In fondo al bosco

Krampus je zajímavý trend současnosti a italští tvůrci se rozhodli, že o něm natočí film, ale nikoli cestou hororu, ale thrilleru, který bude mít velmi silné realistické prvky - vyšetřování, mediální propírání, psychické problémy postav. Asi to poslední je nejsilnější, i když je stejně konec takový divný. (31.07.2017)

Pod severoitalskými Alpami se každoročně pořádá krampusácký festival a legenda tvrdí, že mezi maskami čertů se pohybuje opravdový ďábel, který si odnáší děti. Během jedné takové veselice zmizí beze stopy i malý Tommi. Po pěti letech je nalezen chlapec, jenž by věkem Tommimu odpovídal a sedí i testy DNA, ale brzy se ukáže, že je něco špatně. Zatímco otec si je identitou svého syna jistý a pro jeho podivné chování má pochopení, matka s dědečkem mají pochybnosti a místní blázen má z malého kluka vyloženě hrůzu. Pro mě příjemné překvapení. Sedla mi studená atmosféra, bavil mě herecký tandem Nigro-Filippi a byť zavání satanistickým klišé, líbil se mi i scénář. Navíc režie téměř až do konce udržuje diváka v nejistotě, jak to vlastně je a vůbec se nesnaží napovědět, jestli bude mít vyústění přirozený, nebo nadpřirozený charakter. A to mě bavilo. Se závěrem přišlo několik neočekávaných zvratů, které sice na někoho mohou působit účelově, ale mě to tak nepřišlo. Dobře to Taliáni natočili. 85% (13.05.2016)

Jeblá máma tajně prcá Koráda Katániho, lopatí táta chlastá a malý Damiano Thornnini by zasloužil vytrhat nehty a šoupnout do nejhnusnějšího cigánského děcáku. Z počátku to vypadá, že je v těch italských vidlích ze všemi omen, pak si to ale přihasí zfetovaná polednice a dokurví solidně zrežírované a stejně tak i zahrané horopedodrama úplavičnatým scenáristickým výtěrem, který v urputné snaze o přirozené vyústění nakonec vyústí do kauzálně obskurního ženského přirození. Ale abych nezněl až příliš filmově – teoreticky erudovaně a zamezil zahlcení gůglu frenetickým hledáním odborného termínu „překombinovaná pičovina“, rád vysvětlím i laické veřejnosti. Představte si, že něco celou dobu vypadá na paranormální vyvrcholení, ale díky „chytrosti“ scénáristy to skončí naprosto reálně a logicky, a to zejména díky zcela běžné souhře následujících fucktorů: děda je vesnický idiot a zároveň v místním baru nějaký retard ředí Grapu a zároveň venku ten den zrovna pršelo a zároveň je láska sympatického policisty opravdu upřímná a zároveň studna není hlubší než 2,2 metry a zároveň v hustých alpských lesích nevystopuje pes ani hovno a zároveň se k tomu všemu vyrobilo v Turíně o 300 Fiatů méně než loni. Takhle to zní zcela jasně a divák žasne nad tou příčinnou fikaností, co říkáte? (18.06.2016)

Hm, to jsem z toho jelen, hlavně teda ze závěru. Asi jsem nedával pozor a nebo chodil moc na záchod a zapomněl na ovladači zmáčknout pause. Jiné vysvětlení nemám. První hodina byla velmi zajímavá podívaná, která se nesla v lehce italském duchu, něco na způsob Satan přichází. Nalezený syn, podivné chování, všechno k tomu směřovalo. Závěr se bohužel nějak zašmodrchal a abych byl upřímný, moc jsem ho nepobral. Pouštět se mi to znovu nechce a tak budu s povděkem kvitovat, když to tupému Dwejnovi někdo po lopatě vysvětlí. Do pošty prosím, stačí posledních deset minut. A pak dám možná víc.....což se stalo a tak nakonec čtyři, díky uživateli Unique. (17.05.2016)

Aj napriek tomu, že nejde o obsahovo bohatý snímok s nijak extra výraznými hereckými výkonmi, má svoje dve veľké prednosti. V prvom rade hlavne vynikajúcu mysterióznu atmosféru, miestami až s nádychom do hororu, a potom je to veľmi šikovné a nečakané rozuzlenie na záver. Naozaj sa mi ani len nesnívalo, že môže prísť takýto zvrat. Príbeh okolo záhadného zmiznutia chlapca sa tak uzavrel vo veľkom štýle a s patričnou dávkou emócií. Už len kvôli týmto dvom veciam si film červené čísla rozhodne zaslúži. 80/100 (08.08.2016)