Nočná mora v Elm Street

Tak už vím, proč je A Nightmare on Elm Street považován za klasický horor či klasickou sérii hororů, chcete-li. Tento první díl je naprosto bezchybný - ať už theme song, ze kterého mě příjemně mrazí, přes mladého Johnnyho Deppa až po postavu, bez které by tato série nebyla tím, čím je - Roberta. Parádní atmosféra, parádní horor (i když jsem o jedné lekačce věděl, stejně jsem se lekl)… prostě parádní film. O legendě se těžce píše, tu musíte vidět. 100 %. (24.11.2011)

Soundtrack Charles Bernstein: 1. Prologue ,2. Main Title ,3. Laying the Traps ,4. Dream Attack ,5. Rod Hanged/Night Stalking ,6. Jail Cell ,7. Confrontation ,8. Sleep Clinic ,9. Terror in the Tub ,10. No Escape ,11. School Horror/Stay Awake ,12. Lurking ,13. Telephone Terror ,14. Fountain of Blood ,15. Evil Freddy ,16. Final Search ,17. Run Nancy , (16.05.2011)

Nancy, po chodbách se neběhá! Hororový kult Wese Cravena, který se (stejně jako v budoucnu Vřískot) zapsal do dějin žánru, myslí filmových fanoušků a jednoznačně se zařadil mezi klasiku. Nepolapitelný snový přízrak Fred Krueger, v otrhaném klobouku, zeleno-červeném svetru, s ohněm znetvořenou tváří a noži místo rukou, je dnes absolutně kultovní postavou hororového průmyslu. Po hodně dlouhé době jsem Noční můru zhlédl a byl jsem spokojen. Co, spokojen? Nadšen! Líbí se mi Freddyho originální útoky na své oběti, např. když nepřirozeně natahuje ruce, honí Tinu po zdech ložnice či vystrčí svá ostří z vany. Fajn vychytávky. Už se filmu neděsím jako v deseti letech, když jsem ho sledoval v pozdních nočních hodinách na satelitu a s německým dabingem, ale skvěle se u něho bavím. (26.07.2016)

Pamatuju si, že když jsem byl mrňous tak jsem u toho měl megapařezy, a když Johnnyho Deppa sežrala postel, tak jsem se rozbrečel a utek. Když jsem to po mnoha letech měl možnost shlédnout znovu už to takovej nářez není. Noční můry jsou sice pořád dobré, ale je jich dost málo a hodně z děje je omáčka kolem. Akorát výkon Roberta Englunda coby Freddyho je pořád stejně úchvatný. (29.04.2006)

Noční můru jsem neviděl snad deset let a o to větší je moje překvapení, jak skvěle pořád funguje, jak výborně je to vymyšlený a realizovaný horor. Propojení a prolínání reálného a snového světa je naprosto fascinující, postavy jsou v rámci žánru věrohodné, napětí gradované na max. Co víc si přát? Cravenův opus magnum (a že mám třeba Vřískot zatraceně rád!). (14.08.2006)