Kousek nebe

Veľmi jednoduchý dejový rámec, ktorý by pokojne stačil aj na krátky film. Pointa bola síce fajn, ale na môj vkus bol celý film dosť natiahnutý a mal príliš veľa hluchých fáz. Väzenská atmosféra bola vystihnutá dobre, aj hlavný predstavitelia boli celkovo sympatický, len po scenáristickej a dialógovej stránke mi to prišlo dosť strohé. Ale aspoň na tie 2* to bolo (keby tam bolo viac drámy, tak aj na 3*) (05.03.2024)

Láska v podobe vysnívaného, intenzívneho kúzla, na ktoré sa upína život hlavných hrdinov ukazuje, že trápenie politických väzňov nebolo vždy iba o týraní a ukradnutej slobode. Pretože kým oni snívajú o slobode, niekto iný sníva o grunte a niekto o láske..na svete je predsa toľko nebies a toľko snov, ako je ľudí samotných. A toto je jeden z nich v skromnej podobe. Príťažlivé. (29.05.2006)

Nedomyslená väzenská romanca z prostredia komunistického kriminálu 50.-tych rokov. Režisér Petr Nikolajev by si mal asi viacej naštudovať historické fakty skôr ako sa pustí do podobného projektu. Silne pochybujem o logickej vierohodnosti scenára. Otrasné sú aj herecké výkony. Jakub Doubrava v hlavnej mužskej úlohe je nemožný. Úplné herecké drevo. Trapne prehrávajúca šereda Táňa Pauhofová v roli jeho partnerky aspoň ochotne ukázala tie svoje miniatúrne prsia. Nijak nevynikli ani treťoligoví českí herci vo vedľajších úlohách. Pavla Zedníčka, bez kartáča pod nosom, som skoro ani nespoznal. Staré fosílie Pavel Landovský a Josef Somr sú čím starší tým horší. No za snahu a euforické (ale herecky aj tak nepresvedčivé) zvolanie hlavného hrdinu: "Komunisti jsou zločineckí svině!", dávam dve hviezdičky. ** (12.09.2009)

Což o to, téma to bylo zajímavé jak dobou tak prostředím, akorát jsem tak nějak postrádal pořádný scénář, který by z tohohle filmu udělal něco víc než jen průměr. Taktéž nevím jak moc reálná tahle zápletka je. Podle toho, co jsem viděl v jiných filmech o padesátých letech, se mi tomu celému moc nechce věřit. 55% (30.12.2016)

Nádherný komorní (téměř televizní) snímek z období vězeňského pekla 50. let, svou atmosférou velmi připomínající seriál Přítelkyně z domu smutku (za předlohou stojí význačný představitel spisovatelů - bývalých politických vězňů Jiří Stránský). To, že je především snímkem místy až lyricky milostným, je v tomhle případě ku prospěchu věci - zrůdnost komunistické zlovůle a mezní ukotvení doby vystoupí až jakoby z druhého plánu filmu, leč s o to větší silou... Prvé záběry sice exponují lokaci Pankrácké věznice a opakované vertikální švenky končící záběrem na pěticípou hvězdu sice asociují spíše silné dobové drama, ale jak se později ukáže, jsou spíše připomenutím dominující politické situace a expozicí samou o sobě. Brutalita a naturalistické scény se nekonají, vyprávění režiséra Petra Nikolaeva vévodí spíše zaostření na jednotlivé detaily a figurky muklovského světa, velmi osobitá drobnokresba prostředí a charakterů (zmiňovaná právě v seriálu Hynka Bočana), často i rozměr humorných stránek zobrazované dobové absurdity a především rozměr romantický. Celý film je postaven vlastně jen na těch několika okamžicích letmého setkání, několika pohledů, slov, motáků ústřední milenecké dvojice. Analogičtí Romeo, Julie a tma, milenci v tak mezní situaci a prostředí, že láska vlastně ani není možná... Je tu však onen symbolický kousek nebe (vertikální směr režisér Nikolaev cituje často - práce na střeše, ženy sídlí v horních patrech věznice, čím má Luboš lepší postavení, tím stoupá věznicí vzhůru...), nejenom symbol posmrtné naděje, ale i kousek otevřeného prostoru nad věznicí a v muklovské hlavě... Velmi silně pak působí a ve svém vyznění vystupuje z pozadí příběhu těch pár scén zobrazující skutečný stav věcí - scéna pozorování tajné popravy, scéna se psem... Milostná romance z padesátých let, je to až jakýsi oxymorón, ale ukazuje dobu z pohledu normálních lidí. Ta stylizovaná všednost a výrazová skromnost (pro Petra Nikolaeva v jeho režisérské práci zcela typická - vyjma Báječných let...) je možná stěžejní. Až překvapivě civilní herecké projevy, i okoukané herecké tváře zapadají do výrazu filmové řeči (narozdíl třeba od Bumerangu), nutno pochválit kameru a hudební složku. Filmy jako je Kousek nebe je zkrátka potřeba točit, slouží nám k národnímu sebeuvědomění a očištění od temných stránek minulosti. Ty stíny nevyženeme z kolektivní paměti jen tak, bude potřeba ještě mnoho podobných filmových a obecně uměleckých reflexí... (15.12.2007)