Den poté
The Day After
Réžia:
Nicholas MeyerScenár:
Edward HumeKamera:
Gayne RescherHudba:
David RaksinHrajú:
Jason Robards, JoBeth Williams, Steve Guttenberg, John Cullum, John Lithgow, Bibi Besch, Lori Lethin, Amy Madigan, Jeff East, Stephen Furst, Arliss Howard (viac)Obsahy(2)
Zdrcující drama, jehož kořeny jsou ve skutečném životě. Překvapující pohled přímo do noční můry každého z nás. The Day After - Den po nukleární katastrofě... Jen střípky naděje uprostřed radioaktivního pekla. Drama lidí, kteří přežili atomový výbuch, napínavý pohled na sebezničení, které není možno ignorovat. Den poté - poslední dějství života na planetě Zemi. (ATTACK FILM VIDEO)
(viac)Recenzie (251)
...svého času zjevení... ...apokalypsa, kdy živí záviděli mrtvým... ()
V tomto typu filmů snad ani nejde o herecké výkony, řemeslné zpracování apod. Spíše se snaží až skoro dokumentárním způsobem varovat před možnými důsledky nukleární války, která byla v osmdesátých letech skutečnou hrozbou. Ať už ve Dni poté, popř. v ještě lepších ( rozuměj otřesnějších ) Vláknech se to autorům povedlo. ()
Trochu více filmovější předchůdce britských Threads. Nejlepší je samozřejmě eskalované napětí ve středu filmu ohledně vyhrocujícího se konfliktu přes vypuštění raket na Sověty, až po výbuch těch sovětských na území USA. Události po výbuchu jsou hrůzu nahánějící, ale Threads je dotáhli ještě do většího časového úseku s mnohem tvrdším emocionálním dopadem. ()
Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. ()
K dokonalosti má film daleko, speciálně v první polovině by zasloužil prostříhat. Nicméně scény samotného útoku a událostí bezprostředně po něm jsou stále působivé, navzdory z dnešního pohledu slabší kvalitě triků. ()
Nářez. Sice je stárnutí snímku dost znát, ale jaderný útok a to, co se děje po něm, je hukot. Posledních 20 minut nemá v televizní produkci obdoby. Adept na povinné školní snímky. A hlavně adept na povinné snímky pro všechny pohlaváře, co si ve svém státečku hýčkají nějakou tu pumičku. ()
Do filmu s tématem nukleárního výbuchu humor vážně nedostanete. Pesimistické a odpuzující, snad i dostatečně výstražné. ()
První katastrofický film v mém životě. Způsobil mi spoustu nočních můr. Byla jsem dítě a do teď na něj vzpomínám. I když jsou dnes triky úplně jinde, tento film má i po letech sílu... ()
Zvláštní, že filmů jako je tento nevzniklo víc. Přitom je jich třeba. Někteří lidé si totiž myslí jak není život v postapo super. Vidí to tak že si koupí plynovou masku, nějaké plechovky a balenou vodu. Zavřou se do sklepa, a až bude po všem, tak vylezou ven do úžasného světa, kde budou moct všechno co nemohou zkusit dnes. Skutečnost je ale taková, že nemá cenu jaderný výbuch přežít protože život po něm je peklo. BTW myslím si, že Vlákna byla lepší, protože ukazují jak je současná přetechnizovaná civilizace komplikovaná a křehká. ()
Američania neboli natoľko odvážni v zobrazení následkov jadrovej vojny ako o rok neskôr Angličania (Threads), ktorí pritvrdili oveľa viac. THE DAY AFTER je prístupnejší pre masy, ale nesie rovnaké posolstvo. ()
Vlastně standardní katastrofický film, jehož zajímavostí je, že zkázu nepřináší tsunami, tornádo, sopka nebo zemětřesení, ale atomová válka. Takže tu máme klasicky několik schematických postav, které bolí sledovat, které hrají příšerní herci, kteří pronášejí ještě příšernější repliky. Na mutanty vůbec nedojde, takže ani fanoušci Falloutu nemusí do pozoru. 50 % ()
