Z

KINO Scala/// Obsazení 9/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Kamera 9/10/// PLUS: kvalitní a přesné obsazení, dramatická atmoséfra snímku, vyprávěný příběh a motivy postav, zajímavá úloha novináře MÍNUS: po konci ve který doufáte přijde rozčarování v závěrečných titulcích, není to přímo negativum, ale na klidném spaní vám to nepřidá./// Shrnutí: Útok na sympatického politika přichází z nejvyšších míst a vše nasvědčuje tomu, že se jednalo jen o nehodu. Nezkorumpovaný a poctivý vyšetřovatel však dává jeden kousek skládačky za druhým a postupně odhalí, že vše bylo jinak, přesto, že se političtí a armádní činitelé snaží vše zamést pod koberec. Opravdu hodně silný zážitek, nepříjemný, takový, který vám svírá žaludek a říkáte si, že to není možný, ale ono se to takhle nějak podobně stalo. Místo a čas ve kterém by jste nechtěli žít, pokud by jste nebyly někdo bezvýznamný, ale ani to by vám nezaručilo klid a dlouhý život./// Celkem 89%/// (03.04.2019)

Politický thriller ako z učebnice, Costa-Gavras to jednoducho vie. Vytvoril strhujúce dielo s dokonalým strihom a hudbou. Film sa spočiatku javí ako politická prekáračka medzi ľavičiarmi a pravicovou vládou, ktorú zastupuje skorumpovaná a intrigánska armáda a polícia. Následne však prejde k samotnému vyšetrovaniu vraždy opozičného politika ( excelentný Jean-Louis Trintignant ) a film získa ešte rýchlejší spád. (22.03.2018)

Levičáci jako zdroj všeho světového dobra podle Costy-Gavrase. Jak už tu zmínil Pohrobek, Z je skutečně filmem až příliš okatě doleva zatočeným, což ovšem neubírá nic z jeho kvalit co se filmařské preciznosti týče. Kromě samotného režiséra se činil i casting, který vybral Montanda, Trintignanta a Perrina, tedy tři mé francouzské oblíbence, tak Mikis s pro něj typickým (místy řeckým) hudebním motivem. Plný počet - včetně přihlédnutí k oné levičácké poupravenosti - jasný. A méně nedám, ani až to uvidí 100 lidí. :) (19.02.2010)

Tak aby bylo jasno - tohle je jednostranný, silně angažovaný, levičácký snímek, s kterým nesouhlasím takřka v ničem - protentokrát na to ale kašlu také proto, že se u nás jedná o dost opomíjenou záležitost. Je to úvodní film ke slavné Costa-Gavrasově politické trilogii a jde v něm o vraždu řeckého opozičního politika Gregoriose Lambrakise, která v létě roku 1963 zahýbala nejen řeckou politickou scénou. Popisuje, jak se policie a armáda snažila zmařit vyšetřování, a poodhaluje vojenské zákulisí vraždy. Fakticky je dost přesný (podle románu Vassilise Vassilikose) - problém tkví ale v tom, že vykresluje levičáky jako skupinu intelektuálních snílků brojících proti atomovým zbraním, zatímco téměř každý druhý spořádaný občan je tu zakukleným extrémně pravicovým spiklencem. No nic. Natáčení filmu se setkalo se zděšenými reakcemi, nikdo ho nechtěl podpořit, Jacques Perrin nakonec musel založit vlastní produkční skupinu. Costa-Gavras se dočkal podpory i od hereckých hvězd Yvese Montanda, Jean-Louise Trintignanta či Irène Papas, které se vzdaly většiny ze svých honorářů. No, politiku už nechám být a napíšu, že lepší politický thriller jsem ještě neviděl a sleduje současnou americkou tvorbu - asi pěkně dlouho neuvidím. Film fascinuje svým tempem, strhujícími akčními scénami (potyčky, samotná vražda, rvačka na korbě dodávky, scéna najíždění auta), které jsou výborně hudebně podbarveny s působností rovnající se takřka Morriconeho dílům. Naprosto dokonalý je střih, který film ještě zrychluje. Postavy vůbec nevyčnívají a pozornost je správně rozčleněna - vítězí asi zpočátku nedůvěřivý, ke konci odhodlaný vyšetřující soudce v podání bezchybného Jean-Louise Trintignanta, kterému se jednoduše nedá nefandit. Poslanec Yvese Montanda je dostatečně tragický, jeho žena Irene Papas jakbysmet. O něco méně jednoznačně kladný, o to více sympatický novinář Jacquese Perrina. Ale i záporné postavy mají svoji dramatickou sílu - především Yago Renata Salvatoriho. Brilantní film o boji proti prohnilé moci s happyendem (neodolatelné výslechy a odchody generálů) a vlastně i bez něj. ("historicko" -shrnující epilog). I s "nadějí" do budoucna ("seznam četby".) Zatím jasných pět - až to uvidí tak 100 lidí, kvůli ideologii uberu. (02.08.2005)

Nejslabší z trojice po sobě jdoucí spolupráce režiséra a představitele hlavní role je přesto stále silným a napínavým politickým thrillerem. Přestože ve filmu asi nejčastěji padne slovo komunismus, je nejméně názorově vyhraněným Costa-Gavrasovým dílem. Velký Řek malé postavy dokázal vždy provokovat. (11.05.2014)