Štěstí

Tenhle film je dost zvláštní, stejně jako různorodé reakce na něj. Myslím, že Tetsuo za mě vyjmenoval všechna negativa (taky mě štvalo, že se vlastně nedozvíme, proč se dostali do takové situace, v jaké jsou atd…), nicméně něco mě na tomhle filmu bavilo, takže jsem se více méně nenudil. Přiznávám, z větší části je to zásluha mých oblíbenkyň Ani a Táni. Takže, i když to není nijak příjemný film a myslím, že od něj budete odcházet spíše v negativním rozpoložení (i když se konec nese ve stylu dobrých příslibů), stejně (podle mě) se na Štěstí vyplatí alespoň jednou podívat. 70 %. (20.04.2011)

Zajímalo by mě, jak by se mi dnes, s odstupem času, líbily Divoké včely.Problém hrdinů nebyl, že byli chudí, ale vyšinutí. Proč se Monika například tolik upínala k dětem své labilní kamarádky? A vůbec se nedivím, že ta o Moničiných pohnutkách také pochybovala.V celém filmu mi nebyla sympatická ani jedna postava.A herecké výkony mě taky nepřesvědčily.Občas kouknu na nějaký „nový“ český film a zjistím, že to opravdu nejsou filmy pro mě. (03.07.2012)

Skvělý film, kterému se vyhněte pokud máte špatnou náladu. Sledovat dvě hodiny starosti a beznaděj obyčejných lidí není vážně pro každého. Nejlepší výkon podle mě odvádí Aňa Geislerová, její duševně narušenou Dášu budete nenávidět (nebo litovat) od první chvíle. Duo Liška-Vilhelmová hraje dobře, ale místy jsou trochu nevýrazní. Nakonec se mi do hlavy vryla jedna věta, kterou říká jedna z postav: ,,Lidé si občas ničí své životy sami, ale tady u nás na to mají zvláštní talent…“. S tím musím bohužel souhlasit. Štěstí je prostě skvělé drama, ale jeden takový snímek za rok stačí… (26.03.2007)

I prachobyčejné štěstí sakra něco stojí. V Mostě to (alespoň podle Bohdana Slámy) platí dvojnásob. Chladicí věže, komíny, vraky aut, přerostlá zeleň, pobíhající kozy, rozpadlá barabizna. V ní přebývá Pavel Liška, který pláchl z bydlení v paneláku. (Zřejmě už hodně dlouho) miluje Tatianu Vilhelmovou, které právě odlétá za oceán chlapec a kterou čeká jen další a další doplňování regálů v supermarketu. Možná se za ním vydá, ale spíš bude dohlížet na dávnou kamarádku z dětství Annu Geislerovou, kterou sužují psychické trable. Má ženatého milence, dva malé kluky a zmatek v hlavě. Tihle tři tvoří páteř velmi dospělého a výtečně napsaného Slámova dramatu o plápolající naději. Vypráví obyčejně a hlavně uvěřitelně. Prostě se tu žije. Docela těžce. Postavy se vyvíjejí, zrají, některé naopak klesají níž a níž. Nejvděčnější postavu uždibla Anička Geislerová, která mění barvu vlasů i nálady. Je to zralý výkon, naprosto zaslouženě oceněný Českým lvem. To samé platí i u ostatních, kteří si to své kvůli pojetí svých postav krapet víc odedřeli. Vedlejší postavy jsou pak přesné a plné zajímavých rozměrů (Polívka, Huba, Stašová), je patrné, že nad svými postavami přemýšleli. Což dělal zejména Sláma, který svůj klenot točil hóódně měsíců, ale stojí to i po letech za to. (08.04.2019)

Vážím si ocenění, kterého tento film dosáhl, že bychom podobnými úspěchy mohli dláždit, to věru ne. Ale mé hodnocení odráží především hluboký nesoulad s intencemi režiséra i s intencí porot při oceňování podobných "výpovědí o životě a ze života" snímků. Možná bych měl k filmu jiný vztah, kdyby byl třeba ve stylu DOGMA '95, ale přes snahu o realistickou a opravdovou výpověď, to jediné, co mě ve filmu oslovilo, byla atmosféra krajiny. A to je trochu málo na film, kde by to měly být především postavy a jejich osudy, ne? Ale je to možná jen tím, že představu, co je to "štěstí" a kudy k němu vede cesta, máme s režisérem poněkud odlišnou. (05.08.2006)