Studená válka mezi USA a Sovětským Svazem vrcholí, a vypadá to, že se čeká jen na to, kdo první zmáčkne červené tlačítko. A to hlavně pro to, aby se stihlo zmáčknout i červené tlačítko na druhé straně, a alespoň se pomstít. Nikdo se neptá obyčejných obyvatelů Kansas CIty, zda jsou pro nebo proti. Nikdo je nevaruje. Ale v okamžiku, kdy se podzemní raketová sila otevřou a rakety letí, všem je jasné, že je to začátek konce ... Z fleku bych mohl zopakovat komentář z britských Threads. Mocní tehdejšího i tohoto světa by si každé ráno měli pustit nějaký takovýto film, aby si k...a uvědomili, co mohou napáchat. A je úplně jedno, jestli jsi Američan, Rus, Němec, Severní nebo Jižní Korejec. Radiace působí na všechny stejně, a nikdo před ní neunikne. Když už jsem ve srovnávání s Threads, tak ten se mi přece jen líbil o chloupek více - v Dni poté je možná lépe ukázána situace "před", ale Threads jsou hlavně o "Dnech, týdnech a letech Poté". Po herecké stránce nemohu nezmínit herecký koncert Jasona Robarse (hlavně v závěreu) a menší roli pozdějšího komika Steve Guttenberga... ()
Noční můra mého dětství a dodnes občas VIDÍM MRTVÉ LIDI z tohoto filmu ve snech. I takové následky může mít film... ()
Tenhle film bych pravidelně pouštěl všem hlavám států, co mají jaderný zbraně. Hodně silný snímek, při kterém běhá mráz po zádech. ()
Den poté měl hodně slušnou psycho atmosféru. Docela depresivní snímek, fuj! Ta představa budoucnosti mi nahání hrůzu. ()
"Stupidita lidstva se dotýka nebe..." ()
67 %. ()
Tento skoro-dokument mi docela připomínal nový United 93, ale Day After je lepší, přestože má nic moc první půlku, kde sledujeme pouze "přípravy" na válku a přestože (TV) by mnoho lidí odradilo. A byla by to chyba, Day After byl velký projekt, na jeho vzniku spolupracovalo mnoho vědců, jeho americkou televizní preméru sledovalo 100 milionů lidí, dodnes nepřekonaná sledovanost televizního filmu. Stáří a hlavně menší rozpočet je poznat snad jen při výbuších atomových bomb, ale i tak ty záběry utkví v hlavě. Možná je scénář příliš "hodný" k hlavním postavám, které by podle mého neodborného názoru nemohly výbuch v maximálně 80 km vzdálených místech od dopadu přežít. Nevěřím tomu, že normální sklep by zastavil radiaci, která pobije celé okolí domu. Asi by bylo lepší postavy rozmístit ještě dál a exploze ukázat jen jako ozářenou oblohu (ala Empire of the Sun) a ne efektní hřiby. A projev prezidenta do rádia, ten byl opravdu na ránu (z lidského hlediska, ne filmového samozřejmě). Doufejme, že se na Day After v budoucnosti nebude koukat jako na film nadčasový a prorocký. Lepší 3*. ()
Mám rád postapokalyptické filmy za to, co divákovi ukazují, protože lidé potřebují neustále ukazovat čeho jsou sami schopni a konečně se začít bát sami sebe. Day After nabízí, spolu s britským filmem podobného ražení, Threads, vizi světa, kterého se asi nikdo z nás nechce dožít a snad se ho nedožijí ani naši potomci. ()
Psychicky veľmi náročný a deprimujúci snímok, ktorý vám jednoznačne dobrú náladu nedá, ale donúti vás zamyslieť sa napríklad nad tým, že vlády sveta vlastnia rôzne, nielen jadrové zbrane na 50-násobné zničenie našej planét.y. Realistický, bezvýchodiskový a silný. Iné hodnotenie neprichádza do úvahy, zasiahlo ma to emocionálne fakt silno. ()