Mandžuský kandidát

„Co jiného je svědomí než podlaha manéže, která spěchá vzhůru vstříc artistovi padajícímu z hrazdy?“ Nenapadá mě vhodnější úvodní věta než tento citát z knihy Richarda Condona. Ten dokázal v Mandžuském kandidátovi zachytit náladu Ameriky v počátcích studené války věrně do té míry, do jaké se dá věřit předmluvám úspěšných knih. Condon s humorem sobě vlastním komentuje a kritizuje americké pokrytectví, přetvářku, vzhlížení ke zdánlivě důležitým, přitom tak nicotným státním symbolům. Film úspěšně postihuje většinu témat objevivších se v knize, více humoru by mu však prospělo. Až na pár narážek (Iselinův odraz na portrétu Abrahama Lincolna) je Mandžuský kandidát příliš vážný na to, aby jej někdo bral vážně, což možná zní jako nesmysl, ale co je to za satiru bez jasně „vycítitelné“ ironie? Přesto se jedná o jeden z nejodvážnějších amerických filmů 60. let. Zpochybňuje význam Medaile cti i republikánské smýšlení senátora McCarthyho (všimněte si, jak je mu James Gregory podobný), nebojí se ani vyzývavějších erotických náznaků, nemluvě o intimním vztahu mezi Shawem a jeho matkou. Herecké obsazení je poměrně nečekané, major Marco je v Sintrově podání o něco jednoznačnější postavou než v knize. Po pravdě není ani moc zajímavý, ale o to víc dává vyniknout Laurenci Harveyovi, ledově chladnému a přitom hluboce lidskému v každé scéně. Nezapomenutelné jsou jeho dialogy s Angelou Lansburyovou jako jeho filmovou matkou. Přesto, kdybych jí neměl zafixovanou jako stárnoucí spisovatelku z To je vražda, napsala, věřil bych jí roli manipulativní potvory více. Po Psychu v dalším významném filmu se zde objevila Janet Leighová, díky ní je význam Eugenie pro celý příběh ještě patrnější než v knize. Největším problémem Mandžuského kandidáta je jeho „nepřenosnost“. Těžko můžete po středoevropanovi chtít, aby se vžil do pocitů Američanů během padesátých let, sužovaných strachem z komunismu. Přičemž bez plného pochopení významu jednotlivých motivů se může Kandidát jevit jako zdlouhavý thriller plný nikam nesměřujících dialogů. Navzdory přílišné popisnosti v některých scénách pak výsledný dojem nezachraňuje ani několik zdařilých nápadů, kterak znevšednit formální stránku. Zmínil bych alespoň téměř geniální rotaci kamery na „sjezdu pěstitelek hortenzií“ a snahu budovat napětí buď tím, že nevidíme v podstatě nic (vražda Holborna Gainese), nebo naopak vidíme více než je třeba (souboj s Čun-Džinem). Frankenheimer vlil do žánru čerstvou krev a v podstatě zamezil rozšíření propasti vzniklé po uvedení posledního „velkého“ Hitchova thrilleru, Psycha. Lze namítat, že v mnoha ohledech mohl víc přitlačit na pilu, v mnoha zase více využívat obrazu, nikoliv slov, coby prostředku k posunování vyprávění, každopádně natočil významný snímek, dostatečně věrný své předloze, dostatečně smělý v politické rovině, pouze „američtější“ než by mnozí považovali za nezbytné. 80% (06.10.2007)

Tento film má dva velké problémy. Prvním z nich je chabý scénář, začátek je vyloženě primitivní a ten patetický závěr vlastně také. Zřejmě větším problémem je neskutečně špatně hrající Harvey, který je v mnoha scénách natolik nedůvěryhodný, že nechtěně působí směšně. Výborná je naopak panovačná matka Angely Lansburyové. Pochválit musím také Frankenheimerovu režii, která mě i při přepálené stopáži udržela při sledování filmu, byť Harveyho Frankenheimer nedokázal ukočírovat k realističtějšímu výkonu. (04.05.2019)

Slavný, ale dnes vlastně trochu pozapomenutý politický thriller, jenž je de facto svědectvím své doby.  Lehce schizofrenní zápletka, kde  není jasné, zda autor pranýřuje paranoidní mccarthysmus nebo chce představit děsuplné nebezpečí komunistických agentů. Velmi naivní představa hypnotické manipulace  je sama o sobě děravá jako cedník a moc tomu nepřidává ani Sinatrovo odříkávané "herectví", na stranu druhou mě hodně bavila mladá a krásná Janet Leigh a především ďábelská mrcha Angely Lansburyové.   Ačkoliv jsem nebyl pohlcen tehdy jistě brutálně děsivým příběhem , rozhodně jsem se nenudil a silné dějové zvraty (senátor a jeho dcera,  finále s twistem) jsem si náležitě vychutnal.   Rozkolísaný film a to nejen díky tomu, že notně zestárl. Vynáším tři kárové dámy.. (19.09.2023)

Dávno před rolí hodné babičky Fletcherové hrála Angela dost často pěknou svini. Mandžuský kandidát je hodně dobrý film, kterému určitě uškodila dlouhá stopáž. Jako špionážní thriller a detektivka je opravdu špica, do poslední chvíle nechá diváka na vážkách a Franka v poklusu. Dost se mi líbil Laurence Harvey, kterého jsem ve filmu viděl vůbec poprvé, výborný výkon ve skvěle napsané roli. A Frank, jako obvykle perfektní. Jen nevím kde, ale stříhal bych. (27.08.2009)

Staci rozlozit karty, dat mu rozkaz, aby zabil konkretneho cloveka a on to urobi bez vedomia, ze prave zabija svoju priatelku. Na druhy den si nic nepamäta. Zaujimavy scenar, ktory musel byt v 60-tych rokoch este zaujimavejsi, ale aj na dnesnu dobu je to slusny thriller. Prekvapiva bola aj Angela Lansbury, ktoru poznam len zo serialu To je vrazda, napisala, ktorej viac zalezalo na manzelovej kariere, ako na vlastnom synovi. Najlepsi a najnapinavejsi bol zaver filmu. Treba vidiet a urobit si vlastny nazor... 13.12.2008 _____ Frank Sinatra - (Major Bennett Marco) +++ Laurence Harvey - (Raymond Shaw) +++ Janet Leigh - (Eugenie Rose Chaney) +++ Angela Lansbury - (Iselin) +++ Produkcia: John Frankenheimer +++ Hudba: David Amram +++ (11.12.2008)