Temná voda

Představte si Kruh bez Naomi, bez Samary, s jednodušším příběhem a hektolitry vody. Co vznikne? Spravně - Temné vody, film známý též jako Instalatérova noční můra... Ne, není to světoborné, šokující, originální a ano, příběh je průhledný až hanba. Ale je tam Jennifer Connelly a je to zatraceně zručně natočené - otázkou tedy zůstává, co od tohoto snímku vlastně očekáváte. Pokud jako já neočekáváte zhola nic, půjde o mimořádně příjemné překvapení, ale bažíte-li po alternativě zmíněného Kruhu, máte smůlu... Možná nejsem takový intelektuál, aby mi "primitivní děj" tolik vadil. Možná nadržuji stále se lekající Jennifer Connelly. A možná se mi v tom zkrátka nechce nimrat. (12.11.2011)

Atmosféru to má dobrou, velký temný věžák, plný děsivého skřípání, vrzání a kapání vody, dobrá práce s kamerou. Fakt to nahánělo takový animální strach. Podobnou atmosféru zanedbaného starého věžáku má třeba Candyman, což je ale o dost lepší film. :-). Atmosféra bohužel nezachrání poněkud nenápaditý děj. 50% horůrek s dobrou atmoškou, ale nedotaženým dějem. (24.09.2007)

Atmosféra hodně nepříjemná: neustálý déšť, hustá mlha, hnusný paneláky, klavírní či symfonický doprovod. Ale ten příběh. Začalo to úžasně, zdálo se, že budu svědkem psychologického dramatu, jenže režisér chtěl příliš moc, nestačilo mu budovat napětí okolo porozvodového řízení a halucinací Jeniffer, ale chtěl tam za každou cenu nacpat duchy, laciné lekačky a nečekaný závěr, který bohužel vyzněl spíš směšně. Je to škoda a je to promarněný potenciál. Nezbývá mi než hodnotit 2 hvězdičkami. (18.02.2011)

Začnu tou největší vadou Dark water – a to je scénář, lépe řečeno, samotná zápletka, výchozí nápad. Vidět po tolikáté příběh o někom, kdo se svým dítětem (které poznamenalo hrozivé trauma) odstěhuje na nové místo, a milé dítě si po čase sežene imaginárního kamaráda – to už je otrava. Je jedno jestli to napíše Hideo Nakata nebo nějaký řadový americký scénárista, tohle už je nuda. Je to ten jediný důvod, který strhává tomuto filmu bodíky dolů, bohužel však zásadní. Člověk si při sledování říká, že tohle už někde jinde viděl, a nepomůže ani skvělé zpracování.Dark water je z vizuálního hlediska krásný – prostor několik desítek let starého, brutalistního domu působí v horových vodách poměrně osvěžujícím dojmem. Žádná vila po vzoru Normana Batese, ale oprýskané kachlíky a skřípavé výtahy. Rez a rozrůstající se plíseň. Všudypřítomná vlhkost. To všechno dělá z geometricky vyrovnaného, pravoúhlého domu živý organismus, ve kterém pulsuje ona temná, rzí a špínou dýchající voda. Tuto atmosféru podporuje ještě výrazné nasvícení, které některá místa halí do černého stínu, zatímco jiná nechává vykřičet svou existenci pod bzučící zářivkou. Co se zvuku týče, tvoří tu s obrazem neodmyslitelný celek. Ty opravdu strašidelné scény nepůsobí děsivě proto, co vidíte, ale hlavně kvůli tomu, co slyšíte. Nejlepší je asi scéna, kdy hrdinka poprvé vstupuje do zatopeného bytu. Temnota a stoupající zvuk tady pracují s nevídanou silou. Za zmínku pak stojí i velice dobré obsazení, kterému dominuje Jennifer Connelly, Tim Roth, John C.Reilly a Pete Postlethwaite Nebýt stokrát přežvýkaného příběhu, byl by tým co stojí za Dark water natočil něco vskutku příjemného. Takhle vznikl lehce průměrný horor, který vám zanedlouho splyne s těmi nejzapadlejšími vzpomínkami.Zůstane zapomenut ve zdech onoho spletitého domu, kterému říkáme hlava:-) (17.09.2005)

Walter Salles to v rozhovoru na DVD řekl asi nejlépe. Padesát procent filmu jsou herci, padesát procent filmu je scénář, padesát procent filmu je kamera, padesát procent filmu je střih, padesát procent filmu je hudba... A když něco z toho nefunguje, tak nefunguje polovina filmu. Velká myšlenka, kterou se mu bohužel také podařilo naplnit. Takhle nějak to dopadne, když si na slovo vzatí profící sednou a snaží se vymačkat něco z nefungujícího a chaotického scénáře. Tentokrát se Yglesias při psaní scénáře moc nevytáhl. Jediná pasáž filmu, která snese nejvyšší měřítka je ta, kdy pan Murray a Dahliin právník vstupují do jejího bytu. Tam se na plac dostane největší množství postav a divák má možnost vidět, že právě herci jsou jedinou na stoprocent fungující stránkou filmu. Jennifer Connelly má fantastickou mimiku a John C. Reilly je prostě dokonalý. Jinak by filmu asi nejvíce bodlo odškatulkování z přihrádky horory a přetočení závěrečné půlhodinky. Pak by se snímek mohl hrdě plavit ve vodách psychologických filmů. [leden 2006] (28.01.2006)