Následky lásky

Následky lásky je ten typ filmu, pri ktorom spoznávame hlavnú postavu postupne. Nevyhnutné minimum sa o ňom dozvieme na začiatku, avšak vysvetlenie jeho činov a spôsobu života prichádza omnoho neskôr. Príznačne sa podrobnosti dozvedáme z jeho úst, keď je na tom psychicky najlabilnejšie. Potom, keď už chápeme, o čom je reč, môžeme si všetko dovtedy videné spojiť a držať mu palce až do konca. Názov trochu klame, tie následky lásky treba trochu viac hľadať, film by sa mohol volať niekoľkými názvami. Napríklad Osamelý muž na elektrickom vedení. Mal som zafixované, že v dobrom talianskom filme musí byť mafia, krásne ženy, typické talianske manželstvo a futbal. V poslednom čase zisťujem, že to nemusí byť pravda, Následky lásky si vystačia bez futbalu a žena, ktorá by mohla robiť rámus, s Tittom komunikuje len krátko a cez telefón. (08.06.2014)

Z hlediska filmařiny jako řemesla se pro mě Paolo Sorrentino řadí k současné špičce. Je paradoxní, že se u něj stává sledování technické roviny filmu téměř až zábavnějším, než percepce samotného snímku jako narativního díla. Nicméně nelze upřít, že obě roviny jdou ruku v ruce. Je to právě styl, jímž je formováno předávání dějové informace. Nesmírně vytříbené ve své vizuální repetičnosti a pomalém vývoji. (11.11.2013)

Režisér Paolo Sorrentino mě svým filmem Velká nádhera natolik zaujal, že jsem si dal za domací úkol číhat na jeho filmy v kině a při první příležitosti na ně vtrhnout. Upřimně řečeno Následky lásky mě sedly ještě líp, než Velká nádhera. Jedná se o příběh, který je plný osamělosti, ale nikoli smutku, to zejména proto, že k hlavní postavě si až do finálové fáze těžko hledáte vztah. Neznáte, nevíte, emočně se nějak neprojevuje, ale způsob vyprávění je veden tak zajímavým způsobem, že mě ta emoční neutrailta totálně dostala. Některý dialogy skvěle navazovaly na předchozí scény (chybějících 100. tisíc + scéna s Oliviou v garáži ) a pokud jde o souhru Toni + Paolo, tak ta funguje výborně a skvěle tam zapadá i krásná Olivia (taky bych si s ní střihnul nějakej ten následek lásky, to ne že ne ). Tuhle modrookou Italku bych ještě rád někdy potkal na plátně. Líbí se mě jakým způsobem jsou pojaty všechny dramatické scény, jsou dělány v duchu "jako by nic", ale přitom jsou neskutečně silný (invalida, zpověd, telefon s rodinou ) . Hudební složka filmu je taky kvalitka nad kvalitku, ale všechnu tuhle chválu zastiňuje závěr, ten považuji za hodně zdařilý, silný, emotivní, ale přitom v duchu celýho filmu, tedy "jako by nic" . (30.01.2014)

Velká škoda, že se italský film, který se snad jako první začal zabývat obyčejným člověkem žijícím v obyčejném světě, přepnul na luxusní svět celebrit, zločinu a přepychu. Velká nádhera, ano, ale k čemu? Příběh padesátníka začíná opět impozantně (tak jak má Sorrentino ve zvyku); meditací o tom, jak je pro samotáře důležitá fantazie. Ta se ale rozplyne do dvou křivolakých příběhů, o mafiánské kolaboraci a nenaplněné lásce, které se nesejdou, ale také proč by měly... Z aktivní fantazie zůstávají jen heroinové noční můry insomniaka. Tím ovšem nechci upírat fantazii režisérovi, scénáristovi ani hudebnímu skladateli. (16.01.2016)

Dokonalý filmík, ktorý ma bez nejakých trikov udržal v napätí až do konca filmu. Herci s hlavným predstaviteľom.... Kamera dokonalá. Občas som mal pocit, že na niečom frčím namiesto... Dej sa pomaly odvíjal scéna za scénou a dôkladne všetko spolupracovalo. Keď bolo treba nabudiť, prebudiť, či dofarbiť fantastická hudba sa o to postarala. Občas nejaké drobné vstupy, ktoré nemali vplyv na dej, len mali spestriť zážitok. Ešte doteraz počujem ako doznieva zvuk zvoniacej lampy a zadržiavané výbuchy smiechu v sále.... :) (03.03.2016)