Smrtihlav

hodně zvláštní film... od začátku jsme vrženi do zmatečného děje a mně trvalo až nehezky dlouho, než jsem se začal chytat... bohužel (naštěstí?) to bylo nedlouho před koncem. nemůžu si pomoct, dýchalo to na mě nijak extra hutnou atmosférou půlnočního béčka, na mysli příliš mnoho otázek a málo odpovědí... 50% (23.12.2008)

Kdyby Smrtihlav ze začátku vědomě nepoukazoval na poctivou noir atmosféru, skoro bych si řekl, že by si tu cestu na tu pláž hlavní postava mohla dohledat na internetech. Jenže zatímco je cesta kamkoliv pro nás v dnešní době jednoduchým procesem, kde dvěma kliky vidíme nejenom cestu z pozice mapy, ale i cestu z pozice řidiče automobilu, tak v tomto filmu to byla kostra celého příběhu. Ten se ale z noir kriminálky během chvíle proměnil v absolutní sci-fi. V tu chvíli jsem si říkal, že je hezké, jak v devadesátých letech měli američtí režiséři koule na to točit podobné filmy. Dneska by jim to asi už nikdo nezaplatil pokud by to nemělo nálepku Marvel nebo remake. (04.04.2016)

Rádoby totalitní, velmi propracovaná, dokonce i stylově zakončená sci-fi/krimi naháněčka, která se odehrává ve fiktivním, naprosto depresivním, tmou zahaleném městě. Abych zmírníl slovo "naháněčka", žádnou zběsilou jízdu nečeknejte, film se místy vleče a spíše se prodialogovává kupředu. Město je zpracované na můj vkus dokonale, vyznívá jako poválečné Chicago. Co mně brání dát tomuto dílku plný počet, je jeho neschopnost vtáhnout mě do děje, protože mi bylo úplně jedno, co se hlavním hrdinou stane. Rufus Sewell nehrál dobře tehdá, nehraje dobře ani teď. Přidám ještě pár odkazů: - Kvality Brazilu to nedosahuje. - Finální fight inspiroval vyvrcholeni Matrixu. - Něco málo si půjčilo také Equilibrium, které má jiné přednosti a nedostatky, ale kvalitativně je srovnatelné. A bych nezapomněl 10% přidávám za uhrančivou songu Sway v ještě uhrančivějším podání Jennifer Connelly. Btw. Ten, kdo vymýšlí ten český překlad, by zasloužil pověsit za koule do průvanu. 85% (12.12.2012)

Tak tenhle film mě tedy supernebavil. Totálně nic zajímavého se tady neděje. Partička kokotů z vesmíru zavítá na naši malebnou planetku a pohrává si s lidmi. To je vše oč tu běží. Nicméně už jsem si zvykl, že většinu hodnotících uživatelů tvoří nevyléčení feťáci a vyléčení alkoholici, takže se relativně vysokému hodnocení ani moc nedivím. Tenhle film je prostě omyl. ODPAD! (20.05.2012)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)