Poslední dům nalevo

Spíš 2,5*. Největším problémem u tohohle filmu bylo mé očekávání drastického a syrového hororu, který by slabší povahy nemusely rozdýchat. No a místo toho se mi dostalo takového tvrdšího krimi-dramatu, který je ale každou druhou scénou záměrně zlehčován. Na papíře možná působí chování obětí, vrahů i rodičů uvěřitelně, ale skoro všechny ty postavy jsou tak hrozně zahrané, že to na diváka nemá téměř žádný účinek (a přitom jak by to mohlo být působivé, kdyby alespoň z těch rodičů byl cítit nějaký smutek, zoufalství, hněv). Humorné vložky s duem neschopných policistů bych byl nejradši vůbec neviděl, těžko si představit něco, co by se do takového snímku hodilo méně. (07.08.2008)

Cravenova klasická prvotina na motivy Bergmanova Pramene Panny. Scénář není moc propracovaný, ale o to tu ani tak nejde. Jde spíš o ryzí násilí, které nás provádí velkou částí filmu. Krvavé scény jsou i na rok 1972 velmi brutální, a možná proto byl film svými fanoušky vynášen do nebeských výšin. Povedený horor, který na každého zřejmě zapůsobí jiným dojmem, ale mně se líbil (hlavně díky povedené atmosféře). PS. Mám rád, když ve filmu lidé kladou po domě pasti. K tomuto principu se Craven částečně vrátil ve své Noční můře v Elm Street. Ale nejlepším takovým filmem stejně zůstává Sám doma. (10.07.2011)

Další extrémně přitroublý exploaťák ze sedmdesátek, s naprosto neskutečně příšernými "hereckými" výkony a ultradebilním scénářem. Zajímavý je snad jen tím, že se stal předlohou ke dvěma pozdějším (a také nijak oslnivým) filmům, a to k "The House in the Middle of Nowhere" (2005) a stejnojmennému remaku z roku 2009. Film je jen nepatrně málo dementnější než I Spit On Your Grave (1978), u kterého jsem řešil, jestli náhodou celý štáb včetně herců nebyl retardovaný. A u tohohle kinematografického lejna jakbysmet. Ale zatímco "ISOYGu" jsem dal jednu hvězdu aspoň za Camillu Keaton, tady mě žádný důvod pro hvězdu nenapadl. Naopak za policisty, boj s motorovkou a skok do bazénu bych nejradši ten odpad! zdvojnásobil. Zapamatováníhodná je z něho jen krásná a teskně melancholická píseň Davida Hesse "The Road Leads to Nowhere", jinak čistokrevný odpad a ukázka otřesné scénáristické i herecké (vlastně neherecké) demence. (12.02.2014)

O dost syrovější než remake. Remake byl sice celkem fajn ale vyzněl poněkud neohrabaně, všechno mi přišlo jako pěst na oko. Ale tady jde především o drsnost. Craven si vybral na začátečníka solidní téma a poradil si sním bravůrně, i když mohl si vybrat lepší herce tyhle byly všichni tak děsně nepříjemný že jsem s nikým necítil. Hudba jak si každej stěžuje byla celkem dobrá a přišlo mi že ten film nádherně odlehčuje. Ale každopdáně jsem jaksi v hloubi duše čekal že remake se mi bude líbit víc. Bohužel tohle si mi líbilo asi o 15% víc:-) (28.06.2010)

Na rozdíl od remaku pojal Craven svůj film jako satiru na společnost, což dělal i ve svých zombiárnách. Pseudoromantické (tedy spíše kýčovité) záběry přírody jsou v přímém protikladu k jednání lidí. Rovněž v průběhu násilných scén zní příjemná country, což připomene Kubrickův Mechanický pomeranč (1971). Samotné násilí se smrskává na krev, většina záseků jde mimo kameru. Nevadí to. Film není prvoplánovým hororem, ale psychologickým dramatem. Craven chce ukázat nejen hloupé a naivní chování dívek, ale především neschopnost státního aparátu v momentě, kdy má pomáhat. Samotní policisté jsou karikaturou a jakoby vypadli z vtipů o poldech. ,,Nejedem.",,Ano, nejedem, ty debile, protože došel benzín..." Brutalita filmu je v jednání postav, a tak usekntutí ruky nebo noření pily do břicha není nutné ukazovat. Ano, citovaný Pramen panny byl zřejmě hlavní inspirací, ale podobné příběhy najdeme i v lidové slovesnosti. Touha po pomstě je pochopitelná, avšak dláždí cestu do pekla... (27.04.2017)