Plynové lampy

Teď, skoro už po třičtvrtě století, by asi po Ingrid Bergmanové požadoval jiné ztvárnění hlavní hrdinky. Nicméně i tak jde o velice dobrou detektivku, zahrnující nátlakovou či vyděračskou metodu, která se v manželstvích objevuje poměrně často, a které přijít na kloub je obtížnější, než když jsou ve hře pouze šperky, byť nedozírné ceny. Není třeba krást brože nebo kapesní hodinky, to dovede každý zloděj, ale správně se rozhořčit, když se rozlije káva na ubrus, v správnou chvíli není nakrájená mrkev do polévky a podobně. Přitom jen málokdy se objeví Joseph Cotten a řekne, jak se věci skutečně mají. Člevěk na to musí přijít sám a zachovat se jak umí. (17.02.2019)

Plynové lampy rozhodně mají co divákovi nabídnout, ať už jde třeba o vytváření atmosféry, systematické, promyšlené oblbování a přesvědčování hlavní hrdinky, dokonale démonického záporáka či správně nesnesitelnou, zvědavou babku. Na druhou stranu má ale také až podezřele bystrého detektiva spojujícího si vše rychlostí blesku, a hlavně Ingrid Bergman, která za snímek sice získala zlatého plešouna, mně ovšem její herecký výkon přijde na tomto filmu zdaleka to nejslabší (zatím mě dokázala pořádně zaujmout jen v Podzimní sonátě a na další ohromení jejím herectvím si tak budu muset počkat min. do našeho dalšího filmového setkání). Ve výsledku to tak vidím „pouze“ na slušné 4*. (17.06.2015)

Z Boyera šel strach a to se většinou roli nepovede. To je první velké plus. Dalším je parádní herecký výkon Ingrid Bergman. A tím největším samozřejmě zůstává scénář, kde se jedna postava cíleně (a úspěšně) snaží zdeptat tu druhou, protože je zločinecká svině. Akorát mě tam srala mladá Fletcherová. 90% (14.07.2017)

Světoznámý klasik na režisérském poli, výteční herci, spousta oscarových nominací a příběh patřící k žánru, zemi i období, které mám ráda, to přece nemohlo dopadnout špatně. A také že ne. Nejvíce si na Plynových lampách cením ponuré, temné a dechberoucí atmosféry, jež panovala takřka od začátku do konce i přesto, že jsem velice brzy odhadla, zač je toho loket. Chování postav sice bylo v několika chvílích mírně překvapivé a ne úplně logické, ale všechny tyto drobné výtky přebijí herecké výkony, pevná režie a hlavně ona atmosféra. (17.12.2013)

Ponenáhlu houstnoucí dusno v klaustrofobně přeplněných interiérech i stále mlhavějších ateliérových ulicích, brilantně napsané repliky zarývající se do paměti i s melodií hlasů, trochu starosvětské, ale precizní herectví, prostě vrcholná ukázka hitchcockovské totálně kontrolované filmařiny ve filmu o totální kontrole člověka člověkem. Věčná škoda, že se k tomu už dnes nedá přijít bez předchozí znalosti zápletky, až je z toho jeden občas netrpělivý, kdy už se věci posunou dál, ale i tak je úžasné sledovat, kam až se v posledním dějství vybičuje Paulina nejistota a jak si pak za všechny manipulované nebožačky světa vychutnává závěrečnou katarzi. (25.10.2018)