Ples príšer

Ples příšer je prý jedním z nejpřeceňovanějších filmů všech dob. Takto bych ho asi nenazval, spíš bych jej označil nálepkou ´film rozporuplný´. Na konci jsem v sobě měl několik otázek, které sice překryl silný dojem z příběhu, avšak je zcela nevymazal. Především tu máme záležitost Halle Berry a Oscar. Toto je prototyp ženské role a ženského výkonu, který americké akademii nejvíce imponuje. Žena s těžkou životní cestou, která toho více ztrácí, než získává, a jejímiž nejčastějšími emocemi jsou buď řev anebo pláč. Nezbývá, než aby si udělal každý obrázek sám. Další věcí je ona pověstná milostná scéna, která film předchází snad o jedno celé kolo. Nejrealističtější, nejlépe natočená, nejdelší, píše se o ní. Halle Berry následně inkasovala označení ´žena s nejkrásnější postavou´ a muži začali žárlit na Billyho Boba Thorntona. Jistě, i já bych ten natáčecí den chtěl být na jeho místě. A je třeba uznat, že ona scéna je vážně povedená. Ovšem opět si nedovoluji vyřknout závazný ortel, jestli bych nedokázal ve své paměti vylovit scénu zajímavější. Ať mi ale budou ohledně tohoto filmu létat v hlavě jakékoli myšlenky a otázky, nic to nemění na faktu, že jej považuji za velice povedený a působivý. Tok děje je sice pozvolný, ale nepostrádá na dramatičnosti a umném vykreslení všech nálad. K úplnému uspokojení mi tedy (krom Halle Berry ;-) chybí snad jen menší informovanost o filmu před projekcí. (29.01.2011)

„Stádo opíc... kedysi aspoň poznali svoje miesto.“ PLES PRÍŠER je výnimočný „nezávislý“ počin strhujúci ešte o kúsok viac, ako nezabudnuteľní CHLAPCI NEPLAČÚ. Silné sú herecké výkony (predovšetkým neafektovane odpudivý Peter Boyle), sex alias jediná vec držiaca nešťastné postavy od priepasti šialenstva, pokojná réžia (brutálne kontrastujúca s otrasnými udalosťami), tiché dialógy a zvláštna atmosféra „medzi nebom a zemou“. Kino Považan 2003 (24.10.2004)

V rodinném klanu vězeňských dozorců Grotowských řídne rasistická krev rychleji než by si děda Buck přál. Sám by byl jistě jedním z kandidátů na vůdce ku-klux-klanu, jeho syn Hank by byl sotva řadovým členem a vnuk Sonny už nevidí problém v tom, že má barevné kamarády. Hank však, na rozdíl od Bucka, není zcela beznadějný případ (snese i černou kávu). Po smrti Sonnyho svléká bachařský kostým a nechá se hrou nevyzpytatelného osudu zavést do náruče čokoládové krásky Leticie. Má ji rád, ale jednou jí asi bude muset říct, že do jejíhož manžela nedávno na elektrické sesli napěchoval zákonem stanovený počét ampérů. (08.09.2009)

Není to vizuálně tak silný a naturalistický film, jako bývala drsná klasická americká filmová dramata o řádění Ku-Klux-Klanu v jižanských státech USA ze 70. a 80. let, Ples příšer je více sofistikovanější a symboličtější, ale o rasové nesnášenlivosti nebylo natočeno mnoho lepších filmů... Podobné filmy: Hořící Mississippi, Člen klanu, Crash (21.11.2006)

Nebylo to úplně přesně to, co jsem čekala, Halle mi vzdor oscarovému ocenění přišla děsná (doufám, že vás nikoho nepohorším, ale hystericky vřískat a předstírat orgasmus umím taky - ačkoli ani jedno zatím nebylo zapotřebí - a ta nevděčná Akademie mi přesto nic nedala) a některé zvraty a změny v chování postav dost nepochopitelné. Nic to ale nemění na tom, že B.B. Thornton svým výkonem bere dech, že Heath Ledger dokázal i na malém prostoru předvést velké umění a že jsem seděla jak zařezaná ještě dlouho po závěrečných titulcích a nedokázala myslet na nic jiného. (05.07.2007)