Nahý obed

Na chrobáka transformovaný písací stroj zabíja druhý, na ženského chrobáka transformovaný písací stroj kvôli tomu, že je nepriateľským agentom... Na divnú neľudskú bytosť premený písací stroj sa snaží osúložiť sfetovanú ženu, no zabráni mu v tom šialená gazdiná, ktorá písací stroj donúti vyskočiť z balkóna... Niekoľko ľudí sedí v miestnosti plnej zavesených, polomŕtvych, mimozemsky vyzerajúcich ne-humanoidov a z ich hláv vyrastajúcich chobotov vysáva akúsi halucinogénnu tekutinu... To je len niekoľko pamätihodných psychedelických okamžikov z tohto šialeného Cronenbergovho opusu, ktorý je v podstate o písaní a živote Williama S. Burroughsa, autora knižnej predlohy k Naked Lunch (ktorá sa týmto dostáva do môjho knižného zoznamu "most wanted"). Na filme nejde neoceniť tradične vynikajúcu atmosféru, nápaditosť (ktorá pochádza pravdepodobne čiastočne od Burroughsa a čiastočne od Cronenberga), jazzom šmrncnutú Shoreovu hudbu a Petera Wellera (z jeho postavy som mal pocit, ako keby som sledoval nadopovaného noirového detektíva). Plný počet ale tentoraz nedávam a ani presne neviem pomenovať prečo, no mám pocit, že oproti skorším podobne ladeným Davidovým filmom ako napr. Videodrome (spoločný znak: totálna psychedelickosť) či Dead Ringers (prepadanie drogovej závislosti) je Naked Lunch trošku slabším kúskom. Ale stále je to veľká spokojnosť a 8 / 10. (02.06.2008)

Sorry, ale já na tyhle drogové tripy bez hlavy a paty nikdy moc nebyl. Naštěstí to pro mě nebyl žádný vyložený průser jako třeba Krajina přílivu nebo Strach a hnus v Las Vegas, na to tu vše do jisté míry zachraňovaly Cronenbergovy typické originální nápady, které mě na tom snad jako jediné zajímaly, ale dvě hodiny pro mě utáhnout nedokázaly a časem už mě to přestávalo bavit. Zhruba chápu, že je to celé spisovatelské vyjádření vzteku k tomu, že tvůrce vždycky musí být někomu podřízený a že úplně svobodný nemůže být asi nikdy, ale stejně jsem čekal, že z toho vypadne víc. Takhle tu jen spisovatel celou dobu fetoval, měl halucinace, cosi sepisoval a bojoval se svojí potlačovanou homosexualitou. Kniha předpokládám bude takové typicky beatnické dílo, film to naznačuje víc než dost, ale už poněkolikáté jsem se přesvědčil, že o dílech autorů z této skupiny si sice rád něco nastuduji, ale nebaví mě je číst či sledovat. Holt nejsem jeden z těch, který by byl schopný Nahý oběd víc docenit, ale chápu ty, kteří ano. Jen teda ten pocit určité samoúčelnosti jsem v tom časem začal cítit taky... Lepší 2* (15.10.2022)

Řekla bych, že už dávno je jasné, že Cronenberg je génius. Už mě to slovo trochu štve. Film zabral - ne zabral, omámil, to je to slovo. Film omámil, rozpitval a zase mě slepil. Pan Weller byl úchvatnej a stejně úchvatnej byl Roy, kterého dávno miluju. A ten konec, bože, jak tohle může někdo natočit, jak tohle může dát někdo dohromady. Ještě teď mám pocit, že se všechno kolem mě lepí a lidi jsou agenti. (27.12.2009)

Pár let zpátky jsem Burroughsovu knihu odložil přečtenou jen do půlky, protože jsem jí byl zhnusen. Cronenbergův film ve mně ani vzdáleně podobné pocity nevzbudil, takže si nemyslím, že jde o dobrou adaptaci. :o) Režisér má ve svém portfoliu dle mého názoru lepší kousky - Nahý oběd je příliš chladný, odtažitý, nevzbuzoval ve mně silnější emoce. Na druhou stranu, během jeho sledování jsem dostal chuť zkusit si knížku přečíst znovu... (16.12.2006)

Na moje prekvapenie, ide o celkom príjemný a pohodový mindfuck, oblečený v noir šate. Nevyrve vám to mozog z hlavy ale ako hovorím, je to stále poctivý mindfuck, s ktorého vám iracionalita deja nedá vysvetliť nič, pretože je to tak absurdné, že iba čumíte a hltáte ďalšie scénky. Takže, príbeh sleduje patálie jedného deratizátora. Jeho manželka objaví silné drogové účinky jedu, ktorý chlapík používa na zabíjanie švábov. Proste si to roztopí a pichne do žily ako heroín. Takto si všimne, že mu z jedu dosť ubúda a u nich v práci to dostávajú na prídel... Po čase mu už nechcú dať ďalšie dávky. Jeho kamoši mu dajú echo a za chvíľku objaví svoju ženu ako si to pichá. Samozrejme aj on je riadne namočený do drog, takže to vyskúša a tu sa začína riadny mindfuck. V práci ho zhabajú policajti a zavedú ho na stanicu aj s tým práškom. Vysvetľuje im, že ide o jed na hmyz ale oni tomu neveria ale dajú mu šancu. S tašky vytiahnu obrovského švába a položia do prášku. Odídu zo slovami, pokiaľ "zomrie, tak mu veria". Obrovský šváb však začne rozprávať z otvoru na bruchu, že je s tajnej vyšetrovacej organizácie a on je jeho agent v utajený.. Prikáže mu nech zabije svoju ženu. On z cely ujde a zhodou náhôd, nechcene svoju ženu zabije, tým splnil plán. Polícia po ňom pátra, takže odchádza na tajné miesto interzone, kde sa opäť stretáva zo švábom ktorý sa vytvoril z písacieho stroja. Dostal príkaz, nech všetko zdokumentuje. Písanie na švába pôsobí erotgénne, vzrušuje ho a dychčí, keď na ňom hlavná postava píše. Celé to tajné miesto je obsadené homosexuálmi a šváb sa ho stále snaží presvedčiť, nech sa preorientuje aj on, bude to mať jednoduchšie. Po čase i uvedomí, že je závislý na droge, ktorá v skutočnosti neexistuje ale bojí sa prestať, pretože absťáky sú silné. Hovorím, celé je to padnuté na hlavu ale o to s toho mám lepší a intenzívnejší zážitok. Najdrsnejšia scénka bola, keď si to rozdali dvaja buzeranti, s čoho bol jeden iba prezlečený za človeka, v skutočnosti to bola obrovská stonožka. Nepríjemný pohľad na takýto sexuálny styk. Všetko to čo napísal, brali jeho kamaráti v realite ako neskutočne dobré a pútavé sci-fi, ktoré musí vydať ako knihu. Snímka sa objavila v realite veľmi málo krát.. Možno to boli tri flashe. Takže celé to bolo zachytené, akoby sa snímala iba hlava pod vplyvom drog. Zaujímavé. (27.07.2015)