebudete mať problém mu to zhltnúť, nepochybujte. V tejto romantickej komédii totiž aj menej vydarené gagy sype Woody Allen tak prirodzene a s takou vážnosťou, že si kútiky jednoducho neustrážite. Podobnosti a scény z Casablancy sú zakomponované vtipne a milo. Iluzórna postava Humphreyho Bogarta (ktorý je Allanovým veľkým idolom a tu dokonca "duchovným otcom") je vynikajúcim nápadom. Nájdu sa však i hluchšie miesta v inak výbornom scenári, čo by sa dali ešte vybrúsiť alebo naopak úplne odstrániť. Postava Diane Keaton sa u mňa zasekla niekde v polovici- t. j. že ma presvedčila na 50%, ani trochu ma nechytila za srdce. A to myslím, že by mala... Zhrnutie: jedna z najlepších- a možno najlepšia- z komédií Woodyho Allena. Pre tých, čo ho ešte stále nepoznáte: zaručuje úplne iný druh komediálneho potešenia. Zaujímavé komentáre: Shadwell, Matty, Oskar (25.03.2008)

(Dick povzbuzuje Allena aby usiloval o jistou dívku:) -"...Třeba ji dostaneš do postele". (Allen:) -"Při mém štěstí budu rád, když ji dostanu na židli." Bogart je fakt tvrdej, říká věci jako: "Promiň zlato, že jsem ti vrazil, ale byla jsi hysterická.", v puse má cigáro, kloubouk má nízko v čele, vlaje mu balóňák a s ničím se nemazlí. Allen je přizdisráč, kterej si sugeruje svou méněcenost a z rukou mu padají věci, zatímco do jiných věcí naráží. Dick je zamilovanej frajer a bussinesman, který je v době před seriovou výrobou mobilních telefonů neustále dostupný (Tonyho Robertse mám fakt docela rád). A Linda je poctivá ženská. Allen se s Lindou utkává o to, kdo bude nejcharakternější postavou po Bogartovi. Přesně o tom je film. Nechci nic říkat ale vztah Allen-Bogart mi připomíná vzat Jasseho Custera a Johna Wayna v komiksech Preacher. Nachytal jsem tě, Garthe Ennisi. (24.09.2009)

Woody tentokrát nestál za kamerou, ale snímek se dá z fleku zařadit mezi Allenovu ranou produkci, kdy navazoval na svoje herecké kreace ve stand-upech. Je to rozjuchané, expresivní herectví, které ještě ani v nejmenším nepřipomíná jeho proslulé intelektuální konverzačky. Na druhou stranu, jeho Allen už má charakteristiku bolestínského, nejistého neurotika, kterého si později Woody vybrousil do dokonalosti. Dá se říct, že si tady Woody vyzkoušel pozici, kterou ve světě proslul Pierre Richard, tedy sympatického nešiky, který bojuje o přízeň druhého pohlaví. Jenže zatímco Richardovi pasovaly obě polohy, tedy komediální i romantická, u Woody Allena funguje pouze ta komická. Zkrátka a dobře, polohu svůdce, který dostane do postele Diane Keaton, mu věřit při nejlepší vůli nemůžete. Leda by do ní napřed nalil láhev alkoholu nebo účinnou drogu. Nemůžu říct, že bych se nebavil, ale nemůžu ani tvrdit, že bych se odvázal nějak moc. Stačí to právě tak na 3 hvězdičky. Stejný nápad nepoměrně úspěšněji rozvinul Woody v Purpurové růži z Káhiry, kterou jsem taky ohodnotil výš. Celkový dojem: 60 %. (11.01.2017)