Don Kichot
Réžia:
Grigorij KozincevScenár:
Jevgenij ŠvarcObsahy(1)
Sovětský barevny širokoúhlý film, natočený podle jednoho z největších klenotů světové literatury stejnojmenného románu španělského spisovatele Miguela de Cervantes Saavedry Je přirozené, že film nezachycuje tento obsáhlý, nekolikadílný román v celém rozsahu. Z dobrodružství Dona Quijota, nazvaného „rytířem smutné postavy" vybírá několik nejdůležitějších episod, které zpracovává v jednotné pásmo vyprávění od prvního odjezdu rytířova z jeho vesnického domu až do chvíle jeho smrti. Jsou to známé historie Quijotových bojů s domnělým obrem Frestonem a zlými kouzelníky, přeměněnými do podob nejrůznějších věcí a lidí. Quijote se utká se surovým sedlákem, s průvodem dvorní dámy vévodkyně, osvobodí galejníky, stane se terčem posměchu pijáků a prodejných žen, zápasí s měchy s vínem, je obětí krutého dvorského šprýmu, bojuje s větrným mlýnem a nakonec podlehne za rytíře přestrojenému bakaláři Carrascovi, je přinucen vrátit se domů a záhy na to umírá. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (22)
Cervantesův román „Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha" je nejen parodií na rytířské romány, za kterou byl dlouho pokládán, je též vynikajícím dokladem renesančního života a myšlení a výrazem nesmírné životní moudrosti svého autora. Tragedie „rytíře smutné postavy" je v protikladu poesie a života, v protikladu Dona Quijota, plného heroických a bláznivých snů, a vnějšího světa, krutě se mu pro tyto sny vysmívajícího. Don Quijote je ovládán jedinou myšlenkou: bojovat za právo a spravedlnost na světě. A za touto myšlenkou jde neohroženě vpřed. Bohužel, často nepoznává, kde je skutečné právo a spravedlnost a bije se s větrnými mlýny. Sovětské zpracování slavného Cervantesova románu není prvním v historii světové kinematografie. Z řady filmů, které námětově čerpaly z dobrodružství Dona Quijota, byl dosud nejslavnější Pabstův „Don Quijote" z roku 1933, v němž hlavní roli zahrál vynikajícím způsobem slavný zpěvák Fedor Šaljapin Je velkým kladem, že se dnešní sovětští zpracovatelé nedali ovlivnit tímto velkým dílem a vytvořili Quijota úplně nového, svěžího, pokrokového. - Film byl s úspěchem uveden na MFF v Cannes 1957. Film byl natočen pro široké plátno i na klasický formát. Filmový přehled 46/1957 ()
(SSSR) DON QUIJOTE znamenal zásadní obrat v tvorbě Grigorije Kozinceva, který před druhou světovou válkou založil FEKS (Továrnu excentrického herce) a spolu se svým kolegou Leonidem Traubergem natáčel experimentální filmy, aby poté obrátil a znovu si u kritiků i diváků vydobyl kredit jakožto režisér adaptací literárních klasik. Stále v nich dával vyniknout hercům, kteří u něj předváděli svůj široký herecký rejstřík (Oleg Dal v KRÁLI LEAROVI, zde NIKOLAJ ČERKASOV, který po tragických postavách u Sergeje Ejzenštejna v ALEXANDRU NĚVSKÉM a IVANOVI HROZNÉM ukázal i svou komickou stránku). Od experimentování se však odklonil směrem k střednímu proudu a možnosti oslovit širší diváckou základnu, což v tomto konkrétním případě znamená chronologičnost vyprávění, které je subjektivizováno až v samotném závěru (není tedy problém rozpoznat, co je skutečnost a co bláznivé bludy), a styl, který vsází na věrnost kostýmů a lokací, četný kompars, užití detailů pro zvýšení dramatičnosti scény a ilustrativní hudbu. (Vybočují snad jen nápadité úvodní titulky, ve kterých jsou nápisy "stírány" mlýnem a které o necelé dvě dekády později převzala americká adaptace s Peterem O´Toolem.) Na druhou stranu příklon ke klasickým látkám a formální konvenčnost má jednak tu výhodu, že se pro film najde víc diváků, jednak že unikne cenzorní klatbě, ačkoliv se v příběhu idealisty, který přeneseně i doslova bojuje s větrnými mlýny vedoucího aparátu a zkažené společnosti, dá nalézt analogie k dobové situaci v Sovětském svazu (může zkažené a cynické společnosti vládnout naivní idealista?). ()
Klasické spracovanie španielskej historickej komédie o 'mentálne postihnutom' Donovi Quijotovi. Aj keď spracovanie je plytšie, po technickej stránke jednoduchšie, exotické prostredie (asi Kuba), ktoré bolo dosť špinavé, dodáva filmu nádych ďalekých krajov. Na druhej strane, postavičky, ktoré stvránili sovietski herci, boli presvedčivé. Hodnotenie: 60% ()
Cervantesov renesančný román sa zapísal do srdca nejedného čitateľa nielen dômyselným zobrazením života medzi ilúziou a skutočnosťou, ale i človečenským humorom a múdrosťou. V ňom sa potulný rytier žalostnej postavy a smutnej tváre, vyznavač rytierských zákonov, túlal svetom a ochraňoval slabších a úbohejších. Častokrát narážal na nepochopenie a výsmech. V podobnom duchu sa odvíja i tento film. Nikolaj Čerkasov stvárnil rozpoltenú tragikomickú postavu v celej svojej hĺbke a stareckej múdrosti dona Quijota. Svojim herectvom dokonale vystihuje nepochopenú dušu básnika, milovníka života a rytiera bez bázne a hany. Zdarilo mu sekunduje Jurij Tolubejev v úlohe Sancha Panzu, dokonca v niektorých fázach svojim nenápadným hereckým štýlom strháva pozornosť na seba. Nie je to na škodu, práve naopak. Sovietsky historický film mal svoju tradíciu, nešetril na kostýmoch a výprave a všetky tieto silné stránky sú vidieť aj na tomto filme. Dôležitejšia je však myšlienka a pozitívne vyznenie celého príbehu: Vpred ! Ani krok späť ! ()
Překvapivě hravá režijní stylizace s hezkým scénáristickým rozdělením příběhu na akční zpracování příhod a vyprávění. Přiměřená výprava scén, které jsou vlastně rozvedením divadelních obrazů, s filmově zapojenou, poctivě prokofjevovskou ♫ hudbou Kary Karajeva. Výsledkem je slušné referenční zpracování klasické předlohy, těžko si představit, co udělat výrazně lépe, ale je to "jen" Quijote. ()
Reklama