Jej prípad

V roce 1975 byla přijata na práci do železných dolů první žena. Ještě v roce 1984 však byl poměr muži – ženy 30:1. Skutečný příběh Josey Aimes, ženy, která chtěla tvrdě makat, ale nechtěla si nechat narůst hroší kůži...... . Tento drsný příběh s happy endem o osobní odvaze člověka však méně odolným a přecitlivělým povahám nedoporučuji. Pokud však vydrží, určitě s radostí na závěr uroní slzu. Dobrej scénář, kamera herci a všechno ostatní, ale tohle je opravdu o TOM příběhu. člověk by měl občas něco podobného zhlédnout, aby věděl, že svět není plnej srabů. A že hrdina nemusí být jen v akčním filmu. (11.11.2006)

Soundtrack Gustavo Santaolalla: 1. North Country - Gustavo Santaolalla 2. Girl of the North Country - Leo Kottke 3. Tell Ol' Bill - Bob Dylan 4. Werewolves of London - Warren Zevon 5. Bette Davis Eyes - Kim Carnes 6. If I Said You Had a Beautiful Body (Would You Hold It Against Me) - The Bellamy Brothers 7. Lay Lady Lay - Bob Dylan 8. A Saturday in My Classrom - Gustavo Santaolalla 9. Sweetheart Like You - Bob Dylan 10. Baby Don't Get Hooked on Me - Mac Davis 11. Do Right to Me Baby (Do Unto Others) - Bob Dylan 12. Standing Up - Gustavo Santaolalla 13. Paths of Victory - Cat Power (12.05.2011)

Dost vážný film o situaci, která může fungovat prakticky všude, nejenom v Asii nebo Africe. To mě i dost překvapilo, když jsem si na konci uvědomil, že to byla skutečná událost. Chápu, že událostí se může stát hodně, ale že by se stávalo tohle v Americe...i když nakonec proč ne, na menších místech to jsou burani, jako ani tady ne (a že se mezi ty burany řadím :-) ). Zásadní ale je, že film byl natočený, aby ukázal hrůzu, která se na ženě může dít. Lidi jsou svině, vždycky byly, a vždycky budou. Pro co člověk má tedy žít? Po takových zkušenostech by Charlize Theron asi řekla, že pro nic. Já bych zase řekl, že odvedla tak solidní práci, jako žádná herečka nedokáže a tak bych určitě žil pro její další filmový koncert. Film Zrůda je v tomhle ohledu dost podobný. Na jedný straně vypsychlá vražedkyně a na druhé zase ženská zničená davem. Když chytne silný film, kde ženská dostává kotel, vždycky to ztvární nejlíp a udělá pro to maximum. Stejně jako tady, když jí dost autentickým způsobem zkopal jeden kretén z dolu a mě opravdu mrazilo při pohledu na to, jak skutečně to všecko zní. Ani bych se nedivil, kdyby to bylo nahrané jenom z části, vždyť když si uvědomím co se sebou udělala právě ve filmu Zrůda...Je to holt paní herečka a měla by za to dostat minimálně metál. (07.12.2009)

Je potěšující, že v tomto feministickém dramatu nejsou šovinistickými prasaty úplně všichni chlapi, nýbrž jenom naprostá většina z nich. Je potěšující, že v tomto feministickém dramatu nejsou bez poskvrny všechny ženské hrdinky, nýbrž jenom naprostá většina z nich. Je potěšující, a teď už bez ironie, že režisérka Niki Caro přistoupila k problematice sexuálního obtěžování a rovnoprávnosti pohlaví citlivě a zodpovědně. Na jednu, možná dvě výjimky nás ušetřila srdceryvných výlevů emocí a talent věnovala raději rozvíjení psychologických profilů jednotlivých postav. Film tím bohužel obohatila o rodinou linii, linii významu srovnatelného s linii hlavní a zajímavější, tedy soudní. Ačkoliv o soudní drama v tradičním smyslu slova nejde: 90% scén tvoří retrospektivy na dění předcházející soudnímu řízení, které samo o sobě trvá pouze pár minut. V kontrastu s nenásilně vyvolávanými emocemi stojí úporná snaha přenést na diváka náladu nehostinné krajiny, kde se zastavil čas, krajiny „mlčiacich slov“. Četné letecké záběry North Country podmalované vzletnou hudbou mi k podobně komornímu snímku neseděly. Velice utlumený a na rozhovorech s reálnými ženami z dolů postavený výkon předvádí pohledná Charlize Theron i typická představitelka silných žen Frances McDormand, jejíž postavu potká nejsmutnější osud. Její případ, podobně jako před lety Znásilnění, nejspíš vyvolá reakce kladné i záporné a nejspíš, což by měl být největší přínos celého filmu, vyvolá diskuzi. Jak dlouhou a hlasitou, to už bude individuální. 70% Zajímavé komentáře: Lima, pshimi, k212, castor, liuk (08.03.2008)

Krásna ukážka toho, ako sa kedysi v Amerike (vraj najdemokratickejšej krajine na svete) žilo. Som šokovaný, že ešte prednedávnom tam ženy v zamestnaní nemali právo skoro na nič. Iba makať a poslúchať. Žiadna materská? Niečo u nás už vtedy nemysliteľné. Áno, ženy ju nemali tri roky ako teraz, ale aspoň nejakú mali. Je smiešne, že sa teraz hrajú na ochrancu demokracie a pritom sami doma majú neskutočný bordel. Naozaj silný príbeh, ktorý toho veľa povie a zaujme až do konca. Film vo mne vyvolal pocit znechutenia, ktorý nakoniec prerástol do pohŕdania. 80/100 (02.02.2014)