Šílení

Nějak jsem nemohl pochopit smysl těch animovaných scének, kde pochodují různé kusy masa a orgánů. Nějaký náznak jejich smysluplnosti jsem našel až v samotném závěru přesto si nejsem úplně jistý zda jsem to chápal správně. Na každý pád byla ta animace děsně ošklivá, ale tak už to u animací od Švankmajera bývá. Samotný příběh tohoto nesmyslu je nudný a debilní. Posledních asi 20 minut tvoří vyímku. Tam byl snad i nějaký náznak, že se mi to líbilo. Pavel Liška i Jan Tříska, dva herci které mám více než docela rád, mi do tohoto nesmyslu prostě nezapadali. Škoda, že jsem povídky, ze kterých pan Švankmajer údajně vychází nečetl. Jsem si však téměř jistý, že by tento film na Edgara Allana Poea dojem rozhodně neudělal. Je nad moje síly hodnotit něco tak ubohého jinak než odpadem. (11.02.2012)

O tomhle filmu asi nemá cenu moc přemýšlet, název mluví za vše. nejsem si jistej, jestli švakmajer sám ví, proč každých deset minut prokládá záběry pochodujícího masa. některé momenty jsou zajímavé, jiné méně, ale tak nějak mě to výrazněji neoslovilo a přesně nevím, co si o tom mám myslet. Mám zásadní výtku k pavlu liškovi, v tomhle filmu je naprosto zbytečné, aby mluvil jako idiot, vždycky jsem si myslel, že to jenom hraje, ale začínám mít pocit, že civilně hrát neumí. přehráváním Zbytečně ubírá filmu plusové body (04.12.2005)

Neuvěřitelný mindfuck. Se Švankmajerem nemám příliš zkušeností, takže tohle 2 hodinové mentální inferno bylo zážitkem skoro jako z jiné planety. V kině jsem měl pocit, že snad ani nevydržím do konce, ale s odstupem dní mi dochází, že je Šílení takovým bizárem, že se mi nakonec nějak dostal pod kůži. 6/10 (03.01.2017)

Poněkud syrový film, řeklo by se. Je vidět, že Švankmajer má de Sada načteného - příběh bláznů, co si hrají na šlechtice, aby mohli v katedrálách s obrácenými kříži znásilňovat nevinné dívky a plivat na sochu Ježíše, je totiž úplně jako napsaný markýzovým perem. Jsem rád, že se do tak odvážného projektu hodně skvělých českých herců nebálo vstoupit, případně se i obnažit (Geislerová) či ze sebe udělat nechutné prase (Nový, Dušek) nebo šíleného satanistu (Tříska). FIlm mě zaujal jednak výkony herců, ale hlavně výtvarnou stránkou. Maso v mezerách mezi cihlami, maso lezoucí z prasklého vajíčka, slepice postupně se měnící v pečené a naporcované kuře a tak dále a tak dále... Švankmajer nevyhasl. (27.10.2008)

Obdiv ke krátkým animovaným filmům Jana Švankmajera předurčil, abych se s každým novým celovečerním a hraným filmem jeho tvorbě stále více vzdaloval. S tímto předsudkem jsem na Šílení čekal. Před projekcí producent (!) začal několika klišé, kterými diváky poučil, že "o filmech se nemluví, na filmy se dívá" a skutečně toho mnoho nepověděl, nicméně nezapomněl diváky dvakrát neskromně upozornit, že "film není jednoduchý, tedy ať je divák bedlivý". Však také režisér v úvodní sekvenci film sám představuje, pohovoří o inspiraci, nabízí orientaci. Film samotný nevybočuje ani neposunuje jeho tvorbu, přesto nelze mluvit o režisérově (předpokládané) vyčerpanosti. Animované variace s masem a dalšími pochutinami (B. Glaser), jsou však již vzhledem k jejich četnosti v předchozích filmech zoufale neobjevné a fungují jen jako vizuální dějové předěly zvyšující napětí, výtvarně nudí. Stylizace Pavla Lišky, oblepeného všemožnými nálepkami jeho předchozích postav, zatížena jeho typicky nesrozumitelnou artikulací a nedramatickou deklamací, svým (programovým?) naturalismem narušuje jinak sourodý herecký tým Martina Huby, Jaroslava Duška a zvláště (herecky) vyzrálého Jana Třísky. Především de Sade, který Třískou promlouvá provokativními monology, dovršenými obřady rozkoše, nenormálnosti a výsměchu křesťanství, je hlavním aktérem obrazu společnosti, kde šílené léčí šílenci nebo lékaři ještě šílenější a Foucaultovy Dějiny šílenství ještě zdaleka nejsou (a nemohou být) uzavřeny. (02.08.2006)