O dve slabiky pozadu

A toto bolo čo? Malý, nezávislý, slovenský film? Kéž by. Ambice režisérky, scenáristky a sestry herečky hlavní role v jedné osobě, Kataríny Šulajové, nepochybně zaváněly „evropským přesahem“, jenže po cestě k divákovi ono aroma vyčpělo. Filmu nelze upřít vyhraněný vizuální styl, který by i býval byl pochválena, kdyby nesloužil pouze k prezentaci šmrncovních obrázků ze stoprocentně „evropské“ Paříže. Šmrnc naopak nepostrádá pohledná hlavní hrdinka, jenž by i hrála, kdyby měla co. A kdyby stejně jako všichni ostatní herci netrpěla zásluhou przničských post-synchromů. Zvnějšku prázdný příběh se nás snaží nalákat na chutný vnitřek, ale nenechte se zmást, pod mámivou slupkou naleznete jenom další neprostupnou vrstvu šedivého prachu. Snové sekvence by pak nejspíš měly příběh obohacovat, nicméně jej ještě více rozmělňují. Nakonec budete rádi za tu střídmou stopáž. Níže napsané mě vzhledem k výše napsanému asi nezbaví image zarputilého odpůrce československé kinematografie, ale „také O dve slabiky pozadu má světlé chvilky“. Například chytré použití product placementu (u scén jako s láhvi Kofoly by se měli inspirovat naši – rozuměj čeští – filmaři), nebo chytrá kamera (rotace kolem osy stolu). Takže jaký bude verdikt? Máme před sebou film, který nikam nespěchá, nikam nesměřuje, prostě jenom je a je si vědom toho, že je (když se budou udělovat ceny za nejzbytečnější použití slova je v jedné větě, dejte mi vědět). Na samém závěru se mění v zrcadlo sebe sama, možná i slovenské kinematografie, ale jaksi ignoruje skutečnost, že předešlých osmdesát minut děje připomínalo zmíněné komorní drama o dvou ženách vedoucích dialog asi tolik, jako připomínají lidská játra lemuří konečník. Víc komornosti by filmu totiž úžasně prospělo. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Jordan, plagjoklas (02.06.2006)

Zpusob, jakym je film natoceny se snazi pusobit hodne moderne a cili na skupinu mladych divaku cca ve veku hlavni hrdinky. Misty ona snaha pusobi az usmevne. Scenar je vicemene o nicem, nic zvlastniho se zde neobjevi. A tak vedle dobre hudby Muchowa muze divak predevsim ocenovat puvab Zuzany Sulajove, skoda, ze se z platna za posledni roky vytratila... Potesi i pritomnost Martina Holleho, ktery se premiery nedozil. (11.04.2017)

Katarína Šulajová by mohla být znamenitou režisérkou reklam či videoklipů, pokuď se ovšem hodlá věnovat celovečernímu filmu, doporučil bych jí podívat se po cizích scénářích. Po technické stránce vlastně perfektní film (hlavně úžasná kamera, hudba a řada zajímavě stylizovaných scén) totiž ztroskotává na nezajímavosti obsahu. A to bohužel nezachrání ani režisérčina půvabná a talentovaná sestra Zuzana. (02.06.2006)

Pokus o jakousi godardovsko-tykwerovskou svěžest. Ne, že by mě přímo naštval, ale chybělo mi cokoli originálního, nápaditého, postavy mě nezaujaly. Dialogy mě nudily. Opravdu jsem se pobavila snad jen při vzpomínce na kapitána Spoka. Je vidět, že tvůrcům nechybí píle ani ušlechtilé záměry, ale tentokrát to prostě nevyšlo. (01.06.2006)

Slováci zkusili zkombinovat Příběhy obyčejného šílenství a Samotáře, a to nejen hereckou dvojicí Šulajová + Křen, ale i hudbou, pokusem o výpověď, zdánlivě halucinačními scénami a občasným používáním ruční kamery. Výsledkem je téměř nesledovatelný paskvil, kde herci jen tápají a netuší, co by měly jejich postavy cítit nebo jak se tvářit. Za značku "příběh o dívce, která chce zkusit vše, co svět nabízí" se dá schovat i prázdná naimprovizovaná nuda. (31.05.2006)