Poslední dům nalevo

Rok 1972 a mladý Wes Craven se chystá ukázat něco s čím se zatím nikdo předtím nesetkal. Musí to být něco šokujícího, děsivě-zábavného a v hlavě se mu pomalu začíná rýsovat jeho druhýfilm v kariéře - film, který ovlivnil celou řadu dalších. LHOTL je velice kontroverzní dílo a to nejen kvůli sexuální otevřenosti a brutalitě, ale především díky zpracování. Film působí na jednu stranu děsivě a opravdově, (hlavně scény znásilnění a zabíjení) ale pocit zděšení v zápětí vynulují groteskní akce dvou policistů a hippies hudba provázející nás celým filmem. Herecké výkony byly průměrné a pokud si mohu dovolit menší srovnáni se žánrovým filmem "I Spit On Your Grave", výchází druhý jmenovaný jako vítěz. Film si u mnohých vydobil postavení kultu v žánru exploitation a jeho pozice na poli horrorů je dosti stabilní a i přes své stáři je schopný přitáhnout nové a nové diváky. To se o všech horrorech říci nedá. (23.01.2008)

Má rodič právo popraviť vraha svojho dieťaťa? Téma na obsiahlu diskusiu a námet na seriózny film (viz. Prameň panny Ingmara Bergmana). Lenže rejža Wes Craven a producent Sean S. Cunningham nechceli natočiť seriózny film. Sexuálne poníženie a šokujúce násilie na človeku miešajú s veselou hippie hudbou a komediálnymi výstupmi prihlúplych malomeštiackych policajtov. A síce tým zaujímavo nabúravajú štylistické klišé filmov doby kvetinových detí, filmárskym amatérizmom svoje dielo potápajú do bažín lacnej provokácie. (05.10.2003)

Na rozdíl od remaku pojal Craven svůj film jako satiru na společnost, což dělal i ve svých zombiárnách. Pseudoromantické (tedy spíše kýčovité) záběry přírody jsou v přímém protikladu k jednání lidí. Rovněž v průběhu násilných scén zní příjemná country, což připomene Kubrickův Mechanický pomeranč (1971). Samotné násilí se smrskává na krev, většina záseků jde mimo kameru. Nevadí to. Film není prvoplánovým hororem, ale psychologickým dramatem. Craven chce ukázat nejen hloupé a naivní chování dívek, ale především neschopnost státního aparátu v momentě, kdy má pomáhat. Samotní policisté jsou karikaturou a jakoby vypadli z vtipů o poldech. ,,Nejedem.",,Ano, nejedem, ty debile, protože došel benzín..." Brutalita filmu je v jednání postav, a tak usekntutí ruky nebo noření pily do břicha není nutné ukazovat. Ano, citovaný Pramen panny byl zřejmě hlavní inspirací, ale podobné příběhy najdeme i v lidové slovesnosti. Touha po pomstě je pochopitelná, avšak dláždí cestu do pekla... (27.04.2017)

pozornosť si tento nezívislý, béčkový, nízkorozpočtový debut jedného zo súčasných majstrov hororu zaslúži hlavne vďaka tomu, že je to, samozrejme, jedna z prvých (ak nie prvá) dochovaná ukážka tohto špeciálneho subžánru a typu filmov a tiež kvôli uletenej, neukočírovanej bizarnosti - scény afektovane prehrávaného chystania oslavy, idylické zábery prírody, komické vsuvky dvojice nemotorných, totálne trápnych policajtov (bezzubá černoška s nákladiakom plným sliepok), podivné herecké kreácie a nevyvážená "psychológia" postáv, kopa bezstarostnej a veselej hudby - hippiesácky folk, bluegrass či podobné štýly... a do toho občas na nervy lezúca alogickosť správania postáv i celkového príbehu - to všetko okorenené poriadnou amatérskou filmárčinou a riadnou dávkou exploitatioinu a na tp dobu sexuálneho materiálu hrubšieho zhrna. skrátka - zábava tak pri natáčaní, ako pri pozeraní; ale ako filmové dielo - objektívna mizéria; (21.04.2014)

Craven geniálním způsobem pracuje s protiklady a stříhá z idilických záběrů příprav narozenin rovnou na brutální znásilnění a zpět. Protipólem chladnokrevných vrahů postrádajících motivaci jsou pak ubozí policisté, neschopní zavázat si tkaničku u bot. Jako celek je to místy lehce nepřesvědčivé (a myslím, že tomu tak bylo i před lety), ale má to sílu. Je v tom vidět prvotina a málo peněz a možná o proto mi to přišlo tak zajímavé. Rozhodně doporučuju. (23.07.2009)