Closet Land

'Velmi silná záležitost, kde sice trochu vržou Rickmanova milovaná divadelní prkna, ale na stranu druhou je zase zajímavé sledovat kontrast mezi  právě rickmanovským divadelnictvím a filmově civilním herectvím Madeleine.  Ďábel svádí anděla, i když možná lepším výrazem je przní a neštítí se přitom ničeho, podvádí, mučí, lže, žadoní.  Ale je vůbec možné zkazit čisté nebo napravit zkažené?  Naopak od ostatních se mi tu moc líbilo originální mísení politiky a osobních aspektů, kde je totalitní režim přirovnáván k przniteli dětí, muži a vzdor, odboj proti němu onomu pošpiněnému, týranému, mučenému ale nezlomenému dítěti, ženě. Proč nekřičíme? (22.02.2024)

Intenzivní zážitek. Madeleine Stowe je spisovatelka, v jejíž poslední (ještě nevydané) knížce pro děti "státní bezpečnost" objevila politický podtext, ve skutečnosti se ale psaním snaží vyrovnat s traumatem z dětství (to není spoiler, divákovi to dojde skoro hned). Fyzické a psychické týrání je v tomhle případě o to působivější, že jeho obětí je nervově labilní žena. Alan Rickman je vyšetřovatel, který kdysi býval profesor a dobrý člověk, ale teď si tuhle prácičku vyloženě užívá. Madeleine mlátí, vyhrožuje, hraje si s ní (a jejím traumatem) a apeluje na její rozum. Přitom se jí ale ze svého úhlu pohledu vlastně snaží pomoct tím, že ji nutí k podpisu přiznání. Tenhle bad guy je ovšem neodolatelný, kdykoliv je vůči spisovatelce vyloženě dominantní. Closet Land bohužel nepůsobí příliš filmově, ale tak trochu nevyhnutelně divadelně. "Co vás nutí k téhle práci. Je to snad nějaká psychická porucha?" (02.11.2009)

Neodolatelný, boží, chytlavý, chytrý, sexy, herec, na kterého je radost pohledět. Alan Rickman nikomu nemusí dokazovat, že všechna tahle adjektiva na něj sednou. V roce, kdy jsme ho mohli vidět jako komiksově padoušského šerifa z Nottinghamu v Robinu Hoodovi a v romantické poloze v Truly Madly Deeply se předvedl i v téhle komorní lahůdce. Dva herci, jedna místnost, promyšlený scénář a působivě natočené devadesátiminutové mučeníčko. Story o totalitním státě tu není na prvním místě, zírat budete na výbušnou interakci výjimečně dobré Madeleine Stowe a tradičně skvělého Rickmana. Ten je tu v nejlepší formě jak herecké, tak fyzické a stejně zlý a zároveň sympatický jako Hans Gruber, jen v civilnějším a uvěřitelnějším podání. Nebudu se rozepisovat, jak skvěle tu hraje, najděte si ukázku na Youtube a posuďte sami. Film samotný je chvílemi velmi znepokojivý a několikrát se musíte zamyslet, jak to vlastně celé bylo, protože konec je poměrně otevřený různým interpretacím. Jo a už jsem se zmínila o Alanovi? (02.11.2009)

Velmi zajímavé a také velmi psycho. Nicméně mi tam moc neseděl ten mix politiky jakéhosi totalitního státu se zneužíváním hrdinky v jejím v dětství. Rickman hrál parádně i když ty jeho více role byly už hodně divadýlkové a moc mi tam neseděly. Madeleine Stowe mu byla ve své křehkosti a kráse dokonalou obětí... Těžko vybrat jiný protipól sadistickému vyšetřovateli. Ano, lidskou duši nelze spoutat. Nelze ji získat ani zlomit. Pokud nechceme, nikdo se k ní nedostane. Každý si ji chrání jinak. Někdo v nebezpečí, trýzněn a mučen, přesvědčen o pravdě nakonec může získat trýzněním i vnitřní sílu, kterou dříve neměl. Už se tu pak nebavíme o zmrzačeném umírajícím tělu, ale o duchu. Je zvláštní, že ve většině režimů stále funguje jako prostředek doznání - podpis. Dobrovolný podpis podezřelého pod nějakým prohlášením. Ani ta nejhorší diktatura se jej nesnaží napodobovat, pro ně má cenu když je pravý. Když je podepsán zlomenou obětí. Jako když ďábel chce na úpis jen těch těch pár písmen tvořících jméno psané brkem smočeným v kapičce krve. Tři měsíčky česneku. * * * (14.11.2016)

Snad z nostalgie, že už není Alan mezi námi, možná také za půvab Madeleine, kterou jsem kdysi dávno hltal plnými doušky, jako zamilovaný studentík. Jsou tam vlastně jen tihle dva a bohatě to stačí. A to nejen hereckými výkony, ale hlavně námětem, který je a ještě bohužel bude aktuální asi hodně let. Člověk v sobě nosí zvíře a tohle komorní drama je toho jasným důkazem. Můžeš si vzít moje tělo. Ale duši? Tu nikdy nedostaneš.... (16.08.2016)