Nae yeojachingureul sogae habnida

Jeden z nejkrásnějších, nejemotivnějších a nejlepších filmů, co jsem kdy viděl... Ji-hyeon Jeon předvedla bravurní herecký výkon a ukázala, že dokáže zahrát jak komedii, tak romantiku a drama naprosto parádně, přesvedčivě a osobitě.... Začátek spíše komediální, postupem ale film začne nabírat na obrátkách a stává se z něj, prolévané krásnou romantikou, drama tak husté, že by se dalo krájet... Nebudu lhát a přiznám, že jsem posledních cca 30-45 min bulel jako želva a bylo mi to naprosto, ale naprosto ukradené.... Příběh mě tak strhul a pohltil, že bych nedokázal dělat nic jiného než koukat ani kdybych chtěl... Emoce se mnou lomcovali snad stejně tak, jak Ji-hyeon Jeon v hlavní roli... Prožíval jsem každou minutu, každou sekundu, až jsem se dostal až na samý konec filmu a se potoky slz stékajími po tváři jsem doma tleskal celé titulky... Toto je pro mě snímek, který ve mě zanechal veliké emoce a ještě více mi potvrdil, že Asijská kinematografie je nejlepší na světě v romantických filmech, jelikož nikdo je nedokáže natočit tak, jako oni.... (24.05.2009)

Ona je nevyspytateľná. On fascinovaný jej drzosťou. Ona v sebe nesie traumu minulosti. On jej pomáha ako vie. Zaľúbia sa. Radosť trvá len okamih. Vždy to tak je. A preto je lúčenie veľmi bolestivé. Oči divákov sa utopia v slzách. Lebo sa mali tak radi. Ich láska nestihla rozkvitnúť. Len závanom vetra pohladila tváre. V pár vetách recept na kórejský slzopudný romanticko-komediálno-tragicko-dramatický komerčniak. Keď už vidím štvrtý po sebe, počiatočná fascinácia ustupuje opakovaniu (repetitívnosti). Všímam si skôr spoločné znaky a štruktúru rozprávania príbehu (navnadenia diváka). Musí ísť o mladé, začínajúce páriky. Ona je vždy sociopatka - buď nezvláda emócie, minulosť alebo jej vadí spoločnosť ako taká (nečudujem sa - príznačná bola napr. úvodná kamerová jazda, zachytávajúca kórejský megapolis, kde sa len veľmi ťažko hľadala známka prírody). On zvyčajne vzorný zamestnanec (študent). Ona má odžité niečo nepríjemné (kto z divákov nemá, že?; ináč na tom stavajú aj cigánske veštice: začnú, že určite Vás v minulosti stretlo silné sklamanie - pomaly sa z neho dostávate a pri udržaní optimizmu sa dožijete najmenej 99 rokov). (24.10.2013)

Netušila jsem, proč někteří tvrdí, že tento film by se měl jmenovat My Sassy Girl 2 až do posledních několika sekund, které mě naprosto dostaly. Docela dobrý nápad, jen by žena měla být opilá :). A teď k samotnému filmu. Necelá první polovina byla skvělá, příjemná a svižná. Pak začala trochu nabývat na závažnosti a konec byl jistě pro mnohé srdcervoucí, pro jiné křečovitá snaha prolít divákovi/divačce slzy. Já jsem někde uprostřed, ale dojem je vcelku příjemný. Ji-hyeon Jeon báječná a hudební předělávky taktéž. Dokonce mi ani příliš nevadily akční scény, jen mi připadá, že se místy příliš vleče. (04.04.2009)

První půlka filmu je jakousi sérií romantických a komických scének, které však naštěstí drží pohromadě a netříští se. Jsou pevně spoutány a drží u sebe i přesto, že by bylo tak jednoduché z pout vyklouznout (viz. seznamování). Druhá půlka balancuje na hranici lidské tragédie, černého humoru a zasněné romatiky. Obě polohy filmu sedí a jsou podány bezchybně. Jako celek však přesto působí film roztržitě. Je to neduh, který je nutné vytknout, ale zároveň je i pochvalou. Celý příběh má totiž nějakých pět šest emotivních vrcholů, z nichž každý (do jednoho) by stačil na samotný film a dostatečně naplňující závěr. Windstruck je jako diamant, který čeká na obroušení. Po celou dobu víte, že jste nalezly nádherný a jedinečný kousek, ale zároveň je také zřejmé, že po pečlivém "obroušení", může být vše ještě o krapet lepší. Sice ne již tak monumentální, ale přece jen o kousíček dokonalejší. PS: Orchestrální improvizace na základních melodiích amerických popkulturních hitů jsou naprosto odzbrojující. Před člověkem, který dělal hudbu, uctyhodně smekám. [srpen 2006] (31.08.2006)

Romanca “mimo realitu”, ktorej samotná story pripomína skôr fantasy príbeh, než dianie v reálnom svete. Spočiatku celkom vtipný počin sa však odstupom času stal nátlakovou, emocionálnou bublinou, ktorá extrémne tlačila na pílu. Sľuboval som si viac, dostal som len lepší priemer, ktorý neohúril natoľko, aby som skákal od radosti. (30.05.2018)