Oko 2

Překvapivě se mi to líbilo o něco málo víc než jednička. S tou si sice nemá skoro nic společného (tady se ženě, co normálně vidí, zjevují duchové - v jedničce se slepé ženě vrátí zrak transplantací očí, ale následkem toho vidí duchy), taky se to tady místy táhne, ale zase asi tak dvakrát jsem se lekl a bavilo mě to o něco víc, než jednička, hlavně v poslední půl hodině. A potěšil mě i optimistický konec, byť na reinkarnaci nevěřím. Není to úplně spoiler, nebojte, tak jak jsem to napsal to může značit cokoli. Celkový pocit z toho mám ale překvapivě dobrý. Silné 3* (29.12.2019)

Oproti prvnimu dilu zde doslo k zmene zanru, coz samozrejme neni samo o sobe spatne, problem vsak je, ze byl film prezentovan jako horor, ovsem az na par ulekovych okamziku (mimochodem o dost slabsich nez v jednicce) s nim nema moc spolecneho. Tudiz na tomto poli Oko 2 selhava, jako samostatny a na jednicce nezavisly mysteriozni thriller by ale vubec nebyl spatny. Chtelo by to ale oprostit se od toho castecneho fusovani do hororu a snimek takto neoznacovat. Co se tyce formalnich prvku, opet vynika zvukova stranka. (11.06.2006)

No s puvodnim Okem tohle nema nic moc spolecnyho, jedna se pouze o standartni ducharskej japonskej horor, kterej nicim zvlast nezaujme. Popravde receno, videl jsem ho vcera a uz si ho vybavuju jen matne. Nicmene nejaka hororova atmosfera tu moc neni, sem tam se maximalne povede naka lacina lekacka a jsou tu asi dve, tri fakt brutalni sceny a docela neprijemne vyznivajici zaver, ale jako celek to nijak zvlast strasidelny neni. (26.09.2008)

Niekedy mávam pocit, že anglické titulky k ázijským filmom často zabíjajú polovicu významu dialógov, a ich český preklad zabíja polovicu druhú. Za druhé, opakujúce sa scény typu "S kým to mluvíte?", postavené len a len na tom, že hrdinka ducha vidí a nikto iný nie, sú síce otravné, no divák ich toleruje s tým, že ich berie ako "zoznamovanie" hrdinky so svojim "darom", ako akúsi predohru k duchárskemu peklu, ktoré sa ešte len rozbehne... a film zrazu skončí. Na druhej strane, párkrát dostanete príjemnú zimomriavkovú facku - a tým nemyslím obyčajné rýchle nájazdy kamery na ducha, podporené mohutným zvukovým doprovodom, ale predovšetkým tých pár vzácnych momentov, ktoré dokážu šokovať (príkladom za všetky je "Slečno, kolik je hodin?"). Ani jeden z nich sa však svojou intenzitou nevyrovná vrcholným okamihom prvého dielu (a že ich ten mal...), vďaka ktorým ma zalieval studený pot nielen počas sledovania filmu, ale aj rok po jeho zhliadnutí pri čítaní komentárov, ktoré mi konkrétne scény pripomenuli. (04.06.2006)

Ono to akosi netreba veľmi spájať s prvým filmom, pretože okrem toho, že hlavná hrdinka vidí prízraky ( a nieje to kvôli nejakej očnej operácii ), tak si tieto dva filmy niesu podobné takmer v ničom. Akurát tak v tom, že vedia postrašiť diváka. V tomto prípade o čosi menšou intenzitou, ale aj tak sa vám pár scén vryje do pamäti. (19.01.2011)