Dvanáctiletí

Poměrně zdařilé drama vyprávějící o třech dětech vyrovnávajících se s jednou děsivou tragédií, jenž zasáhla všechny a pak problémy, které trápí každého z nich zvlášť. Mladí herci jsou dobří, neškodilo by však se jim dostat ještě více pod kůži, tomu klučinovi s velkým znamínkem na tváři by to určitě prospělo. Takhle nás film jen nutí na něj (a na jeho "protivníka") neustále měnit názor. Výraznější dovětek by byl rovněž fajn. (25.12.2007)

Na festivalech to musel být oblíbenec, i běžnému divákovi se musí líbit. Dokonale rozpráší iluze o nevinnosti dětí, které se radují i trpí po svém. Jedna před svými vrstevníky vyniká bystrostí a vyspělostí, druhý kilogramy a zranitelností, třetí svým introvertním chováním, které umocní ztráta milovaného bratra. Právě tragická smrt jeho dvojčete ještě víc upozorní na to, jak se tahle trojka cítí v tomhle divném světě nespravedlivě. Volání o pomoc nenachází adresáta. Traumatizovaní vyděděnci řeší potíže po svém, někdy až na hranici další tragédie (svérázný postup u obézní matky). Syrové drama potěší hereckými výkony malých neherců, kteří nejdou se stádem, ale postupnými krůčky si razí své místo na slunci. Všechny tři minilinie jsou svojí závažností vyrovnané, silné a věrohodné. A to musí potěšit. (04.08.2014)

Twelve and Holding. Silný film, silné témy a tak strašne veľa je obsiahnuto na takom malom priestore, okrem toho film ani chvíľu nenudí, no ale ten koniec som musela rozdýchať, recenziu som napísala až po niekoľkých dňoch (pôvodný komentár som nechtiac vymazala). Zvažovala som dokonca plný počet, ale ten koniec, ach jaj. 12 & Holding je asi najviac R-kový film o teenageroch, aký som doteraz videla, minimálne za posledné obdobie. Bavilo ma to viac ako kultový film Stand By Me. Toto je skôr taký malý nenápadný film, ktorý má možno až priveľa čo povedať. Rieši sa tu najmä otázka, ako ďaleko môže človek zájsť v boji za spravodlivosť a do akej miery je túžba po spravodlivosti vlastne túžba po pomste. [Pozreté 07.07.2024, domáce video, dvd]. (17.07.2024)

Ó můj bože, to bylo děsivé. A po zralé úvaze dodávám: Můj tatínek se mě pravidelně ptá, jestli si vůbec ještě dovedu nějaký film užít, když všechny automaticky analyzuju a hledám chyby v dramaturgii a návaznost dějových linek a bůhvíco (a dělám mu o tom nekonečné přednášky, chudákovi). Jednou z mých odpovědí bylo, že když má film duši, tak mu odpustím všechno. Tady je toho dost k odpouštění, ale když ta duše je tak krásná! Ten nekonečně dlouhý moment, kdy se bojím, že se ho dotkne, a celou dobu prosím, ať ne, ať to nedělá, a ona i natáhne ruku, ale potom se zastaví a odejde. Nebo když chlapeček zatluče maminku do sklepa a oknem jí servíruje saláty, protože ji má rád. Nebo když žalem zasažená matka svému synovi s vážným výrazem řekne, že by byla nejraději, kdyby se jiným rodičům dostalo na oplátku stejného žalu, jako se dostalo jí. Nebo když tatínek s plamenem v očích vysvětluje svému chlapečkovi, že konečně našel něco, od čeho se může odrazit a dál fungovat, a chlapeček mu ten plamen bezohledně uhasí. (10.11.2014)

Nešiel som do toho s veľkými očakávaniami, ale film ma postupne prikoval o stoličku a navodil zmes rôznych pocitov. Páčila sa mi réžia, natočené to bolo bravúrne. Najskôr sa dej točí okolo trojice kamarátov, ktorých priateľstvo ešte umocní tragédia a potom sa rozoberajú problémy každého z trojice zvlášť. Dospievanie dokáže byť niekedy veľmi kruté, a keď sa k tomu pridá nezáujem a nepochopenie zo strany rodičov, problém môže byť na svete. Záver bol strhujúci, páčilo sa mi, že scenár išiel až do absolútne krutého trpkého konca a ukázal tú najhoršiu možnú variantu jedného z trojice, čo môže slúžiť ako výstraha pre všetkých rodičov. (30.09.2013)