Třináct rozhovorů o tomtéž

Co je štěstí? Tuhle otázku si klade (nejenom) každý z hrdinů „Třinácti rozhovorů o tomtéž“, kteří se nečekaně a mnohdy i dramaticky střetávají a jejich náhodná setkání ovlivňují a mění jejich vlastní představy o štěstí. Skupinka několika lidí, kteří se ještě včera neznali.“ Je zvláštní žít ve městě přeplněném lidmi, kteří se tolik snaží, aby se na sebe nepodívali.“ Uprostřed dění a vrtkavého štěstí se ocitá i mladý právník, který vyhrál důležitý proces a cítí se šťastný. Tak šťastný, že se vysměje představě štěstí člověka s kterým se potkal v baru .aby o svůj slastný pocit za okamžik přišel a nejenom on. Mám ráda propletence nevyzpytatelných náhod, takže ta 5* je asi i za takový můj malinkatý osobní pocit štěstí, že se takové filmy natáčejí. A k tomuhle přání už není co dodat ..„Jestli štěstí skutečně existuje, doufám, že ho poznám, až mě potká“ . (18.07.2006)

Všichni mají strašné problémy, do každé minuty je vmačkaných padesát vnitřních pohnutek, pocitů, všichni hledají štěstí, filozofujou etc.etc. chvílemi to působí až absurdně, ale věřím že spoustu z vás tohle může chytit, na mě byla tato sonda do lidského mozku a srdce strašně intenzivní, nemůžu si pomoct. (11.07.2006)

Holka prehodnocuje svoj postoj k životu potom, ako ju zrazí auto a iba o vlások unikne smrti. Za volantom onoho auta sedel úspešný mladík, ktorý hoci je hrdým obhájcom práva, z miesta nehody zbabelo uniká. Výčitky svedomia mu však búrajú všetko, na čom si postavil životné hodnoty. Postarší pán, s ktorým sa mladík tesne pred tým rozprával v bare, hľadá márne zdroj životného šťastia... atď, atď. Kultivované, inteligentné, obrazovo striedme dialógové filozofovanie s trochou irónie a osudovosti. Príjemná alternatíva k hollywoodským oddychovým jednohubkám, ktorá však predsa len pôsobí ako márna snaha o "radobynezávislosť", postrádajúca dôveryhodnosť a úprimnosť podobných európskych filmov. (10.07.2002)

Film je nakonec daleko zajímavější než jeho název. Aby se divák v množství osudů, víceméně náhodně propojených, lépe orientoval, jsou tu čtyři výraznější role (John Turturro, Clea DuVall, Alan Arkin a Matthew McConaughey). Jejich příběhy nejsou až tak statické, jak jsem očekával podle názvu a ač dlouho vypadalo, že štěstí je jen iluze před nějakou pohromou, závěr je přece jenom trochu optimističtější (70%). (13.08.2006)

Jednoduše, leč poutavě vystavěná mozaika ze střípků osudů několika lidí a spletitě jednoduché provázanasti světa, v němž žijí, v němž prostě tak jako všude na světě vše spolu souvisí, má svůj smysl, logiku a řád, i když navenek samozřejmě vše se zdá být nahodilé a nejasné... ;-) . . . Výtečně a citlivě napsaný a poctivě natočený (režisérka je i spoluautorkou scénáře a je vidět, že má co a ví jak to chce říct) a skvěle odehraný nezávislý malý film, nikterak zbytečně fabulující či mudrující, nikterak na efekt působící, jen skromně a přirozeně lidsky vprávějící a pomalu plynoucí - jen tak, jak život prostě plyne. Třeba zrovna tenkrát někde na Manhattannu. Tak jako kdykoli a kdekoli, jinak a jinde na světě... Stačí jen prostě dívat se a vnímat, tak jak to dokáže J.S. - - - Čtyři hvězdičky tedy za film jako takový - a ta jedna navíc právě za to ženským pohledem pojaté "jediné" téma... :-) (18.12.2007)