Golfová palica

Tak. Konečně jsem narazil na film jihokorejské nové vlny, který mě bezezbytku nadchl. A to možná právě proto, že není v zásadě nijak zásadně jihokorejský - nebýt asijských herců a interiérů domů, mohl by se příběh odehrát v kterékoli zemi. Ticho, které pohladí, mír, myšlenka, poselství... 3 Iron na mě působil dojmem vynikajícího díla Evropy šedesátých let, hodného formátu maestra Antonianiho. A víc... 90% (12.12.2007)

Ako občasný divák ázijskej umeleckej tvorby dávam tomuto filmu ****, aj keď mi príli štýl kdk nesedí. Vyznenie týchto filmov mi pripadá neuchopiteľné, avšak raz za čas takáto exotika poteší. Pozitívne hodnotenie výrazne ovplyvnila záverečná cynická pointa. Inak v rozhovore kdk priznal neoblúbenosť svojej tvorby u kórejských kritikov. Zvláštne, že u nás je kultová osobnosť (a je to dobre). (07.08.2009)

Můj oblíbenec François Truffaut kdysi poznamenal, že všechno, co je řečeno, namísto aby to bylo ukázáno, je pro diváka ztraceno. Vyprávět příběhy výhradně pomocí obrazů s minimem slov či jejich úplnou nepřítomností - to je totiž ten nejzazší bod filmařského umění. Kim Ki-duk, podobně jako další nesmrtelní velikáni filmového světa, počínaje Hitchcockem a konče Kubrickem, si je tohoto základního filmařského axiomu dokonale vědom. V elegicky rozostřeném oparu 3-iron jej doslova a do obrazu ždímá do poslední kapičky potenciálu. Před konglomerátem se vzdálenou a přesto blízkou východní optikou, která odlišně vyhodnocuje a chápe jak násilí, tak sexuální otevřenost i otázky transcendentální (předně od sebe neodlučuje jednotlivé principy duality, ale chápe je jako celek - např. dobro nemůže existovat bez zla, radost není nic bez smutku apod.), se nedá zastírat, že zde kráčí o skutečnou/neskutečnou kalorickou bombu na 10ti z 10ti úrovních absolutního prožitku. Je to poezie světla a stínu, ohně a ledu, snu a skutečnosti v nerozlučitelném svazku, u které se lze snadno přesnadno nadít i nějaké té malé, ale o to hýčkanější duchovní katarze. Očišťující v dozvuku dopadajících kapek, průzračný ve své skromné hloubce - takový je odpal s 3-iron. // Můj první Kim. (24.03.2009)

Další film Ki-duk Kima, ve kterém se opět slovy neplýtvá. Ve srovnání s paterem ročních období je tenhle počin zcala jednoznačně horší, a to rovnou po všech stránkách. To ROManitka mě za srdíčko jaksi nechytila. Panovi režisérovi je však třeba vzdát hold, protože jeho tvorba je minimálně zcela orginální. Je si genialitou svých filmů tak jist, že necítí sebemenší potřebu podávat je divákovi ve složitější podobě, než by bylo nutné. Ani pořádně nedokážu popsat, čím si tedy film získal moji pozornost. Asi tam špetka geniality skutečně bude. Nepřehánějme. 2*. (14.11.2012)

(1001) !!! V JISTÉM SMYSLU PRO VELMI PŘEMÝŠLIVÉ SPOILER: Těžko říct, jestli je celý tenhle film mnohovrstevnatý citlivý příběh o lidské bestiálnosti na jedné straně a o obrovské síle či jisté míře naivity, která je potřeba na druhé straně, aby se takovým bestiím dalo ve zdraví odolávat. Vězeňská sekvence je skvostná, větší agitku na nezdolnost lidského ducha bys těžko hledal. Na druhou stranu konec je děsně depresivní, pokud si ho vybere tak vnímat - a já bohužel vidím ženskou tak ztýranou, až jí z toho hráblo. "It's hard to tell that the world we live in is either a reality or a dream." ♥♥♥ (19.09.2008)