Ďaleko od neba

Čo by ste vy robili na mieste ženy, keď by sa vám chlap šudil s chlapom ? Cathy Whitaker raz pristihne IN FLAGRANTI svojho „milovaného” Franka v náručí istého chlapíka, čo ju dozaista vyvedie z normálnej miery, akou žili doteraz. Prisľúbi jej, že sa bude liečiť, aby bolo všetko opäť v normále, ale darček k Vianociam v podobe zájazdu na Miami k Silvestru 57, opätovne mení situáciu do starých koľají, pretože sa tento zvrhlík zahľadí do mladého ucha. A už aj predtým prejavuje jej okolie predsudky voči nej, kvôli náklonnosti k černošskému záhradníkovi, a ani sa jej nie je, čo čudovať, keď sa jej rúti domček z karát. Tak, aby nebol dejový chaos, zopakujem pre istotu, o čo ide. Po zistení z úvodu recenzie, čo sa dozvedela hlavná postava, odteraz sa začína meniť i ona, pričom spoločnosť to vníma s patričnými dôsledkami, že je nepredstaviteľné, aby sa stretávala biela kultivovaná žena s „čiernou opicou” , sme v Severnej Amerike, druhej polovice 50. rokov, kde sa táto problematika danej neznášanlivosti tlačí čoraz zákernejšie do popredia. Čiže rasizmus spojený s homosexualitou, dosť silná téma, ktorú obstojne spracováva režisér a scenárista v jednej osobe Todd Haynes s extraordinárnou herečkou Julianne Moore v hlavnej úlohe + s dvomi výbornými Denismi vo vedľajších úlohách. Výprava, kostýmy, kamera, hudba = na vysokej umeleckej úrovni, gratulujem a chválim. 16 rokov starý snímok, ktorý oveľa lepšie pracuje s touto citlivou tématikou, ako súčasné záležitosti na jedno pozretie ! (08.07.2018)

Zlatá padesátá. Krásná auta, nablýskané hospodyně a jejich ještě nablýskanější domácnosti. Pod tím vším maloměšťácká omezenost, rasismus a předsudky. Bohužel, film jaksi plně nevyužívá možností, které daná doma a dané téma nabízí a chvílemi mám pocit, že jde o jakési povrchní nakouknutí na problém. Ale to díky přesvědčivé Julianne ani tak nevadí, pokud si pouze chcete užít smutný film o nenaplněné lásce v podzimních barvách. (14.11.2009)

Solidně zpracované drama o soužití černých a bílých Američanů v padesátých letech minulého století v jednom městě. Bohužel naší kultuře je toto téma hodně vzdálené, ale věřím, že pro Američany to musel být slušný filmový zážitek. Já konstatuji - herecký koncert pro Juliannu Moore, skvělý Quaid v pro něj nezvyklé roli slaboučkého a nevyrovnaného manžela, který má problémy se svou orientací a pěkná hudba Elmera Bernsteina. (23.11.2008)

Celé je to dělané ve starém stylu. Jak kdyby se snažili napodobit filmy ze starých dob. I ta hudba a její použití tomu naznačuje. Ta hudba je teda pěkně blbá. Bohužel si to až moc uvědomuju a to mě ruší. Navíc si myslím, že to jejich hraní je hodně umělé. Ta atmosféra mi tam připadala tak umělá, jak třeba ve Stepfordskejch paničkách, akorát tohle nebyla komedie. Ale ten námět byl fakt zajímavej. (24.06.2007)

Film plný předsudků tehdejší doby a stále mám občas pocit, že ani ta naše není ideální. Lidé se většinou tváří hrozně tolerantně, ale i pod touto maskou skrývají velké homofobické nebo rasistické předsudky. Julianne Moore spolu s Patricií Clarkson otevírají brilantně jedno z tabuizovaných témat tehdejší doby za druhým. Na oko nádherná a harmonická rodina se snaží udržet zbytky jejich cti a soudržnosti v často velmi zmítaném domečku z karet. Je jenom otázku času, kdy ten zmíněný domek z karet spadne. Jak zle může působit jedno menší přátelství mezi mužem a ženou(každý jiné barvy pleti)v 50.letech minulého století. Ke konci se zhrzená a osamocená žena hrdě vrací zpět ke svým dětem a snaží se znovu přijít na nový způsob života, který jí vrátí zpět do starých kolejí. Zaujal mě tento citát vyřčený ve filmu: "Jen pod veškerou laskavostí je možné, uvidět to vždy zářící místo." (04.01.2013)