Smrtihlav

Dark City je rozhodně jedno z nejzajímavějších a nejosobitějších sci-fi filmů, které jsem kdy viděl, to je bez debat. Nicméně budu potřebovat ještě jednu projekci, abych viděl, jak na mě film bude působit, když už budu vědět, o co se jedná a hlavně bych uvítal, kdybychom se dozvěděli trošku více informací... tak nějak o všem. Nechci zde spoilerovat, ale přišlo mi, jako by si páni scenáristé nechtěli trošku více namáhat své mozky a řekli si, že si holt něco málo budou muset diváci domyslet. Na jednu stranu to je super nápad a mám rád filmy, které mi všechno nenaservírují přímo pod nos, ale jen pokud mi snímek dá pár vodítek, kterých bych se mohl chytit při tvoření mých teorií. A tady mi přišlo, že jich je méně, než by se očekávalo. Uvidíme, co napíšu po druhém zhlédnutí, na které se už teď docela těším. 80 %. (21.08.2014)

U Dark City jsem měl dojem, že jsem to všechno už někde viděla:) Temné město, plné hříchu, kriminality a špinavých uliček a zákoutí. Že by Sin City a Gotham? Tajemné společenství, které ovládá chod celého města. Chlápci s bílým ksichtem jako Nosferatu, s černými plášti jako z Matrixu a pod vohozem nápadně připomínající Cenobity z Hellraisera. A samotný vzhled města se inspiroval i v kultovním Metropolisu. Snímek sám se inspiroval od jiných a zároveň se od něj nechalo inspirovat především jedno budoucí kultovní dílo. Smrtihlav je originální sci-fi s úžasným vizuálem a pointou, která se však nemusí zamlouvat všem. Mně sem nějak nezapadala. Myslím, že by se dokázaly najít i vhodnější konce:) (26.08.2016)

Tak tenhle film mě tedy supernebavil. Totálně nic zajímavého se tady neděje. Partička kokotů z vesmíru zavítá na naši malebnou planetku a pohrává si s lidmi. To je vše oč tu běží. Nicméně už jsem si zvykl, že většinu hodnotících uživatelů tvoří nevyléčení feťáci a vyléčení alkoholici, takže se relativně vysokému hodnocení ani moc nedivím. Tenhle film je prostě omyl. ODPAD! (21.05.2012)

Nápad, který, zdá se mi, trochu využil o rok později Matrix, stojí na myšlence světa ovládaného někým jiným v pozadí. Alex Proyas dovedl do extrému depresivní atmosféru tím, že se všechno na plátně odehrává v noci a navíc v poměrně stísněných kulisách (některé domy navíc jako by vypadly z nějaké Orwellovy knížky), takže depku a tápání si užijeme opravdu do sytosti. Navíc výborně zvolení herci hlavním hrdinou počínaje (jeho přivřené oko jenom krásně dokresluje všechno, co se mu stalo) a psychiatrem - Keiferem Sutherlandem k nepoznání - konče. Je škoda, že režisér nedokázal dotáhnout závěr k mému úplnému uspokojení a že některé triky značně váznou (malý rozpočet?). Ani naznačená symbolika a mytologie (spirála, historie a původ cizí rasy) nebyla úplně dotažená, přestože umožňovala docela zajímavý rozbor a nabízela potenciálně velmi zajímavou odbočku z hlavní vyprávěcí linie. Je to trochu škoda, protože přestože se "Smrtihlav" sám inspiroval mnohými díly z minulosti, sám se stal inspirací pro mnohé novější filmy, nakonec mnohem slavnější a úspěšnější. (10.11.2010)

Možno najlepší film 90-tych rokov, geniálny spojením umenia, mainstreamu a braku do kompaktného, fascinujúceho a hypnotického celku. Do prebohato zdobenej metafory. Je ťažké niečo také si vôbec predstaviť. A ak už to vídíme, je ťažké uveriť videnému. Chandlerovská detektívka. Nemecký expresionizmus. Konštruktivistická avantgarda. Absurdné divadlo. Melancholicko-existenciálne obrazy Edwarda Hoppera. Román "Dissipatio H.G." (=Humani Generis) od Guida Morselliho. Tiene v raji od Remarqua. Lo Squartatore di New York od Fulciho. Ľubovoľný film s Veronicou Lake. Niektoré scény majú šancu vstúpiť do filmovej histórie - roztrhanie billboardu s prázdnotou v "zákulisí" ako symbol klamlivosti očividného či dvojminútová sekvencia so sugestívnou premenou robotníckeho tehlového činžiaku na bombastický mramorový veľkoburžoázny palác (s manželmi, ktorí sa pred polnocou bavia o nočných smenách a po polnoci o vyhodení zamestnanca - "To si urobil dobre, drahý"). Žánrovo najnezaraditeľnejší film vôbec. Formálna a obsahová syntéza (takmer) všetkého, čím žila alebo v čo verila či dúfala civilizácia 20.storočia. Čaru tohto temného kryštálu naplneného oslepujúcim svetlom však bude prístupnejší divák, ktorý by radšej do ruky vzal krásny telefón ročník 1949 než najnovší model mobilu. Zabudnite na kolosálny hypercool breakthrough menom Matrix - tam je len niečo, v Dark City je všetko (to, čo bolo, čo je, a - áno, aj to, čo bude). (20.10.2004)